Ivanovi vrazili dýku do zad, vládní angažmá bychom už zase zvládli, říká mladý Pirát Volpe
HLASY NOVÉ GENERACE
Vyhazov bývalého ministra pro místní rozvoj a tehdejšího šéfa Pirátů Ivana Bartoše z vlády byla dýka do zad, Piráti se ale ale poučili a na vládní angažmá jsou znovu připraveni. V rozhovoru v rámci seriálu Hlasy mladé generace to pro Echo24 řekl šéf středočeských Pirátů a dvojka na tamní kandidátce, která kryje záda právě Ivanu Bartošovi, Samuel Volpe. Dále hovořil o svých prioritách ve sněmovně, o problémech ve školství či situaci s bydlením.
Co vás motivovalo ke vstupu do politiky?
Mě politika zajímá už dlouhodobě, nejvíce třeba od patnácti, tedy zhruba osm let. Od začátku jsem sledoval Piráty, kteří v té době vstupovali do vysoké politiky. Pak jsem začal pomáhat na různých akcích a díky tomu jsem poznal i některé politiky. Ve stejnou dobu jsme se na gymplu v Praze s přáteli bavili o politice. Nicméně byl jsem v té době jen v roli pozorovatele, nelíbila se mi politická kultura, tedy to, jak politici rozdělují národ, ačkoliv by mohli a možná i měli jít příkladem a snažit se spojovat. To se ale v Česku příliš nedaří.
A nepomáháte tomu i vy, když říkáte, že s Andrejem Babišem v žádném případě spolupracovat nebudete a tím pádem hnutí ANO omezujete možnosti, s kým může případně jednat o vzniku koalice?
To je dobrá otázka. My jako Piráti se snažíme být co nejvíce transparentní a říci už předem, s kým bychom určitě nešli. To je ANO, SPD, Stačilo! se SOCDEM a Motoristé sobě. Ale mně přijde normální, že jsou třeba nějaké dvě frakce, které jdou proti sobě, jde mi spíš o nějakou úroveň té debaty. Vidíme třeba jednací řád sněmovny, která je blokována obstrukcemi. Vznikla iniciativa poslankyň Moderní sněmovna, ve které je i naše Klára Kocmanová. Ony říkají, že chtějí pracovat pro lidi, ale za současných podmínek to nejde skloubit s osobním životem. S tím já souhlasím. Politika je full-time job, ale je potřeba si zachovat nějakou lidskost. Spát ve sněmovně a poslouchat nekonečné žvanění, to nedává smysl, zachovat si politické rozdělení určitě ano. Vytratila se ale určitá slušnost.
A co chcete tedy dělat jinak?
Já jsem do politiky úplně vstupovat nechtěl, ale pak mi přišlo, že nemám na vybranou. Mám kolem sebe mnoho lidí, kteří se o politiku zajímají, ale zároveň si na ni jen stěžují. Což chápu, ale když si budete jen stěžovat a nic neuděláte, tak se nic nezmění. Také chápu, že lidé se nechtějí vystavit tomu tlaku. Myslím si ale, že ke změně té kultury můžeme přispět. Už znám i mladé lidi z jiných stran, vidím u nich odvahu přinášet nápady a nové pohledy na věc.
Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti?
Já jsem zastupitelem v Líbeznicích teď už přes tři roky. Před tím už jsem rok byl v krajském výboru pro tělovýchovu a sport ve Středočeském kraji. Tam už jsem se setkával s reálnou politikou. Myslím si, že je dobré, když se jakýkoliv začínající politik zaškolí na té komunální úrovni.
Jste dvojkou Pirátů ve Středočeském kraji, což je kraj, ve kterém jde o hodně, podle čehož vypadají i kandidátky. Jak zatím probíhá kampaň?
My máme jako Piráti zřízený v kraji volební štáb, kde je čelo naší kandidátky, další externí spolupracovníci, krajský mediální tým a tak. Snažíme se utvářet tu kampaň, v červnu jsme měli představovací kolečko, teď přes léto tím ale nechceme lidi úplně otravovat, protože chápeme, že lidé mají jiné starosti. My teď budeme mít kampaň na raftech, kam se lidé mohou přihlásit a strávit s námi odpoledne. Vždycky tam bude Ivan Bartoš, já jako dvojka a zbytek čela kandidátní listiny. Bude to taková pohoda a od září se to ale určitě rozjede naplno, připravujeme se na to, včetně programu, protože my jsme data-based strana, abychom se dostali do sněmovny v co největším počtu.
Čemu se chcete ve sněmovně věnovat?
Já mám priorit více. Vnímám i to, že reprezentuji mladou generaci a je nás ve společnosti přes 30 procent. Sněmovna je zastupitelská demokracie a před čtyřmi lety byli zvoleni jen tři poslanci pod 30 let, to je málo. Snažím se tedy řešit témata mladých, ale reálně to jsou často témata celospolečenská. Číslo jedna je dostupné bydlení. Chceme vytvořit 200 tisíc nových bytů za ty čtyři roky. Chceme podpořit obecní bydlení pro lidi, kteří to potřebují, v Líbeznicích vidím, že jsme schopni ho udržet pod tržní cenou. Další prioritou je družstevní bydlení. Nechci do toho kecat soukromému sektoru, respektuji neviditelnou ruku trhu, ale je vidět, že do určité míry selhal a stát by měl pomoci to nastartovat. Střetává se poptávka s nabídkou. Poptávka je obrovská, tak se musíme snažit dorovnat nabídku. My jsme strana proti byrokracii a já to u nás v obci vidím, kolik je to byrokracie, když se staví třeba garáž nebo další byt k rodinnému domku. To chceme osekat, aby to nebyl takový opruz.
Klíčovou oblastí, jak pomoci stavebnímu řízení, je digitalizace. Ta se vládě, které jste byli součástí a panu exministru Bartošovi, jemuž kryjete záda, nepovedla. Jak vám mají lidé věřit, že to teď bude jinak?
To je legitimní otázka. My se s Ivanem v rámci kampaně hodně bavíme. Ta věc má několik rovin. Jednak se na počátku objevily potíže, které jsme mysleli, že zkrátka nenastanou. Mohlo zároveň běžet to papírové podání, ale už předtím byly úřady zahlcené těmi podáními a kvůli dotacím z evropských fondů bylo nastavené, že to poběží od 1. července. Víme, že třetina úřadů ani neotevřela ten program a neproškolila své zaměstnance, protože jim třeba někdo už dopředu říkal, že to nebude fungovat. Chápu, že úředníci toho mají hodně, ale mohlo to dopadnout lépe. Ivan zároveň přiznal chyby, omluvil se za ně. My jsme jako Piráti hrozně poučení z této situaci i ze samotného působení ve vládě. Se čtyřmi poslanci jsme byli v hrozně nevýhodné pozici, ale i tak jsme udělali spoustu práce, třeba Michal Šalamoun jako ministr pro legislativu. Myslím si, že kdyby premiér Petr Fiala Ivana nevykopl po tak krátké době, tak už ten systém dneska běží. Doteď nejsou hlášené žádné škody, od investorů ani soukromých osob, protože i před tím se na povolení čekalo roky. My jsme to chtěli zkrouhnout a kdyby Ivan nedostal tu pověstnou dýku do zad, tak by to mohlo být hotové. Podruhé už by se nám nestalo, opravdu jsme se poučili a Ivan se vrátil v plné síle, má drive a energii. Vládní angažmá bychom znovu zvládli.
Myslíte angažmá znovu s koalicí Spolu a hnutím STAN?
To je složitá otázka. Nám slušela práce opozice od roku 2017. Ve vládě jsme také fungovali trochu jako opozice. STAN, se kterým jsme měli koaliční smlouvu, tu opozici nedělali. Vít Rakušan a další členové STAN místo toho, aby občas řekli: Tak moment, když vy nám nepodpoříte tohle, třeba stavební zákon, tak my vám nepodpoříme něco jiného. My jsme měli čtyři poslance, neměli jsme páky, protože nás nepotřebovali. Po těchto volbách bychom mohli mít lepší pozici a já zároveň opravdu nechci vládu populistů a extremistů.
Ivan Bartoš ostře útočí na Zbyňka Stanjuru, označuje ho za hospodářského diletanta. Neobáváte se, že si tímto a podobnými útoky poškozujete svou pozici pro další vyjednávání po volbách o možném vstupu do vlády?
Já určitě nejsem ekonomický expert, ale z pohledu člověka, který politiku intenzivně sleduje a i se v ní pohybuje, si myslím, že Zbyněk Stanjura udělal ohromné kvantum chyb. Kdybych měl udělat tabulku hodnocení ministrů, tak bych ho měl opravdu hodně nízko, spolu třeba s ministrem školství Mikulášem Bekem ze STAN. Oběma bych při hodnocení jako ve škole dal pětku. Zároveň probíhá kampaň a já se v tomhle shodnu s Andrejem Babišem, že kampaň probíhá pořád. Piráti ale koukají do budoucna, zatímco většina stran kouká jen na jedno období. Nemyslím si, že to jsou od nás přímo útoky. Když jste takto vysoce postavený politik, tak si to nemůžete brát osobně, nemůže mít bolístky. Kdyby to tak bylo, tak by Ivan Bartoš už musel asi být v hrobě, protože tam to byl mžik. Sice se týden předem proslýchalo, že k jeho odvolání dojde, ale stejně jsme tomu nevěřili. To vykopalo válečnou sekeru.
I navzdory třeba kauze bitcoin, za kterou ODS a ministra Stanjuru ostře kritizujete?
To, co se stalo s těmi bitcoiny, voliči Spolu neotřáslo, protože to třeba nevnímají jako tak velký přešlap. Ale pro mě to je obrovský přešlap, když si člověk vezme miliardu z peněz, kde byly těžké drogy, dětská pornografie, teď myslím v tom darknetu, odkud ty bitcoiny byly.
Zároveň ale vy rostete, Spolu stagnuje. Není tam nějaká kauzalita?
Může být, přišlo by mi to celkem oprávněné. V seriálu Narcos byl také don Pablo, který přišel za kolumbijskou vládou s nabídkou, že jim zaplatí celý dluh, když ho nevydají USA. Oni ho odmítli s tím, že je to pro ně nepřijatelné. V našem kontextu to bylo trochu jiné, ale já tam trochu podobnost vidím a nebýt nás jako Pirátů, tak by tam pan exministr Blažek byl možná doteď. My jsme to přinesli v to jedno pondělí do sněmovny a ptali jsme se, jak to, že se tohle stalo a jestli o tom věděl ministr financí. Protože ten o tom musel vědět, to nebylo pár statisíc nebo milionů, šlo o hodně peněz. Oni si to obhájí, protože je to vysoce postavený a klíčový politik, ale myslím si, že měl rezignovat i kvůli své vlastní integritě. My jsme jako Piráti čelili opravdu obrovskou kritiku, ale žádná reálná škoda to není, nesnažili jsme se vyprat nějakých 13 miliard.
Zmínil jste pana ministra Beka. Vaší prioritou je školství, co byste v něm chtěl změnit?
Myslím si, že školství by si zasloužilo větší reformy, protože mi přijde zaseklé v minulosti. Já mám tátu z Itálie a část základní školy jsem strávil tam. V rámci Erasmu jsem studoval i na Palermské univerzitě na Sicílii, která má velmi dobrou úroveň, a viděl jsem tam některé rozdíly. Ale nemyslím si, že Itálie je ideální příklad, měli bychom jít spíše směrem skandinávských škol. Z investic do školství benefitujeme všichni, třeba v ekonomice, kdy budeme v budoucnu i kvůli nízké porodnosti vydělávat více peněz, abychom utáhli důchodový systém. Minulý týden jsem debatoval s Matějem Gregorem z Motoristů v rámci politické debaty jeden na jednoho. V bodu o školství jsme hovořili o rámcových vzdělávacích programech. Rozvoj kompetencí a výuka učiva jsou dvě propletená vlákna jedné dvoušroubovice, jedno bez druhého zkrátka nefunguje. My jsme hodně zaměření na memorování, já si vzpomínám na svou maturitu, kterou jsem skládal nedávno, a měl jsem i dějepis, kde řada těch informací byla prostě nerelevantní. Člověk se učí na maturitu a dva týdny po ní to může v klidu zapomenout. Podle mě je potřeba, aby škola připravovala lidi více na reálný život.
Tedy typově máte na mysli třeba výuku soft skills a tak dále?
Ano, ale i různé praktické oblasti. Už dva roky žijeme ve společnosti s AI. Myslíte, že to na těch školách vyučují? No nevyučují o AI, přitom je to ohromně důležité. Dále finanční gramotnost. Já jsem se až při studiu finančního práva na právech dozvěděl, jak fungují daně. Člověk chce být OSVČ, ale vůbec neví, co má dělat, kam co donést a tak dále. Důležité jsou také semináře třeba na obecně zaměřených gymnáziích, kde si už v pozdější fázi studia můžete vybrat, na co se chcete zaměřovat, abyste se neučil pořád to samé dokola, co ani nevyužijte. Zároveň máte nadané žáky a méně nadané, což se na základních školách řeší. U nás v Líbeznicích na největší škole v republice přijímáme řadu nových metod, vysíláme žáky do zahraničí, aby si zkusili něco nového. Myslím si, že inspiraci opravdu můžeme v tomhle hledat právě v těch severských zemích, v Dánsku či Finsku.
Jaký je váš postoj k problematice inkluze? Zaznívají totiž názory, že se úplně nepovedla.
Já jsem měl na základní škole spolužačku, která měla asistenta pedagoga, dříve existovaly speciální třídy, kde byli slabší žáci, ať už mentálně, nebo fyzicky a teď máme inkluzi. Také si myslím, že se to úplně nepovedlo. Je otázka do budoucna, co s tím. Máte třídu, kde je 30 žáků na základní škole, kde se nejvíce člověk formuje. Ta třída je jeden celek a je potřeba v rámci těch rámcových vzdělávacích plánů počítat s tím, že někdo je pomalejší, někdo rychlejší. Nemohu teď říci, že se to má zase rozdělit do speciálních tříd, ale je potřeba s tím do budoucna pracovat.
Jaké jsou vaše další priority?
Já mám docela široký záběr, od místního rozvoje, kde čerpám ze zkušeností z komunálu. Dále se vzděláváním je spojená duševní péče, na školách totiž často chybí psychologové. Nebo tam často jsou učitelé, kteří mají nějaký kurz, ale reálný psycholog to není. Dále mladá generace řeší životní prostředí, že planeta není úplně v nejlepším pořádku. Když nějaký výrobce zplodin, průmysl, zatěžuje přírodu, tak za to musí platit, protože je producentem negativní externality. Dalším tématem pro mě jsou lidská práva. Hodně lidí ve společnosti si myslí, že je to samozřejmost, ale není to úplně tak. Není moc nikdo, kromě pár poslankyň, kdo by se v politice postavil sexuálnímu násilí. To je opravdu velký problém. Říká se, že každá desátá žena zažila sexuální obtěžování.
Ale v tomto období se přece i díky ministru spravedlnosti Blažkovi prosadila redefinice znásilnění ve smyslu ‘ne znamená ne’…
To jsme ale přinesli my a bylo to zrovna krátce předtím, než se stal ten problém u exministra Blažka. To je fajn, ale zase na druhou stranu si říkám, kdo by to nepodporoval? Určitě ale lze udělat pro ženy více a je dobré, aby to tlačili i muži. Vidíme špatné mužské vzory třeba v influencerech, jako je Andrew Tate, kteří říkají, že je v pořádku brát ženy jako věci. To mi přijde šílené. Chtěl bych se věnovat další redefinici sexuálního násilí, protože právě ve sněmovně s tím lze něco udělat.
Tedy myslíte tu přísnější definici ‘ano znamená ano’?
To jsme chtěli už nyní, ale nakonec se podařila prosadit jen ta osekanější forma. Kdybych dostal důvěru lidí a stal se poslancem, tak přesně tohle bych chtěl prosazovat. Přece není možné, aby člověk dostal za pár kytek marihuany tři roky natvrdo – to se sice také posunulo – a za znásilnění se odcházelo s podmínkou. Řešil se dětský certifikát, kde ODS chtěla, aby se třeba po pěti letech už mohl záznam smazat a pak mohl člověk s minulost spojenou se sexuálním násilím zase pracovat s dětmi. To přece nejde.
Manželství pro všechny byste podpořil?
Určitě ano. Už teď se to hodně posunulo, ale jsem rozhodně pro. Jde také o lidská práva a manželství pro všechny vůbec nikomu práva neubírá, naopak je LGBTQ+ komunitě přidává. Změna manželství ze svazku muže a ženy na svazek dvou lidí udělá jen to, že se potom budou všichni cítit stejně. Já jsem v Líbeznicích oddávajícím, je krásné vidět šťastné novomanžele a věřím, že by to tak mohli mít i homosexuální páry. Mladá generace tohle vidí opravdu jinak a přijde mi přirozené, že dva lidé uzavřou manželství.
Nedávno se řešilo, že STAN navrhuje v programu eutanazii, možná už pro děti od 14 let. Jak jste to vnímal?
Za mě eutanazie ano, ale jako nejzazší možnost, když je člověk nevyléčitelně nemocný a to ani ne ve všech případech. Muselo by se to hrozně dobře právně ošetřit, aby to nebylo snadno zneužitelné. Eutanazie u dětí určitě ne, to je podle mě obrovský přešlap.
Jsou vaše priority spojené i s potřebami Středočeského kraje?
V prstenci okolo Prahy je řada problémů. Například chybí školy, na střední se muselo do Prahy. Teď je ten problém už i na základních školách. Skvěle funguje takzvané svazky obcí, které takto mohou spolupracovat na výstavbě škol, což se u nás v kraji běžně děje. Obrovský problém je doprava, kde ten prstenec je přetížený. Polovina Středočechů jezdí do Prahy pracovat. Takže chceme pomoci budovat dopravní tahy, nejen ve smyslu zprůjezdnění pro automobily, ale bavíme se o tramvajích mezi Prahou a Středočeským krajem, řeší se vysokorychlostní trať. V neposlední řadě pak v kraji chybí zmínění psychologové a psychiatři, hlavně ti dětští, kterých je něco přes 100, to je hrozně málo. Pro generaci Z je to obrovský problém, celkově dostupnost lékařské péče, včetně zubařů či obvodních lékařů.
Každý rok je teď deficit přes čtvrt bilionu. Příští rok bude vyšší než letos, přibudou výdaje na obranu, Dukovany a další velké projekty. Lze to všechno financovat bez zvyšování daní?
To je velmi aktuální otázka. My nejsme ti, kteří by jen slibovali, že daně slibovat nebudou jako pan premiér, my je opravdu zvyšovat nebudeme. To je hotová věc. Zároveň chceme snížit DPH na základní potraviny a hygienické potřeby, kterou chceme dát na 9 procent. Pamatuji si, jak Jana Maláčová označovala otázku, kde na to vezmeme, za plytkou. Pan Kalousek ji pak za to setřel. Každý si může přečíst náš program, ale my každopádně seškrtat dotace velkým holdingům, třeba v zemědělství, které mají nejvíce hektarů a mají tak nejvíce peněz. Pak chceme narovnat daňové výhody pro velké firmy. Dále se bavíme o vyšším zdanění alkoholu, pořád nechápu, pro by tiché víno mělo mít jiné zdanění než jiný alkohol. Chceme také zastavit korupci ve státní sféře. Výběr daní v Česku je dostatečný, myslí si to experti, ekonomové, ale někde ty peníze prostě mizí. Myslel jsem si, že nějaká korupce bude jen ve vyšších patrech politiky. Opravdu jsem se mýlil. Od doby, co jsem v komunálu, tak vím, že často peníze mizí už tam. Jak je možné, že Poláci mají za stejné peníze hezké dálnice a my je máme v tak dezolátním stavu? Protože jsme stavěli lesní cesty a rozhledny? Nedaleko Líbeznic je rozhledna, kde není vidět na nic. Proč? Já si myslím, že takhle se trochu osekávají veřejné peníze. Rád bych jako občan, aby se peníze investovaly efektivně.
Zmíněné zvýšené výdaje na obranu jsou rozhodnutím summitu NATO v Haagu. Jakou roli podle vás v tuto chvíli má NATO a americký prezident Donald Trump?
Já za NATO stojím, i za českým členstvím v Severoatlantické alianci. Donald Trump je obrovsky mocný muž a jeho role ve světě je enormní. Já jsem z něj velmi v neklidu, protože ten člověk jak se vyspí, podle toho rozhoduje. Jeden den vám řekne, že změní systém cel a ovlivní tak výrazně ceny za dovoz a vývoz, druhý den to úplně změní. Jeho chování je vysoce problematické a nevím, jestli máme teď až takovou oporu v USA jako v minulosti. Myslím si, že Trump nepomáhá tomu, aby svět byl jednotný a to, co se tady od merkantilismu za stovky let vybudovalo, tak on to narušuje.
Jak vnímáte české členství v EU?
Já se cítím jako Evropan. Hodně lidí, především starších, to tak nemá, ale my mladí věřím, že ano. Plyne nám z toho hodně výhod, ať už jde o ekonomiku, cestování, zmínil jsem Erasmus, to jsou prostě všechno věci, které nám přináší obrovské výhody.
Přijal byste euro?
Já si myslím, že euro ano, už teď v jiných státech eurem platíme. Nemusí to nutně být dnes nebo zítra, naše ekonomika na to musí být připravena.
Jak se stavíte k izraelsko-palestinskému konfliktu?
Mě ta situace hodně zneklidňuje, stejně jako vývoj na Ukrajině. Jsem z toho nešťastný. Celé to začalo tím, že teroristé vlítli na hudební festival a povraždili tam lidi, z toho jsem byl úplně zděšený a stál jsem za Izraelem. Nicméně na Benjamina Netanjahua je vydán mezinárodní zatykač a Izrael se dopouští škod na lidských právech. Je to hodně komplikovaná otázka, lidé se v tom těžko orientují. Mě to trápí, Evropa v tom určitě má hrát určitou roli, aby se napravily nehumánní podmínky, ve kterých žijí lidé v Gaze, což vím třeba od jedné kolegyně z práv, jejíž rodina v Gaze žije v hrozných podmínkách. Ale já bych to nechal na odborníky, ale já jsem hodně proti válce a je důležité se zasadit o to, aby neumírali nevinní lidé, především civilisté.