Jak dobrý nápad je být sám sebou? Esej Terezy Matějčkové

S autenticitou si na intelektuály člověk nepřijde. Obrátí oči v sloup a už oznamují, že ten pojem nemá obsah, tuší v něm ideologický nástroj nebo přízemněji omluvu za to, že se člověk chová jako idiot. Mají pravdu, ale není to celý příběh. Autenticita má natolik dlouhý a pohnutý osud, až jednoho zarazí, že ji zástupci společnosti Merriam Webster a nakladatelství Oxford University Press vyhlásili slovem roku 2023. Copak nám již nenabídla vše, co mohla?

Zjevně ne, když ji s takovou intenzitou vyhledáváme ve slovnících. Tím dosvědčila, že se umí proměňovat napříč dobou, a my dnes zažíváme přinejmenším její třetí život. Její kariéra začala v druhé polovině osmnáctého století, tedy v přelomové době, v níž se nově definovaly principy společnosti. Podle některých vyslal autenticitu do oběhu Jean-Jacques Rousseau – člověk, který odevzdal svých pět dětí do sirotčince, napsal knihu o výchově Emil a nařkl svého filozofického kolegu Davida Huma ze stalkingu. Badatel Robert Solomon se proto nerozpakuje tvrdit, že za objev nezaměnitelné duše, již v sobě prý nese každý člověk, vděčíme sociopatovi z Ženevy.

Autenticita se vrátila v šedesátých letech. Jelikož se bojovalo proti autoritám, které v člověku otupují vlastní zápal, proslul třeba slogan „Je zakázáno zakazovat“. O to pozoruhodnější je, že se autenticitě daří natolik dobře dnes, kdy zakazovat rozhodně zakazováno není. Mladí lidé sice znovu projevují starost o svět a redefinují autoritu, nápadné však je, že to jsou oni, kdo jsou nyní nositeli zákazů a autory nových norem. Až se zdá, jako by se pozice dětí a rodičů převrátila. Mladí vychovávají, staří by zákazy spíš zakazovali.

Celý esej Terezy Matějčkové si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.