„Po Havlově smrti jsem materiál uložil do sejfu v bance“

FILM PETRA JANČÁRKA

„Po Havlově smrti jsem materiál uložil do sejfu v bance“
Petr Jančárek dokončil dlouho očekávaný film Tady Havel, slyšíte mě?. Časosběrný snímek dokumentující poslední tři roky života Václava Havla bude v kinech od 11. dubna. Foto: Michal Čížek
3
Týdeník
Erika Zlamalová
Sdílet:

Scenárista, režisér, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, účastník řady humanitárních misí a v neposlední řadě také pedagog Slezské univerzity v Opavě Petr Jančárek dokončil dlouho očekávaný film Tady Havel, slyšíte mě?. Časosběrný snímek dokumentující poslední tři roky života Václava Havla bude v kinech od 11. dubna. S Petrem Jančárkem hovoříme nejen o Václavu Havlovi, ale také o etických hranicích dokumentaristy či jeho potřebě nevstupovat do děje před kamerou.

Pojďme k vašemu nejnovějším snímku Tady Havel, slyšíte mě?. Kdo natáčení posledních let Václava Havla inicioval?

Přání, abych „natočil zbytek jeho života“, pronesl Václav Havel v dubnu 2009 po natáčení jednoho z videopozdravů. Zmohl jsem se jen na tichý souhlas a začal ho doprovázet s kamerou všude, kde to bylo možné. Neustále mě překvapovala důvěra, kterou ve mě Václav Havel měl a kterou přenášel i na ostatní, co se spolu s ním ocitali před mým objektivem a mikrofonem. Když se prezidenta někdo ptal, k čemu ty záznamy budou, tak bez váhání odpovídal – že jednou třeba pro historii. Limity pro natáčení stanovovali vždy ti, kdo byli na druhé straně kamery spolu s exprezidentem. Ale musím říct, že se jen málokdy stalo, že někdo odmítl a nechtěl být natočen. Mou práci samozřejmě ovlivňovaly i finance. Pan prezident přirozeně upozorňoval, že není možné, aby si natáčení o sobě financoval sám, i když by si to mohl dovolit, takže jsem první rok platil ze svého a pak pomohla doktorka Dadja Altenburg Kohlová, velkorysá mecenáška umění, díky níž jsem mohl s Václavem Havlem cestovat a realizovat řadu dalších věcí. Významným způsobem naši práci podpořila a já byl moc rád, že jsme jí mohli její vklad později vrátit…

Natáčení se uzavřelo odchodem Václava Havla v roce 2011, film jde do distribuce letos. Tolik let odstupu jste zvolil záměrně, anebo dokončení filmu nepřály vnější okolnosti?

Po smrti Václava Havla jsem celý materiál uložil do sejfu v bance a řekl si, že se vůbec nic nestane, když zpracování chvilku počká. Později jsem vybral několik ukázek a vzal je na industry program jihlavského filmového festivalu a tam materiál zhlédla jedna významná producentka z velevýznamné evropské televize. Moc se jí líbil, později přiletěla do Prahy, nakoukávala další kusy ve střižně a řekla, že má velký zájem se na výrobě dokumentu z tohoto materiálu podílet. Ale měla podmínku – že si dodá vlastního střihače. Pro mě byla představa filmu vyráběného pod světovou značkou velice lákavá, tak jsem souhlasil. Všechno ale trvalo dlouho, pořád jsem měl pocit, že stojí za to vydržet, dotáhnout spolupráci do konce, vždyť je to šance udělat dokument, který automaticky uvidí půlka Evropy. Když se ale objevily další požadavky, totiž že by ten film se mnou také někdo psal a režíroval, řekl jsem nakonec Ne, děkuji. Právě tahanice tohoto druhu prodloužily práci na filmu o hodně let. Začal jsem tedy paralelně shánět další možnosti, jak sehnat finance. A věděl jsem, že projekt takového rozměru, jako je dokument o posledních letech života Václava Havla, nechci dělat po večerech doma. Takže jsem hledal cestu k solidnímu rozpočtu, který by umožnil věnovat se té práci takříkajíc na plný úvazek. Moc pomohla crowdfundingová kampaň na platformě HitHit, kde jsme vybrali na podporu filmu od našich úžasných drobných i velkých donátorů milion a půl korun. Pomohla i Nadace Michaela Kocába a samozřejmě seznámení s producentem Jiřím Konečným a jeho společností Endorfilm, která se stala hlavním producentem filmu. Jiří pak s pomocí fotografa Romana France našel investora Michala Kováře a mohli jsme se rozjet naplno, ale přišel covid… Nechci se vymlouvat, to nemám zapotřebí, naopak – odstup, i když nakonec větší, než jsme si sami přáli, našemu filmu určitě prospěl.

Poslední natáčecí den Havlova filmu Odcházení. Ploskovice u Litoměřic 19. srpna 2010.
Poslední natáčecí den Havlova filmu Odcházení. Ploskovice u Litoměřic 19. srpna 2010. Foto: Ondřej Němec

Jaké otázky dále zazněly:
Václava Havla v dokumentu ukazujete ve velmi civilní poloze, nezřídka jde o docela intimní záběry… Kde jsou hranice, za které už nejdete, kdy kameru vypnete?
Strávili jste společně mnoho času, vyvinul se váš vztah v přátelství?
Svou tvůrčí metodu popisujete slovy „moucha na stěně“. Co si pod tím představit?
Snímek jste sestříhal do necelých devadesáti minut, jak naložíte se zbylým materiálem?

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články