Polsko se snaží uměle vytvořit nové „superměsto“ větší než Varšava a dokonce i Londýn nebo Řím. Nová aglomerace má vzniknout okolo Katovic. S vizí sloučit města ...
Chyby dělají všichni. Promíjet je lidské. Odpouštět hříchy minulosti správné. Druhá šance a nové začátky dávají důvěru v budoucnost. Na vrcholu společnosti jsou ale posty, které jsou mimořádně důležité pro jejich směřování. Ti, kdo na nich sedí, už nad sebou nemají žádné další hlídače. Jejich moc je obrovská a ničím neomezená. Jen jejich vlastní integritou, odvahou, pevným hodnotovým kompasem. Nároky na ně jsou výrazně vyšší než na ostatní.
Je to jen patnáct vyvolených. Měla by to být elita elity. Ti, kdo žádné velké šrámy na důvěryhodnosti nemají. Ústavní soud stojí na vrcholu mocenské pyramidy v zemi. Je nad vládou. Parlamentem. Nad ním už není nic dalšího. Proti jeho verdiktům není odvolání. Proto je na těch patnáct vyvolených třeba mít ty nejvyšší nároky.
Prezident Petr Pavel poslal do Senátu další tři návrhy na ústavní soudce. A vládní koalice, která má v Senátu většinu, má druhou příležitost zaujmout k hradním nominacím vlastní autentický názor. Budou to totiž nejen prezidentovi, ale i její soudci. Ona je svou většinou schválí a nese za ně odpovědnost. U prvních tří nominantům si nebyla schopna udělat vlastní názor a v obavách z veřejné kritiky prezidentovy nominace schvalovala, přestože o nich nebyla úplně přesvědčena.
Na to, jak je Ústavní soud mocný, je nominacím bohužel věnována velmi malá veřejná pozornost. Teď posílá Petr Pavel do Senátu soudce Veroniku Křesťanovou a Roberta Fremra a akademičku Kateřinu Ronovskou. Hlavním zájmem, který teď prezident sleduje, je dostat do konstitučního tribunálu co nejvíc žen.
U Křeťanové i Ronovské se nenajdou žádná velká lidská ani profesionální selhání, která by je zpochybňovala pro nejmocnější instituci v zemi. Dá se samozřejmě vést debata, jestli jsou dostatečně hodnotově vyprofilovanými osobnostmi pro nejvyšší justiční posty. I o tom, proč zrovna ony. Čím jsou tak mimořádné a převyšují ostatní.
Jiným příběhem je mimořádně zkušený trestní soudce Robert Fremr. Současný místopředseda pražského vrchního soudu. Bývalý soudce Nejvyššího soudu i Mezinárodního soudního tribunálu pro Rwandu sídlícího v nizozemském Haagu. Fremr má za sebou bezpochyby úctyhodnou profesionální kariéru. Marie Benešová, ministryně spravedlnosti ve vládě Andreje Babiše, ho prezidentovi Zemanovi navrhovala na předsedu Nejvyššího soudu. Ten ho ale odmítl. Fremr má obrovskou podporu uvnitř justice.
Jenže má i kontroverzní minulost a některé hodnotově pozoruhodné názory. Robert Fremr byl členem komunistické strany. Komunistickým trestním soudcem. Dokonce jedním z těch, kdo rozhodoval v jednom z posledních politických procesů, kdy potrestal v roce 1988 mladíky za ničení pomníků Rudé armády na Olšanských hřbitovech.
Senátoři o Fremrově minulosti vědí a on se jim ji snažil vysvětlovat. Svou komunistickou minulost fakticky vysvětluje kariérismem, byt` ho verbálně odmítá. „Začnu šrámem na své integritě, tedy členství v KSČ. Já jsem tam nevstupoval z kariérismu, bylo mi to nabídnuto na obvodním soudu, kde jsem to ještě bez problémů odmítl. Na Městském soudu v Praze už mi položili přihlášku rovnou na stůl. Když jsem jí přišel místopředsedovi soudu vrátit, zvolil jsem nestatečnou pozici, nechtěl jsem si komplikovat život a podepsal jsem. Byla to moje porážka. Ale díky této zkušenosti jsem v pozitivním slova smyslu napraveným hříšníkem,“ uvedl Fremr s tím, že podobnou chybu, kterou si bude vyčítat do konce života, už nikdy neudělá, cituje Fremra z vystoupení před ústavně-právním výborem Senátu server Česká justice.
Otázky padly i na jeho podíl na politických procesech. Podle Fremra tehdy všechny politické kauzy byly na soudu vyhrazeny pro rozhodování buď předsedovi, nebo místopředsedovi soudu. „Byl to alibismus, to přiznávám. To oni, to ne my. Faktem je, že i my jako členové KSČ jsme legitimizovali ten režim, a až budu umírat, bude to jedna z věcí, na kterou budu myslet,“ popisoval Fremr. Jemu konkrétně se dostal na stůl právě případ tří mladistvých, kteří se měli dopustit vandalismu na Olšanských hřbitovech, kde vyvrátili pomníky padlých vojáků Rudé armády. Podle Fremra se ale dopustili i dalších trestných činů, například shazovali víka od kanálů z Nuselského mostu či kladli předměty na koleje, a mohli tak způsobit vykolejení vlaku. Jeden z mladíků pak měl doma předměty s nacistickou tematikou.
Dalším velmi sporným bodem je Fremrův přístup k mezinárodní politice a konfliktům. Tady de facto zaujímá názor, že Izrael, a dokonce i Spojené státy jsou zodpovědné za válečné zločiny. Devátého února roku 2020, kdy se začalo diskutovat o jeho nástupu do křesla předsedy Nejvyššího soudu, poskytl rozhovor serveru Novinky.cz. V něm de facto mluví o tom, že Spojené státy a Izrael páchají válečné zločiny. Rozhovor nese titulek `Velmoci brání potrestání válečných zločinců`, tvrdí soudce Fremr. „Myšlenku zřízení permanentního a univerzálního Mezinárodního trestního soudu jsem vždy považoval za velmi progresivní. Můj optimismus ale poněkud zchladil politický tlak, pod který se soud dostal v momentě, kdy se jeho pozornost obrátila na obviněné z řad hlav států, jako například súdánského prezidenta Al-Bašíra nebo keňského prezidenta Kenyattu.“
„Ten ještě zesílil poté, co začalo vyšetřování zločinů, jež měly být spáchány v Afghánistánu, Gruzii nebo Palestině, které může vyústit i v trestní stíhání státních příslušníků některých mocností. Odmítavý postoj USA dokonce vyvrcholil pohrůžkami prokurátorce a soudcům,“ říká v rozhovoru Fremr. Fakticky řečeno tvrdí, že Spojené státy páchaly válečné zločiny v Afghánistánu a Izrael je páchá na palestinských územích. Od příštího ústavního soudce si žádá hlubší vysvětlení, co tím konkrétně myslí. Dosadit do Ústavního soudu bývalého komunistu, který soudil politické procesy před rokem 1989 a dnes je přesvědčený, že klíčoví spojenci České republiky, Spojené státy a Izrael, páchali válečné zločiny, je silný příběh, který si žádá detailnější vysvětlení. Snad si o něj vládní senátoři řeknou.
00:02
