Mé potupené Vinohrady

Z hlediska velkých témat dneška, budu psát o naprosté prkotině. Ale nemohu si pomoci, cítím se dotčen, snad i potupen. Doneslo se mi totiž, že městská část Praha 2 má hymnu. Jako první v Česku, kde prý žádná jiná obec nebo její část svou hymnu nemá, což je prý chyba a mělo by se s tím něco dělat. A Praha 2 udělala, hymnu objednala i k té realizaci došlo, takže si na závěr posledního předvánočního jednání mohli zastupitelé stoupnout do pozoru a ten kus si vyslechnout. Bylo to zaznamenáno a sdíleno, vyslechl jsem ho i já, už se to nemůže odestát. Beru si to osobně.

Nejsem z Prahy 2, ale vyrůstal jsem - dá se říct - v jejím stínu a na jejím území se odehrály mnohé mé formativní zážitky, v dobrém i ve zlém. Například jsem se tam narodil, v porodnici U Apolináře, jejíž budova zvenku působí jako ideální dějiště pro gotický horor. Stojí v části města, kde jsou vedle se natěsnány kostely a zdravotnická zařízení, taky antropologické muzeum, příhodně umístěné v blízkosti psychiatrie a někdejší záchytky, v jedné dávné básni to zmiňuje Jáchym Topol, je tam zastrčená i kouzelná Kateřinská zahrada.