Touha nebýt důchodcem
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
DŮCHODOVÁ REFORMA
Důchodová reforma čelí i po překročení prahu sněmovny tvrdé kritice opozice i dalším požadavkům odborů. Od vládního návrhu prošla řadou kompromisů a to i v nejz ...
Už se stalo skoro klišé říct, že za vším nepovedeným je „špatná komunikace“. Obzvlášť v případě vlády Petra Fialy se to používá od začátku. Gradovalo to u chaotických a dlouho připravovaných návrhů na řešení energetické krize. Teď se to znovu objevuje u nápadů na zásahy do důchodů, které vláda vypouštěním polotovarů testuje ve veřejném prostoru.
Jestli je ale v politice na vysvětlování vůbec nejsložitější téma, jsou to právě změny v důchodech. Vyvolávají nejvíc strachu, obav, emocí. U mladých, kterých se ještě netýkají, i u starých, kterých se změny už nedotknou. A jestli si na něco skutečně stojí najmout špičkové poradce na komunikaci, jsou to právě penze.
Veřejným prostorem nyní létá spousta návrhů. V různé míře detailů a srozumitelnosti. Jistá je jediná věc, ke které nakonec bude muset sáhnout každá vláda. Vidíme to po celé Evropě. Lidé budou pracovat déle. Prodlužuje se délka života a z mnoha různých důvodů není únosné, aby v penzi trávili hodně přes dvacet let. Nejsou to jen důvody ekonomické. Medicínské studie prokazují, že ti, kdo ve vyšším věku pracují, jsou zdravější, spokojenější a celkově mají kvalitnější život.
To, o čem je potřeba vést debatu a lidi pro to přesvědčit, není změna dílčích parametrů. Ani posunování penzijního věku o pár měsíců či let. Je potřeba změnit paradigma. Motivovat lidi k tomu, aby pokud toho jsou jen trochu schopni, pracovali a nechtěli jít do důchodu. Aby neměli touhu stát se penzistou.
Ta motivace může mít mnoho podob. Samotné zvýšení věku odchodu do důchodu je jen jednou z nich. K němu se dají přidat další, aby to ve výsledku vycházelo tak, že ti, kdo v pokročilejším věku pracují, se mají lépe než ti, kdo už zůstali v penzi, přestože by jim jejich zdraví ještě pracovat dovolilo.
Cest k tomu je řada. Jednou z možností je výrazně zvyšovat důchod těm, kdo odejdou později. Třeba tak, že po sedmdesátce už by představoval podstatně vyšší část původních výdělků z doby pracovní kariéry.
Nabízí se také motivace úlevou z daní a pojištění. Ten, kdo bude pracovat poté, co dosáhne věku, který je v zemi oficiálně stanoven jako důchodový, už nebude platit vůbec žádné daně a pojistné. Jeho do té doby hrubý plat bude čistý. Životní úroveň se mu rázem zvýší třeba o 30 procent. To zjevně ve spoustě lidí vyvolá touhu nebýt důchodcem.
Dobrá reforma důchodů nesmí stát na tom, že lidi bude nutit pracovat. Měla by je motivovat k tomu, aby pracovat chtěli.
Ne každý samozřejmě může svoji náročnou profesi vykonávat do vysokého věku. To ale neznamená, že nemůže ve stáří dělat úplně něco jiného. Už dávno neplatí, že lidé mají jednu profesi jistou na celý život.
Cílem není, aby zásah do penzí přinesl spoustu naštvaných lidí, kteří pracovat nechtějí, ale musí. Měl by být dobře promyšlen tak, aby vyvolal touhu nebýt důchodcem. Šikovný reklamní mág to Petru Fialovi jistě pomůže voličům prodat.