„Zabít všechny.“ Pochybná americká válka proti kartelům
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
„Válečný zločin“ je termín, který v posledních pár letech našel notného využití, ne vždy oprávněného. Válka je strašná věc a mezinárodní válečné právo se spíše ...
„Válečný zločin“ je termín, který v posledních pár letech našel notného využití, ne vždy oprávněného. Válka je strašná věc a mezinárodní válečné právo se spíše snaží eliminovat ty největší hrůzy než zastavit zabíjení. Kdyby tomu tak nebylo, pak by na něj nebral ohled již nikdo. Nicméně se zdá, že nyní máme minimálně vážné podezření na válečný zločin, který spáchala Trumpova administrativa.
Donald Trump vyhlásil válku venezuelským drogovým kartelům a od začátku září americké ozbrojené síly udeřily na minimálně 21 člunů v Karibiku, které údajně pašovaly narkotika. Zemřelo 83 lidí.
Již samotná tato kampaň je z právního hlediska značně pochybná. Členové kartelu jsou kriminálníci, ne ozbrojenci. Podle práva by tedy měli být zatčeni a postaveni před soud, ne bombardováni. USA již mají instituci přesně za tímto účelem. Americká pobřežní hlídka může za určitých okolností zadržovat lodě i v mezinárodních vodách a zatčené odvézt do Spojených států před soud.
Bílý dům se toto snaží obejít tím, že kartely Tren de Aragua a Cartel de los Soles označil za teroristické organizace, což mu dává teoretickou možnost postupovat proti nim mnohem tvrději. Ale celá tato konstrukce je právně značně vratká. Teroristické organizace mají politické cíle, kartely chtějí prostě vydělávat peníze, i když nelegálně. Nelze tedy mezi ně klást rovnítko.
Nyní deník The Washington Post přišel se zprávou, že Američané se mohli dopustit válečného zločinu, i pokud přijmeme, že jejich vojenská kampaň proti drogovým kartelům je legální.
Poprvé Američané potopili člun 2. září. Podle informací The Washington Post první zásah přežili dva lidé, kteří se drželi trosek. Následoval tedy druhý, který přeživší zabil. A právě tento druhý zásah zřejmě představuje válečný zločin.
Trosečníci jsou považováni za osoby hors de combat, tedy „mimo boj“, a útok na ně je proti válečným pravidlům. Údajně se americké ozbrojené síly řídily rozkazem ministra obrany Petea Hegsetha, jenž vydal rozkaz „zabít všechny“.
Hegseth to později v podstatě potvrdil ve svém postu na síti X: „Jak jsme již od začátku a v každém prohlášení zdůrazňovali, tyto vysoce účinné údery jsou záměrně koncipovány jako ,smrtící, kinetické údery‘. Deklarovaným záměrem je zastavit obchod se smrtícími drogami, zničit narkolodě a zabít narkoteroristy, kteří otravují americký lid,“ napsal.
Problém je, že již tento rozkaz sám o sobě byl zřejmě nelegální. Expert na válečné právo a konzervativec Jack Goldsmith upozorňuje, že samotný manuál pravidel války amerického ministerstva obrany zapovídá rozkaz „žádné slitování“, tedy zabít všechny.
Asi nejpádnějším důkazem, že se stalo něco špatně, je fakt, že po prvním potopení americké námořnictvo změnilo postup a nařídilo, že v budoucnu mají být přeživší vyloveni z vody. To se přesně stalo po úderu 16. října, kdy dva přeživší byli zachráněni a následně repatriováni.
Zásahy proti drogovým dealerům v Karibiku nejsou jen o boji proti nelegálním substancím. Je to součást stoupajícího tlaku na venezuelského autoritáře Nicoláse Madura. Toho Američané považují za hlavu Cartelu de los Soles a vyhrožují mu vojenskou akcí. Posledním takovým krokem je uzavření venezuelského leteckého prostoru, které Trump oznámil předevčírem.
Případ z 2. září ale odhaluje některé problematické body americké zahraniční politiky, jak je praktikována za Trumpa. Konkrétně aplikování síly bez ohledu na důsledky, ale jen v případech, kdy Američané vědí, že jim to projde. Lidé kolem Trumpa si myslí, že ustálený světový řád je jeden velký podvod na USA, přestože ty z něj těží víc než kdokoli jiný. NATO v tomto pohledu je především prostředek vysávání amerických peněz. Asijští spojenci jsou nevděční. A Ukrajina by měla být zavázaná Washingtonu, že od něj vůbec něco dostane.
Někdy tento postup může mít kladné výsledky, jako když Trump donutil ostatní členy NATO zvednout výdaje na obranu. Z dlouhodobého hlediska to ale dělá ze Spojených států nestabilního a nevypočitatelného partnera.
Také to ukazuje, že současná administrativa očekává, že její vysvětlení prostě budou přijata. To se jí může brzy vymstít. Pokud se opravdu rozhodne svrhnout Madura, nebude ho žádná škoda, ale málokdo chápe, proč se pro to rozhodli zrovna nyní a proč zrovna Maduro, když podobných autoritářů je po celém světě celá řada.
Možná i proto je momentálně Trumpova oblíbenost na minimu od jeho návratu do Bílého domu. Podle společnosti Gallup se Trumpova popularita pohybuje na úrovni 36 procent, přičemž 60 procent lidí nesouhlasí s tím, jak vykonává svou funkci.