„Rozhodl jsem se žít,“ říká po neštěstí v Andách muž, který jedl své mrtvé přátele
FILM O KATASTROFĚ
Film Sněžné bratrstvo španělského režiséra J. A. Bayony v posledních dnech atakuje nejvyšší příčky sledovanosti na Netflixu a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Snímek zabývající se dramatickými událostmi, které se udály na vrcholcích jihoamerických And v roce 1972, když se na ně po chybě pilota zřítilo letadlo s pětačtyřiceti lidmi na palubě, v rozhovoru pro britský Daily Mail okomentoval jeden z přeživších této havárie Roberto Canessa.
Canessa, kterého ve filmu hraje argentinský herec Matías Recalt, zaujímá v celém příběhu stěžejní roli. Byl to on, kdo se společně s jedním dalším přeživším havárie vydal na strastiplnou desetidenní cestu, aby ke spadlému letadlu přivedl pomoc. Jejich putování skončilo úspěchem ve chvíli, které Canessa dodnes přezdívá „zlatý okamžik“ – v jednom z horských údolí dvojice spatřila místního rolníka jedoucího na koni. V následujících dnech Canessa se svým společníkem ke spadlému letadlu navedli chilskou horskou službu, díky čemuž bylo zachráněno dalších 14 lidí.
Brzy po záchraně vyšlo najevo, že pasažéři, kteří přežili prvotní pád letadla i následné brutální podmínky na horském hřebenu, se udržovali naživu prostřednictvím pojídání ostatků zemřelých. Po deseti dnech utrpení, kdy skupině již dávno došly i původně velmi skromné zásoby, začali někteří z přeživších pomocí žiletky a skleněných střepů ze zmrzlých těl odřezávat proužky kůže, kusy svalů a tuku, které se následně pokoušeli polykat.
„Každý z nás se eventuálně rozhodl konzumovat to jídlo, které snesl,“ řekl Canessa v rozhovoru pro Daily Mail. „Byl to proces,“ popsal způsob, jakým k pojídání ostatků sám dospěl, „zpočátku jsem myslel, že nemohu využívat těla svých přátel. Pak se to stalo něčím přirozeným, téměř každodenní rutinou, protože jídlo bylo součástí potřebného paliva, abych se odtamtud dostal. Rozhodl jsem se žít,“ prohlásil.
Nic jako vinu Canessa, který v době havárie byl devatenáctiletým studentem medicíny, necítí. Ještě na vrcholku hory o svém jednání prý hluboce přemýšlel a dospěl k názoru, že pokud by on sám byl jedním ze zemřelých, byl by rád, pokud by jeho tělo mohlo sloužit k přežití někoho jiného. Po záchranně Canessa hovořil s pozůstalými po havárii a podle jeho slov se mu od nich dostalo velké podpory.
Před Sněžným bratrstvem o dramatu v Andách vyšlo mnoho knih, včetně několika, na kterých se podíleli sami jeho účastníci. V roce 1993 o havárii a následných strastech a záchraně natočil americký režisér Frank Marshall celovečerní film, který byl v Česku uveden pod názvem Přežít. Nejnovější snímek však podle Canessy, který se ve svém pozdějším životě stal v rodném Montevideu úspěšným dětským kardiologem, skutečné události a zejména pocity jejich aktérů zachycuje vůbec nejvěrněji.