Uprchlické kvóty: po nás potopa. Co dohodl Vít Rakušan na radě ministrů vnitra

Takzvané uprchlické kvóty před sedmi lety byly pokusem německé vlády utéct před vlastní neschopností. Angela Merkelová nakonec odmítla zavřít německé hranice před stovkami tisíc migrantů, kteří k ní proudili přes Maďarsko a Rakousko. V odporu proti prvním kvótám se také restituovala visegrádská čtyřka, přes její odpor tenkrát kvóty neprošly. Ale zavádějí se teď, bez většího odporu a bez pozornosti, téměř se o nich nemluvilo. Právem?

Kvóty jsou jen jednou částí velké reformy azylového práva Evropské unie. O reformě se intenzivně jednalo od přelomu let 2015 a 2016, schválený návrh je nesen zásadou Méně ilegální, nepravidelné imigrace, více té legální. K odstrašení ilegálů by měla sloužit záchytná střediska na vnějších hranicích EU. Smyslem středisek je nepustit na terén Unie zájemce o azyl, kteří pocházejí z „bezproblémových“ zemí a v udělení azylu by nemohli ani teoreticky doufat, jen je po odmítavém verdiktu z Evropy nebude jak odvézt.

V těch střediscích má panovat kasárenský, a kritici se obávají, že vězeňský režim. Posuzování v této první instanci by nemělo trvat déle než 12 týdnů. Možnost vůbec nepřipustit běžence k normálnímu azylovému řízení se ale týká jen menšiny z nich, ze zemí, z nichž v azylovém řízení dlouhodobě neuspěje aspoň 20 procent žadatelů – Srbsko, Albánie, Indie (z té ovšem kupodivu skoro nikdo neutíká)… Většina dnešních azylantů tedy touto první záchytnou linií projde. Opět tedy vznikne otázka, co s nimi, a jsme u kvót. Ministři vnitra se minulý týden dohodli na tom, že aspoň 30 tisíc žadatelů ročně bude z přetížených členských států, jako jsou Itálie nebo Řecko, přesídleno do členských států zatížených méně. To je minimum, zatímco maximum pro tzv. relokace žádné není.

Náš Vít Rakušan teď jako úspěch prodává to, že členský stát EU se z povinnosti přijmout nějakého žadatele o azyl bude moci vykoupit. Spodní hranice každého jednoho migrantského odpustku byla stanovena na 20 tisíc eur, tedy půl milionu korun. Rakušan to nazval „solidaritou bez povinných kvót“. Za krize, jaká byla třeba právě před těmi osmi lety, stejná rada ministrů vnitra České republice určila přijmout asi 2700 běženců. Kdyby se tato krize biblických rozměrů opakovala, může se tedy Praha vyplatit částkou 1,3 miliardy korun. Ani mezitím masová migrace do Evropy neustala, takže závazky v řádu stamilionů nám teoreticky mohou vznikat rok co rok. Jinou možností je poskytnout místo peněz své experty, know-how, policisty.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.