To, že Katar financuje teroristy z Hamásu i další islamisty všech podob včetně jejich spojek na Západě, nebylo žádné tajemství. Putinova agrese to jen zasunula do pozadí, píše Lenka Zlámalová. Snímek z návštěvy katarského emíra Tamíma bin Hamada v Praze.
Foto: Tiskový odbor Kanceláře prezidenta ČR
1
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
Západní svět ve velkém vyjadřuje podporu Izraeli, který v sobotu náhle a bestiálně napadli teroristé z hnutí Hamás ovládající Gazu. Hrůzné obrázky řádění zrůd z Hamásu, které jdou cíleně po civilistech a neštítí se vůbec ničeho včetně stínání hlav dětí. Řada klíčových zemí Evropské unie v čele se Španělskem a s Francií odmítá zastavit finanční podporu do Gazy, přestože ví, že končí v rukou teroristů z Hamásu, který ji ovládá.
Hlavním financiérem teroristů z Hamásu je ale bohatý ropný a plynový emirát Katar. Financuje ho z peněz, které mu za plyn zaplatily evropské země. Mimo jiné Německo či Polsko. A také my. Když se Evropa po ataku Vladimira Putina na Ukrajině odřezávala od ruského plynu, dělala to proto, aby nefinancovala agresora. Přeorientovala se na jiné dodavatele, kteří vozí do Evropy zkapalněný pyn LNG. Postavila kolem kontinentu terminály, kam vedle tankerů ze Spojených států přijíždějí především ty z Kataru. Polsko nebo Německo si zajistily lepší ceny tím, že uzavřely s Katarem dlouhodobé kontrakty.
I my jsme na Pražském hradě na velké státní recepci prezidenta Miloše Zemana hostili katarského emíra. Byly tam všechny politické špičky v čele se členy vlády Petra Fialy. Důležití hráči byznysu. Vypadalo to, že katarský plyn může spolu s norským a americkým nahradit ten ruský.
To, že Katar financuje teroristy z Hamásu i další islamisty všech podob včetně jejich spojek na Západě, nebylo žádné tajemství. Putinova agrese to jen zasunula do pozadí. Teď nám teror Hamásu v Izraeli připomíná, že plyn sám o sobě je strategicky velmi nebezpečnou komoditou.
V první desítce zemí s největšími zásobami plynu je jediná ze západního civilizačního okruhu. Spojené státy na čtvrtém místě. Ty disponují 5,3 procenta světových zásob. To je skoro pětkrát méně než první Rusko s 24,5 procenta. Dvojkou je Irán se 17,3 procenta, spojenec Ruska a další z financiérů teroristů z Hamásu. Íránské vedení dlouhodobě usiluje o zničení Izraele. Následuje Katar se 12,5 procenta světových rezerv. Pětkou je se 4,2 procenta Saúdská Arábie. Aktuální vládce se snaží o dobré vztahy se Západem, dokladem čehož měla být i připravovaná dohoda s Izraelem. Desítku doplňují Spojené arabské emiráty, Turkmenistán, Venezuela, Nigérie a Čína. Nic, co by se dalo považovat za bezpečného dodavatele.
Plyn si tak s výjimkou Norska a Ameriky můžeme kupovat jen od více či méně problémových zemí. Každý dolar, který jim pošleme, se může otočit proti našim zájmům. Můžeme se stát nepřímými financiéry různých agresivních režimů, které nás přímo ohrožují – Putinem počínaje, Hamásem konče. Svou sázkou na plyn financujeme nepřátele Západu. Jen se naše pozornost soustředí zrovna na toho, kdo někoho napadl. A ti další nám v té chvíli připadají přijatelnější, přestože víme, co jsou zač. Vybíráme ze špatných a ještě horších řešení.
Je to jedna z pastí, do nichž nás žene tažení za bezuhlíkovou ekonomiku. Všechny ty obnovitelné zdroje z větru a slunce mají jednu vážnou potíž: nejsou stabilní, nedá se na ně spolehnout. Potřebujeme zálohy pro chvíle, kdy nesvítí a nefouká. Ta záloha musí být elektrárna, která se dá podle potřeby zapnout, když nesvítí a nefouká. To umějí elektrárny na uhlí, s nimiž se chce Evropa rozloučit a zdražuje je emisními povolenkami. A chce je ve velkém nahradit plynovými elektrárnami. Jak říká v posledním Salonu týdeníku Echo energetický expert Michal Šnobr: čeká nás doba plynová.
Ničím jiným fakticky zálohovat obrovský objem solárů a větrníků nejde. Atomová energie, na niž se chystá sázet značná část zemí Evropy v čele s Francií a Polskem, se nedá zapínat a vypínat podle toho, jak zrovna u Baltu fouká. Nemůže ze své podstaty hrát roli zálohy.
V modelu s velkým podílem obnovitelných zdrojů musí být vždycky jako rezerva plyn. Takhle si to vymysleli ve své Energiewende Němci – a přes evropskou regulaci vnutili tento model i ostatním.
Doba plynová ale znamená v případě, že nebudeme nakupovat jen od Ameriky a Norska, závislost na režimech k Západu ne zrovna přátelských. Jedinou strategií tak je různě mezi nimi balancovat, podle toho, který bude zrovna politicky přijatelnější. Vždycky se nám ale může stát, že budeme svými účty za plyn financovat nějakého potenciálního agresora nebo sponzora teroristů. Tohle je bohužel nedílná součást sázky na energii z větru a slunce.
Kromě ekonomických následků má tato strategie i vážná geopolitická rizika. Bohužel míříme do doby dost tvrdé deglobalizace a rozdělení světa do civilizačních bloků, které budou s klidem a důvěrou obchodovat jen uvnitř. Kde se válčí, tam se bohužel neobchoduje.
00:02
