Zbytečný a rizikový muniční atak

Ruská invaze na Ukrajinu ukázala Evropě, jak zaostává ve výrobě a zásobách velkorážové munice. Byl, a ještě je to problém i pro Ukrajince, neboť ani starý kontinent jim jí nebyl schopen poskytnout v rámci rozsáhlé evropské vojenské pomoci. Deficit pomáhá řešit česká muniční iniciativa v níž výraznou roli sehrává holding Czechoslovak Group (CSG) Ten má i klíčovou roli v pokrytí muničních potřeb v Česku a na Slovensku. Děje se tak i přes současné problémy v politických vztazích mezi oběma zeměmi, které vyplývají z rozdílných pohledů na řešení konfliktu na Ukrajině.

Ukazuje to i chystaná smlouva, podle níž se dělostřelecká a tanková munice pro potřeby české i slovenské armády má vyrábět na Slovensku a obě armády by jí také měly společně nakupovat. Jedná se o munici ráže 30, 120 a 155 milimetrů vyráběnou ve slovenské firmě ZVS Holding z Dubnice nad Váhom, která je součástí CSG. Do praxe se tak promítá nedávné jednání české ministryně obrany Jany Černochové a slovenského ministra obrany Roberta Kaliňáka.

Spojenectví dvou vzájemně dlouhodobě blízkých členských států Severoatlantické smlouvy a Evropské unie v této důležité věci dává velký bezpečnostní, ekonomický a koneckonců i politický smysl. V této souvislosti jen těžko obstojí názor, který se nedávno objevil ve veřejném prostoru, že by Česko nemělo z „rizikového“ Slovenska munici odebírat, protože to představuje bezpečnostní riziko. Dost to zavánělo útokem na byznysového konkurenta…

Teď se ale objevil další překvapivý atak. S plánovaným kontraktem nesouhlasí jediný český producent velkorážové munice – skupina STV Group. Její majitel Martin Drda tvrdí, že skupinu nákup nábojů na Slovensku významně poškodí a pokud k němu skutečně dojde bude prý nucena zastavit rozšiřování výroby, do něhož plánovala investovat 5 miliard korun a vytvořit tím 1200 nových pracovních míst. Podle Drdy to bude škoda pro českou ekonomiku i pro českou obranyschopnost. Zvedá také prst, že se jedná o zvýhodňování zahraniční konkurence, poukazuje na absenci výběrového řízení s tím, že slovenský výrobce munice nebude nikdy subjektem české hospodářské mobilizace.

Je ale na místě podmiňovat investici v obranném průmyslu a tvorbu pracovních míst přidělením zakázky od resortu obrany? V českém obranném průmyslu je to novum. Navíc je třeba připomenout, že moderní čeští zbrojaři jsou orientováni na export a díky tomu mohou investovat do kapacit, které stát může využít v případě krize. STV ovšem zjevně uvažuje naopak: podmiňuje investice do nových kapacit preferenčním přístupem od domácího zákazníka. Jako kdyby měl být její růst závislý na zakázkách českého ministerstva obrany.

Je také třeba si nalít čistého vína: STV získalo od obrany zakázky napřímo za miliardy korun, včetně zakázky na munici pro houfnici Caesar, takže poukazovat na absenci výběrového řízení je poněkud pokrytecké. Ale jsou zde i výrobní limity: STV nemá schopnost kompletní výroby velkorážové munice a je závislá u většiny komponent na dodavatelích z ČR i ze zahraničí, mezi nimi paradoxně i na firmách CSG (pláště nábojů).

Jisté je jedno: zbytečné vyvolávání sporů a pnutí v obranném průmyslu, který má být i podle posledního summitu NATO v Haagu jedním z klíčových elementů zvyšování odolnosti a obranyschopnosti aliančních členských států právě tomu nenapomáhá.