Osudová tlačítka

KOMENTÁŘ

Osudová tlačítka
V jedné vzdálené galaxii před dávnými časy… No dobře, v České republice před půl rokem, pokud jste vyslovili pochybnosti o nákupu F-35, zařadilo vás to téměř automaticky do kategorie Putinových zrůd, které chtějí vydat svoji vlast hordám z východu. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Proti čemu bojujeme, když svádíme boj s dezinformacemi?

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V jedné vzdálené galaxii před dávnými časy… No dobře, v České republice před půl rokem, pokud jste vyslovili pochybnosti o nákupu F-35, zařadilo vás to téměř automaticky do kategorie Putinových zrůd, které chtějí vydat svoji vlast hordám z východu. Bylo až překvapující, jak vyhraněné názory v této souvislosti padaly z humanitních intelektuálů, kteří jinak stěží rozeznají pistoli od revolveru a před vypuknutím války na Ukrajině se k věcem vojenským stavěli s tichým pohrdáním moderního světoobčana.

 

Stačilo pár měsíců trumpovské diplomacie, při které nevíte, co za požadavky padne zítra a co ze včerejška už neplatí, a skeptici jsou náhle úplně všude. V případě F-35 se to projevuje strachem z „vypínacího tlačítka“, které by Amerika teoreticky mohla použít k vyřazení drahých letadel v momentě, kdy nebude souhlasit s nějakým jejich nasazením.

Z pohledu programátora-veterána, který strávil léta řešením bezpečnosti dat, se musím trochu usmívat. Toto není nic nového pod sluncem, je to nevyhnutelný důsledek digitalizace všeho. Prodáte-li někomu kladivo, nemůžete pak ovlivňovat, co s ním dělá, ale u digitálních produktů jsou jejich součástí vždycky nějaké firmwary, ovladače apod., které se typicky aktualizují na dálku – a pak už je jen otázka, co všechno k nim „přibalíte“ a jak toho budete zneužívat.

V soukromém sektoru se tento druh závislosti na dodavateli zneužívá ke zpoplatňování funkcí, které se dříve považovaly za trvalou součást produktu. Cílem firem je „vydojit“ z vás nikoliv jen jednorázovou platbu za zboží, ale pokud možno nekonečné předplatné, které jim bude přicházet na účet měsíc co měsíc. Před pár lety se o palcové titulky postaralo BMW, když uvalilo měsíční poplatky na vyhřívání sedadel – pokud jste prostě nezaplatili 18 dolarů měsíčně, na dálku vám ty ohřívače vypnuli. Nutno říci, že v tomto případě vyvolala „funkce“ tak negativní reakci mezi zákazníky, že BMW raději rychle zařadilo zpátečku. Vzteklí bohatí lidé si obvykle prosadí svou.

U strategických záležitostí jde míň o peníze a víc o kontrolu, přičemž k tomu, aby zkolabovala stará spojenectví, úplně stačí nedůvěra. Ačkoliv italská premiérka Meloniová si prý osobně velmi rozumí s Muskem, Itálie stejně dala k ledu svoje plány na nákup služeb Starlinku; chvilka hádek na sociálních sítích, do kterých byli zataženi i Poláci, stačila k nárůstu systémové nedůvěry nad kritickou mez.

Nedůvěra má svoji cenu. Málokterá ekonomická teorie to systémově řeší, ale čím více musíte investovat do vlastní bezpečnosti – ať už v podobě zámků a mříží nebo lidí zaměstnaných hlídáním objektů a jiných či třeba duplikací průmyslových výrobků, jejichž zahraničním dodavatelům nedůvěřujete –, tím méně vám zbývá peněz na cokoliv jiného.

Vytváří se tím určitý prostor pro výrobce, kteří by byli schopni garantovat, že jejich produkty taková skrytá tlačítka neobsahují. V čistě softwarovém světě je to jeden z důvodů, proč uspěl open-source software. Jenže to zároveň znamená vzdát se kontroly a dát svým odběratelům svobodu. Velké osobnosti open-sourcového hnutí jako Richard Stallman, Eric S. Raymond nebo Linus Torvalds na to povahu měly.

Od běžného byznysmena bych to ale úplně nečekal. A od vojensko-průmyslového komplexu už vůbec ne. Open-source stíhačky se určitě nedočkáme. Ale jestli bychom něco mohli umět, je to open-source dron. Ostatně i ti Ukrajinci si své drony před nasazením raději přeprogramovávají. Nevěří nikomu – a těžko se jim divit.

×

Podobné články