Krvavý džihád v Södertälje

KOMENTÁŘ

Krvavý džihád v Södertälje
Rovněž Salwan Momika stál – spolu s dalším Iráčanem, Salwanem Nadžímem – před soudem za „podněcování“. Foto: Wikimedia Commons / Frankie Fouganthin
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Södertälje je město velikosti Frýdku-Místku ležící nedaleko švédského hlavního města Stockholmu. Až do včerejška bylo zbytku světa neznámé, nyní se ocitlo na titulních stránkách všech informačních portálů. Právě zde byl totiž zavražděn Salwan Momika, irácký běženec, který na sebe v minulých letech připoutal pozornost veřejným pálením koránu. Švédská policie už pozatýkala pět podezřelých.

 

Máloco je v Evropě předmětem tak extrémního pokrytectví jako problémy západních zemí s následky masové imigrace z islámského světa. Příčinou jsou, mimo jiné, poměrně tvrdé zákony o „podněcování nenávisti“, které nasadily každému opatrnějšímu člověku náhubek. Pouze bouřliváci jako Geert Wilders mají občas odvahu se na něco zeptat nahlas – a leckdy to má za následek trestní stíhání. Když se právě Wilders otázal svých přívrženců na mítinku, zda by chtěli mít v Nizozemsku více nebo méně Maročanů, jejich odezvou bylo hlasité „méně“, ale následovalo také skoro šest let vyšetřování a soudních tahanic kolem toho, zda ta jeho otázka byla, nebo nebyla zločinem. Není divu, že většina mainstreamových politiků se raději tak ožehavým tématům vyhýbá.

Rovněž Salwan Momika stál – spolu s dalším Iráčanem, Salwanem Nadžímem – před soudem za „podněcování“ a právě včera měl v jejich věci padnout rozsudek. Švédsko, vystavené tlaku ze strany islámských zemí i vlastní rozzuřené muslimské populace, hledalo způsob, jak oba „paliče“ potrestat, aniž by přitom muselo otevřeně přiznat, že v 21. století obnovuje trestnost rouhačství, skutkové podstaty, jejíž samotné jméno zavání středověkem. (To v Dánsku byli upřímnější a trestný čin „nevhodného zacházení s náboženskými texty na veřejnosti“ si v parlamentu odsouhlasili zcela otevřeně.) Kulky ze zbraní věřících ovšem dosvištěly rychleji než formální rozsudek švédského práva. Druhý obviněný zatím žije, jeho soudní stání bylo přeloženo na pondělí 3. února. Je ovšem otázka, zda se jej dožije – na sociální sítě napsal, že bude nejspíš další na řadě.

Už roku 2017 se v průzkumu uspořádaném společností Chatham House vyslovila většina Evropanů pro okamžité ukončení další imigrace z muslimských zemí. V Rakousku, Francii a Belgii dokonce tento názor zastávalo více než 60 % respondentů. Čistě teoreticky by demokratické státy měly na tak zřetelné preference vlastního obyvatelstva nějak reagovat. Prakticky ale jako by propadly naučené bezmocnosti. Posvátnou krávou jsou zejména dohody o azylu, kterých se každý bojí jen dotknout.

Českou republiku zatím chrání zejména její obecná nepřitažlivost pro migraci z rozvojového světa. Sociální dávky jsou tu ve srovnání se západními státy skromné. Ale i v našich malých poměrech už jsme viděli „demoverzi“ onoho západního problému, když se pražský imám Samer Shehadeh pustil do rekrutování teroristů pro bojiště na Blízkém východě.

Při pidivelikosti zdejší komunity je to dobré varování do budoucna: snažme se neudělat stejnou chybu, jakou udělalo těch asi patnáct západo- a severoevropských států před námi. Jinak se může stát, že za deset let v těch novinách opravdu nebude Södertälje, ale Frýdek-Místek.

 

×

Podobné články