Bral jsem slovo premiéra vážně, už nebudu, říká Kalousek v Echo Salonu Markéty Malé

Mluví vláda pravdu, když říká, že úspěšně konsoliduje veřejné finance? Proč ODS ruší své sliby? A jaké dvě možnosti máme na výběr? O tom debatovali exministr financí a zároveň člen koaliční TOP 09 Miroslav Kalousek, člen Národní rozpočtové rady Petr Musil, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Aleš Rod a Michael Kohajda, místopředseda poslaneckého klubu lidovců a člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.

Celá audio a video verze zde.

Začněme povodněmi. Letošní rozpočet se kvůli škodám musí podle ministra financí novelizovat a schodek by měl vzrůst o dalších 30 miliard. A stejně tak by se o deset miliard měl zvýšit i deficit navrhovaný na příští rok. Co na to říkáte? Nedalo se to udělat jinak?

Kohajda: Ideálně bychom nejdřív měli hledat rezervy v jednotlivých rozpočtových kapitolách a nespotřebovaných výdajích. Nejdřív tedy hledejme a dělejme přesuny mezi jednotlivými kapitolami. Až potom bychom měli „jít ven“, tedy půjčit si na další výdaj. Těch třicet nebo deset miliard není nic jiného než půjčka. Na druhou stranu samozřejmě nijak nerozporuji, že lidem v postižených oblastech je nutné pomoct. Takže chápu, že je nutné trochu přimhouřit oči i nad tou rozpočtovou odpovědností. Osobně bych ale opravdu nevolil další půjčování si.

Kalousek: Zažili jsme čtvrté velké povodně a bylo by to poprvé, co kvůli nim vláda novelizuje státní rozpočet. Není pochyb o tom, že škody se musí napravit. Jak veřejné, tak soukromé budovy budou z velké části pojištěné, ale poničení na infrastruktuře je opravdu velké, ať už mluvíme o silnicích, tratích, nebo čistírnách odpadních vod. Obce si s tím poradit zcela samy nemohou. Tady má ministr Stanjura pravdu, když říká, že státní rozpočet se na škodách vždy podílel zhruba čtvrtinově. Vláda má ale dvě možnosti. Buď tu zmíněnou intenzivní, tedy že se podívá, jaké výdaje si může odpustit a použít je na povodně. Anebo má extenzivní možnost, tedy půjčit si ještě víc. To je sice legitimní, ale ne příliš chytré. Nemůžu si ale ještě odpustit poznámku. Tady vidíme, jak moc jsme zranitelní. Jestliže v normálních časech bez krize a nezaměstnanosti si musíme půjčit čtvrt bilionu (letošní plánovaný schodek ve výši 252 miliard – pozn. red.) na běžný provoz, tak je jasné, že v nenormálních časech si musíme napůjčovat ještě víc. Pokud tahle katastrofa měla k něčemu přispět, tak k tomu, abychom si uvědomili, že takto se hospodařit nedá.

Musil: Já bych jen dodal, že dobré by bylo podívat se na větší zapojení samospráv. V rozpočtové radě s útrpným výrazem sledujeme, jak úspory na účtech obcí, měst a krajů neustále narůstají. Kdykoli je příležitost, tak to kritizujeme. A zpravidla dostáváme odpověď: Šetříme na investice a projekty. Kdy jindy ale tyto peníze použít než jako příspěvek k řešení následků krize?

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.