Pravda je málokdy černobílá, bývá součtem dvou polopravd, často protichůdných. Má mít žena právo na vlastní tělo? Ano. Žije uvnitř jejího těla jiné tělo s vlastní DNA a právem na život? Také ano.
Foto: Shutterstock
1
Páteční jednání Poslanecké sněmovny se proměnilo v jedno z nejvyhrocenějších za poslední měsíce. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš ve svém projevu ostře ...
ÚHEL POHLEDU: V říjnu 2020 vtrhla skupina pěti protipotratových aktivistů na washingtonskou potratovou kliniku a v budově na tři hodiny zablokovala dvoje dveře. Blokádu nazvali „záchrannou operací“, došlo k potyčkám, jedna pacientka nezvládla podstoupit objednaný zákrok, jedna sestra utrpěla zranění kotníku. Na konci tohoto srpna proběhl soud, skupina porušila takzvaný akt FACE, který v roce 1994 podepsal Bill Clinton a který zakazuje bránit ženám v přístupu k interrupcím.
V případě spáchání prvního přestupku je maximální sazba jeden rok vězení. Soud ale nabral nečekaný obrat. Soudkyně totiž incident nečekaně kvalifikovala také jako trestný čin „spiknutí za účelem zasahování do občanských práv“, čímž případ převedla do zcela jiné váhové kategorie vyžadující okamžité uvěznění. Celou pětici (z toho dva seniory, rodiče malých dětí) nechala vyvést ze soudní síně početnou skupinou federální policie do vazby, kde teď čekají na finální rozsudek. Každému z nich hrozí jedenáct let vězení a pokuta až 350 tisíc dolarů.
Blokáda kliniky je samozřejmě mimořádně nešťastné rozhodnutí; jedenáct let vězení ale není žádným způsobem přiměřených. Průměrná doba, kterou ve Spojených státech stráví za mřížemi vrazi, je sedmnáct a půl roku, sexuální násilníci sedm let, za loupež se v průměru sedí tři roky a za fyzické napadení necelý rok a půl. Jaké tresty padaly za násilí během Black Lives Matter? Kolik dostávají aktivisté, kteří blokují dálnice?
Opozice hovoří o zpolitizovaném případu, dokonce o „politických vězních“. Porotu skutečně tvořili účastníci pochodů na podporu interrupcí, případně finanční podporovatelé Planned Parenthood, nejznámější americké propotratové organizace; soudkyně podle obhajoby připomínala „dalšího žalobce“. Především ale odmítla připustit jako důkaz investigativní video jiné pro-lifové skupiny, na jehož základě blokádu podnikli. Vedoucí lékař z dotyčné kliniky a specialista na interrupce ve třetím trimestru v něm navrhuje neposkytnutí nutné péče živě narozenému novorozenci (proto „záchranná operace“). Aktivisté také před časem nalezli v „biologickém odpadu“ instituce ostatky sto patnácti plodů, z toho pěti donošených, nebo téměř donošených dětí, tři tělíčka podle nich nesla známky usmrcení. Lékař z videa je prý znám pod přezdívkou Řezník.
Když se společnost před více než rokem hromadně pohoršovala nad zrušením amerického federálního práva na potrat, málo se uvádělo, kolik tamních klinik nabízí umělé potraty do vysokého stupně těhotenství bez lékařské indikace, tedy protože si to budoucí matka přála. Výše zmíněné zařízení je (tedy oficiálně) provádí do 27. týdne. Jiné kliniky do okamžiku porodu, „žena ovšem nesmí začít rodit předtím, než začne zákrok; pak už nebude možné nic dělat“. Tak hluboká je naše bezradnost nad tím, jakou hodnotu má lidský život: když na stejném patře nemocnice jedna skupina lékařů zachraňuje předčasně narozené miminko, zatímco o kus dál jiná skupina stejně staré potrácí. Na jedné z fotografií loňských „Roe vs. Wade“ protestů žena ve vysokém stupni těhotenství odhaluje břicho s nápisem: „Not a baby yet“, tedy: „Tohle ještě není dítě.“ Toto není právo na vlastní tělo ani emancipace, to je pozdrav z Mordoru. Interrupční průmysl je v některých státech vysoce rozvinutý, webovky klinik připomínají tak nejspíš služby wellness nebo drahého zubaře, zákrok propagují například jako „interrupční zkušenost zaměřenou na pacientku“ (!)
Pravda je málokdy černobílá, bývá součtem dvou polopravd, často protichůdných. Má mít žena právo na vlastní tělo? Ano. Žije uvnitř jejího těla jiné tělo s vlastní DNA a právem na život? Také ano. Tento pohled, stejně relevantní a stejně pravdivý, se z veřejné debaty v podstatě vytratil. Dokonce je nevítaný. V Británii byla během posledního roku dvakrát zatčena jistá žena za to, že se tiše modlila před nemocnicí za potracené děti. Francie již před lety uzákonila zákaz pro-lifových webových stránek, protože prý „odstrašují od zákroku“ a „dezinformují“; v realitě se jedná například o nastínění možnosti, že se neplánovaně těhotná dívka či žena po překonání prvotního šoku do svého budoucího dítěte zamiluje a že je to v důsledku hormonálních pochodů dost pravděpodobné. Nesmí se ani zmiňovat možné fyzické a psychické následky, přestože jsou velice reálné – a umělý potrat zůstává pro mnoho žen hlubokým zraněním. Zmiňovaná Planned Parenthood hystericky varuje před „konkurenčními“ křesťanskými zdravotnickými centry, protože v nich mají ambici ženě zákrok rozmluvit – a nedejbože by se jim to i mohlo podařit. Člověku se skoro zdá, že jejich cílem není podpořit ženu, ale aby se dítě nenarodilo. Ale tak zlé to jistě není. Že ne...?
Život je složitý, často tragický a některé situace asi opravdu nemají šťastné východisko. Nepodporuji omezení nebo zpřísnění interrupcí, česká právní úprava se zdá být rozumná a funkční. Velmi se ale přimlouvám za změnu způsobu, jakým o nich hovoříme. Podávají se jako výhra. Vždycky je to ztráta.
AKTUALIZOVÁNO
00:02
