Generace Z má mindrák už i z pěkného počasí

KOMENTÁŘ

Generace Z má mindrák už i z pěkného počasí
"Sunshine guilt" je stav krajní psychologické nouze způsobené extrémně příznivými povětrnostními podmínkami, které ovšem hrubě kolidují se schopností plně realizovat vlastní potenciál, píše Tereza Šimůnková. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nejprotivnější na nastupující generaci Z je zetkařská schopnost vymýšlet speciální, rádoby učené termíny pro věci, které žádné speciální ani učené termíny nepotřebují. Zetkaři jsou schopni onálepkovat naprosto běžnou a banální lidskou zkušenost jako zbrusu nový a překvapivý psychologický fenomén, který z bambilionu generací před nimi nikdy nikdo neprožil, a když už se tak nějakým nedopatřením stalo, žádný z těch necitlivých zabedněnců věci nepřikládal takovou váhu, jakou si podle empatických mládežníků zaslouží. Naléhavost situace odhalili až oni. Ano, jsou výjimeční. Ochota pomlouvat mladé ale nepramení ze stařecké zakyslosti, naopak je důkazem pochopení a přitakání koloběhu života. Kdo jste vy, byli jsme i my. Kdo jsme my, budete i vy.

Je zbytečné zdůrazňovat, že zetkaři žhnoucí lupu své pozornosti nezaměřují na jevy pozitivní, ale důsledně na bolestivé stránky existence. Šeredný nález následně kolektivní inteligence prohlásí za diagnózu, opatří chytlavým, ne nutně smysluplným shlukem slov a hashtagem a obratem roztrousí po TikToku. Obliba TikToku je na zetkařích to druhé nejprotivnější. Takhle aktuálně trenduje „sun guilt“, nebo dokonce „sunshine guilt“. Existenciální pocit viny z krásného počasí.

 

Sunshine guilt je stav krajní psychologické nouze způsobené extrémně příznivými povětrnostními podmínkami, které ovšem hrubě kolidují se schopností plně realizovat vlastní potenciál. Je to prostě blbý pocit z toho, že i když je venku hezky, vy se radši válíte doma v posteli. Kdo věří, že čas od času jsme líní všichni a že flákání se není nic nového pod sluncem, ani když svítí, natož diagnóza, zjevně není zetkař.

Že vůči obtížnému syndromu vykazují někteří jedinci, ba celé skupiny obyvatel (houbaři, pejskaři, malé děti, lidé, co mají reálně něco na práci atd.) nebývalou odolnost, celou situaci ovšem jenom zhoršuje. Soukromé je totiž politické, jak rozhodně vědí právě ti a právě ty, kdož pod knutou jasných paprsků trpí jak pes: vyzývavá pohoda privilegovaných venku na sluníčku jen stupňuje nátlak na ty, kteří v životě prostě takové štěstí nemají. Copak také od nich společnost neočekává, že nebudou smrdět doma, když je venku tak hezky? Nebe bez mráčku a teplota kolem třiadvaceti dokážou napáchat strašná zvěrstva. To je trauma na doživotí.

Ale pozor, sunshine guilt se může projevit i úplně opačně, což by, pokud zůstaneme u počasí, nemělo zas tolik překvapit. Změna klimatu se přece také projevuje jak extrémním suchem, tak nebývalými záplavami, zařídí tuhé zimy i mírné zimy, více sněhu i méně sněhu, víc hurikánů a méně hurikánů, kvůli, ale také díky ní sníh v Antarktidě taje i přibývá a komáři roznášejí více, zároveň ale řádově méně malárie – všechna vzájemně si protiřečící tvrzení se v rámci klimatické rozpravy postupně objevila v médiích s toutéž varovnou razancí. Teorie, která vysvětluje všechno, nevysvětluje nic.

Jedinec s mindrákem ze sluníčka se tedy buď vůbec nedokáže dostat ven z bytu, anebo se ven sice vyhrabe, ale zase se nedokáže vrátit dovnitř! Výpověď pak může vypadat třeba takto (a na internetech taky vypadá): „Od rána ležím u bazénu, opaluju se, už je to dlouhé, začínám se připalovat, rudnu, hořím, navíc mám hlad, mám žízeň, ale nedokážu se přinutit se zvednout z lehátka, protože když odejdu, o takhle krásný den přijdu – a může za to sunshine guilt!“

Zetkaři jsou zároveň naprosto schopni najít ke každé ptákovině potvrzujícího psychologa. Podle těch je za epidemií těžké nepohody z blankytného nebe mysl evolučně nastavená na pocit nouze. Hezkých dní je tak málo! Kdo ví, kdy zase bude pěkně? Jenomže to se zase tluče s nedočkavě vyhlíženým globálním přehřátím, jehož nejhorlivějšími proponenty jsou titíž lidé, kteří si kvůli sunshine guilt zaplatí terapeuta. Život je trvalý protiklad, jak říkal Marcus Aurelius, za jehož časů byly v Evropě o dva stupně víc než dnes a kolem Hadriánovy zdi se sklízelo víno.

×

Podobné články