Kdo se zastane Grety
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
DRAMA V LETADLE
Na palubě letu Swiss Air LX780 z Curychu do Bruselu došlo ve středu k dramatické situaci. Jeden z cestujících se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Podle ...
Greta Thunbergová by měla mít zakázaný vstup do Německa, navrhuje mluvčí poslanecké frakce CDU pro vnitřní bezpečnost Alexander Throm. Důvodem není její agitace před pěti lety za „klima“, která i v Německu několikrát přerostla v občanskou neposlušnost. Navzdory tomu ji tehdy v Berlíně, samozřejmě poté, co se vyřádila na ulici, přijímali vládní politici, a to včetně Angely Merkelové. Berlínský katolický arcibiskup Heiner Koch se dokonce nechal strhnout k výroku, že Gretou podnícení páteční záškoláci za klima „mu tak trochu připomínají příchod Ježíše do Jeruzaléma“.
Greta narazila až se svým dalším angažmá, za Palestince, které už rok honí, drtí a střílí jako králíky izraelská armáda. A popudila tím i arcibiskupa Kocha (na rozdíl od něj byli aspoň někteří čeští biskupové tvrdým postupem Izraele v Gaze soukromě zaskočeni).
Zpátky k nápadu zakázat jí vstup do Německa. Řeklo by se: Throm není předseda strany, která dokonce ani není ve vládě, neboli je to od něj rétorický mráček, ze kterého nezaprší. Ale Throm je zhmotněním nějakých nálad. Předevčírem měla mladá Švédka vystupovat na „propalestinském kempu“ v Dortmundu, což byl jakýsi shluk stanů a kempingových stolků poblíž univerzity. Policie kemp, který tolerovala od léta, preventivně urychleně zavřela – se stejným zdůvodněním, po jakém sáhl i poslanec Throm: Greta je „násilnická“. Policie tento obrat ze své tiskové zprávy posléze stáhla, ale způsob, jaký mluvčí policie zvolil pro vysvětlení, nelze nazvat jinak než kontraproduktivním: den předtím se Švédka zúčastnila propalestinské demonstrace v Berlíně, kde někteří účastníci po policistech házeli lahve a skandovali „protiizraelská“ hesla. Sama Thunbergová se, zdůrazňuje policie, násilnicky nechovala. Ale „táhne za sebou okruh sympatizantů, který přispívá k nepokojnému průběhu akce. Rozhodně nechceme vzbuzovat dojem, jako že snad sama vrhá kameny a Molotovovy koktejly.“ Ale, marná sláva, její vystupování nese znaky „pobuřování“.
Z dostupného zpravodajství o demonstraci v Berlíně lze dohledat hesla jako „Palestine will be free“ nebo „Německo financuje – Izrael bombarduje“. Což není než konstatování faktu: Německo je po USA druhý hlavní dodavatel zbraní a munice za rok izraelské války proti Hamásu (a všem Gazanům).
Ať si o izraelsko-gazanské a teď už i izraelsko-libanonské válce myslí kdo chce, co chce, milovník svobody jen naprázdno polkne. V Evropě s jejím schengenským prostorem se bude odpírat vstup do země, znemožňovat projev na řádně nahlášené akci – pro jiný názor na konkrétní zahraniční politiku, než má vláda té země?
Téměř rok od chvíle, kdy v odpověď na brutální výpad Hamásu z Gazy zahynuly desítky tisíc civilistů a mezi nimi tisíce dětí, pozorujeme v našem civilizačním okruhu, jak na levici, tak ovšem i na pravici, hromadný výskyt slepé skvrny. Kritika demolice hustě osídleného ghetta, projev soucitu s Palestinci jsou pro řadu konzervativců projevem antisemitismu. Vyráží dech pohled na lidi jako Ben Shapiro nebo Jordan Peterson nebo Henryk Broder v Německu nebo Roman Joch u nás, kteří byli sami stejnou demagogií v trochu jiných souvislostech postiženi, jak lehce teď kladou rovnítko mezi kritiku vlády (potažmo armády) a rasismus.
Válka v Palestině je ve své podstatě spíš než válkou mezi civilizací a barbarstvím válkou dvou nacionalismů o jedno území v Asii (viz nedávná izraelská podpora džihádistům v Sýrii). Vzdávat se kvůli tomu v Evropě principů, jako jsou svoboda projevu a svoboda pohybu, je nevynucená chyba ve vyšší hře.