Šlo by to i důstojněji

KOMENTÁŘ

Šlo by to i důstojněji
Premiér Petr Fiala s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou Foto: Úřad vlády
1
Homepage
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Je to tu zase. Vláda zřejmě zkouší, jestli si někdo všimne, nebo nevšimne – a zároveň ví, že i když si všimne, zase se najde způsob, jak se ospravedlnit. Řeč je nejen o trapných výmyslech o tom, že nám Evropská unie uvolní padesát miliard korun na škody po povodních. Pak je tu totiž i další pokus, jak nechat „zmizet“ přes 22 miliard, které někdo musí zaplatit, a v rozpočtu na příští rok chybějí. To je povědomé a souvisí to s kritizovaným vyváděním peněz do mimorozpočtových fondů.

Premiér Petr Fiala přišel po setkání s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou minulý týden s tím, že EU nám štědře uvolní dvě miliardy eur, tedy zhruba zmíněných padesát miliard korun na obnovení škod po povodních. Znělo to podivně velkoryse a docela nepravděpodobně.

 

Vzhledem k tomu, že peníze prý měly být ihned dostupné, bylo nepochopitelné i to, proč si vláda schválila novelizace letošního rozpočtu a zvýšení schodku o třicet miliard. A zvýšení deficitu na příští rok o dalších deset miliard. Odhad je, že na škody po povodních se bude muset dohromady vydat až sto miliard a že stát z rozpočtu přispěje zhruba čtvrtinou, jako tomu bylo i po velkých záplavách v minulých letech. Zásadní podíl mají dále pojišťovny a také kraje a obce ze svých rozpočtů, na nichž leží neinvestované desítky až stovky miliard.

A potom se záhada vyřešila. Premiér a ministr financí Zbyněk Stanjura nemluvili tak úplně pravdu, když tvrdili, že nám EU jen tak dá „nových“ 50 miliard navíc. Pravda je taková, že se tyto prostředky vezmou ze současných evropských programů, tedy prostě se jen využijí jinak, tj. na povodně. A na něco jiného zase zbude méně. Navíc to, kolik peněz a jak se z jakých fondů dá nebo nedá využít, je teprve ve stadiu analyzování. Takže žádná rychlá pomoc.

Je jasné, že žádné peníze „zadarmo“ neexistují. Proč tedy raději vláda neříkala od počátku pravdu? Nedostaneme od EU žádné peníze navíc a nechce se věřit, že by to Petr Fiala nepochopil, když s von der Leyenovou hovořil.

Dost podobný případ je chybějících více než 22 miliard v rozpočtu na příští rok, jež mají mířit na zákonem danou podporu zelených zdrojů. Jde především o peníze pro solární provozovatele se slíbenou dvacetiletou státní podporou. Ministr Stanjura už loni sliboval, že celkový objem dotace sníží tak, aby se snížila částka, kterou na dotacích vyplácí stát, a stejně tak aby se snížily platby pro domácnosti a podniky. Ty totiž podporu platí v regulované části ceny elektřiny. Pak se ale zalekl reakce druhé strany, tedy hrozícími arbitrážemi solárníků.

Tento rok je to jako přes kopírák. S tím rozdílem, že Stanjura do mandatorních výdajů opravdu napsal jen 8,5 miliardy – a požadavek ministerstva průmyslu, že potřebuje přes 31 miliard, a tudíž těch více než 22 miliard chybí, „vyignoroval“. Respektive Stanjura veřejnosti stále slibuje, že se najdou nástroje a způsoby, jak celkovou dotaci opravdu snížit. Ve skutečnosti ale celý problém přehodil na ministerstvo průmyslu. To začalo vyhrožovat (zde celkem po právu), že „zůstane-li dotace z prostředků státního rozpočtu ve výši 8,5 miliardy, pak bez zavedení dalších opatření bude nutné zvýšit platbu pro větší podnikatele nebo větší podniky na hladině vysokého a velmi vysokého napětí“. Protože u podniků na rozdíl od domácností ještě prostor pro zvýšení platby je.

Nakonec se to ale vyřeší elegantně. Zkrátka se těch chybějících více než 22 miliard „najde“ tak, že je dle zákona vyplatí státní Operátor trhu s elektřinou. Tomu by ale zase muselo ministerstvo financí navýšit rozpočet, aby na to měl. Tedy muselo by se mu to proplatit. A můžeme uhodnout, že to se nestane.

Stanou se z toho další miliardy na dluh, které stát převede mimo rozpočet. Schodek se tak naoko nenavýší. Vytvoří se tím skrytý dluh, který pro vládu není tak nepříjemný. Je to ale podvodná a silně pochybná praktika, kterou kritizoval Národní kontrolní úřad i Národní rozpočtová rada, už když vyšlo najevo třeba to, že ministerstvo financí loni odklonilo 18 miliard do mimorozpočtového Státního fondu dopravní infrastruktury, a zvýšilo tím státní dluh. A ta praxe pokračuje. Platí totéž jako u peněz z EU. Kdyby vláda na začátku nelhala nebo mírně řečeno neslibovala nemožné, bylo by to ve finále všechno alespoň o něco důstojnější.

 

×

Podobné články