„Porno je třeba dětem vysvětlit, puberťáci si na něm vytváří závislost“

V devadesátých let pracovala Hana Fifková jako mladá psychiatrička a sexuoložka v bohnické léčebně na uzavřeném sexuologickém oddělení, otevírala téma sexuálního zneužívání v ordinacích a stala se „veřejnou sexuoložkou“, Hankou z Blesku, vysvětlující Čechům, co je ještě normální. I o tom s Hanou Fifkovou mluvila Tereza Matějčková v rámci knižního rozhovoru Budeme, kým jsme?.

Říkala jste, že rodina souhlasila s tím, že do toho půjdete. Ale nebyli slávou „Hanky z Blesku“ přesto zaskočeni?

Zvláště pro tátu bylo těžké přijmou už jen to, že mě fascinovala psychiatrie. Byl chirurg, moje máme pediatrička. A podle táty byla psychiatrie paobor. Vždycky mi říkal: „A co je to jako za medicínu?“ Ke stáru psychiatrii možná trochu rehabilitoval. Onemocněl depresí a zjistil, že je to horší než slepé střevo nebo zlomená noha. Možná tehdy se něco změnilo. Ale se sexuologií si rodiče původně rady nevěděli. V jejich generaci neexistovala osvěta. Mou práci nicméně přijali, i když je lidi na náměstí opravdu zastavovali.

Vracíme se k nedostatku osvěty. Lidé si v devadesátých letech mysleli, že masturbace způsobuje vyschlou míchu, vaši rodiče se o sexu nebavili, klientky si myslely, že je normální, když s nimi spí jejich ošetřující lékař. Můžeme nad touto neznalostí obrátit oči v sloup. Ale říkám si, jestli by to nebylo naivní, protože my jsme, zdá se mi, sklouzli do opačného extrému. Sexu je všude plno. Existují zahraniční studie, podle nichž se děti s pornem setkají poprvé v jedenácti letech. Někteří sexuologové si všímají, že to může zásadně narušit jejich vývoj. Hovoří se o době, v niž se sex sleduje, komentuje, analyzuje, ale stále méně se mu lidé věnují aktivně a v páru. Nutno říct, že to není úplná novinka. U nás se tímto tématem s erudicí a nápaditostí věnoval už v devadesátých a nultých letech Ivo Pondělíček, který hovořil o hypertrofii vizuálních vjemů a o tele-orgasmu, jemuž leckdo dává přednost před skutečným sexem. Setkala jste se s prací Iva Pondělíčka?

Ano, samozřejmě. To byla renesanční osobnost. Ale co se týče vaší otázky, já vám mohu odpovědět jen zkušeností ze své praxe.

To mě zajímá. Já totiž znám jen ty studie.

Už několik let sleduji, že především mladí muži mají potíže v partnerském sexuálním životě v případě, že si příliš zvyknou na masturbaci při internetových podnětech, zvláště při pornu. Když je nezralá sexualita puberťáka vystavena natolik silným podnětům, jako je pornografie, vytvoří se záhy závislost. Těch problémů je však více. Porno nabízí dokonalá těla, dokonalý sex a velmi silné podněty. To je jedna věc. Mladý muž si navíc zvykne na určitý typ masturbace po technické stránce a nemusí pak být schopen dosáhnout orgasmu při souloži. To pak tyto muže omezuje při navazování partnerských vztahů. Partnerský sex v reálném světě je pro ně nejistý, náročný, a tím také málo atraktivní, často i málo naplňující. Mnohým mladým mužům se do toho nechce.

Stále častěji se píše o tom, že si ženy stěžují na muže, kteří s nimi nechtějí spát. Když dříve přišel pár do sexuologické ordinace, nejčastěji si muž stěžoval na to, že žena s ním nechce spát, dnes prý chodí ženy, s nimiž nechtějí spát jejich muži.

To mohu potvrdit, tedy ne v tom smyslu, že by se ty poměry prohodily, že by najednou chodily samé ženy, které chtějí více sexu než jejich partneři. Ale platí, že dříve bylo z deseti partnerských párů devět těch, v nichž muž chtěl více sexu. Nyní se to vyrovnalo. Takže už neplatí stereotyp: muž chce sexu hodně, žena málo.

A skutečně si myslíte, že lví podíl má pornografie? Zmiňuje se i pracovní vytížení, změna vztahové dynamiky mezi muži a ženami…

Asi z části vše, co jste zmínila, ale myslím, že pornografie dělá hodně.

Jak se k tomu postavit? Sama máte dvě vnoučata. Doporučujete své dceři, aby dětem třeba zcela zamezila přístup k digitálnímu světu?

Ne, to nejde. Stejně se k tomu dostanou. Nejdůležitější je soustavná a otevřená sexuální výchova. Když se lidé ptají, odkdy mluvit o sexu s dětmi, já odpovídám: „Jakmile to jde.“ Zkrátka hned, jak je to možné. Rodičovská sexuální výchova by měla postupně zahrnovat mnoho témat. Zmínila jsem ženy, které chodí do mé sexuologické praxe. První problém, na který narážíme, bývá, že mívají odmítavý vztah ke svému genitálu. Neumějí jej ani pojmenovat. Nikdy se to nenaučily, což nevěstí nic dobrého. Už malé děti se mají učit mluvit o svých intimních partiích. Taky je třeba brzy hovořit o nebezpečí sexuálního zneužívání. To nelze nechat na pubertu, vždyť se to děje právě i malým dětem. Je také nesmírně důležité, aby rodiče dítěti vysvětlili, že sex může mít mnoho podob. Jednou z nich je porno, na tom není nic špatného. Ale pak je třeba jim vysvětlit, že je to specifický sex s dokonalými lidmi, dokonalý akt, že to tak v životě nechodí. A také je třeba jim říct, že nejhodnotnější sex je ten, který člověk zažije s osobou, kterou má rád. Nejhorší je nechat děti vydané pornu napospas. To nemůže dopadnout dobře.

Ukázka je z knihy Budeme, kým jsme? Koupit si ji můžete zde.