Tajemství synchronizace. Esej Václava Cílka

V roce 1673 vydal vynikající učenec Christiaan Huygens slavnou knihu Horologium Oscillatorium, která zkráceně řečeno pojednává o konstrukci kyvadlových hodin a jejich matematických základech. Mechanické hodiny té doby totiž neudávaly tak přesný čas, jaký by potřebovali astronomové či kapitáni na dálkových plavbách, kteří podle hodin a pozice slunce zjišťovali zeměpisnou délku. Huygensův vynález pak na další tři století ovládal trh s nástěnnými či věžními hodinami.

Huygens také pozoroval zvláštní jev: když na dřevěnou desku umístil dva metronomy, začaly se o chvíli později pohybovat ve stejném rytmu. Pozdější výzkumníci přidávali další metronomy, anebo se pokoušeli zjistit, proč se někdy metronomy pohybují sice ve stejném rytmu, ale v opačném pohybu. Základní řešení zřejmě spočívá v přenosu jemných vibrací, ale uchopit fenomén synchronizace vůbec není snadné. Přitom třeba lidské tělo je vlastně komplexní „stroj“ na stovky různých synchronizací třeba srdečního rytmu a dechu.

Pokud si fyzikové a matematici nevědí tak úplně rady se synchronizací dvou jednoduchých, navíc mrtvých kyvadel, tak se pokusy odhalit například civilizační rytmy dostáváme do velmi obtížných problémů. Petr Turčin je rusko-americký vědec, který se zabývá komplexitou systémů. Do USA přišel v roce 1977, když jeho disidentský otec byl vyhoštěn ze Sovětského svazu. Původně se zabýval ekologií a studiemi populací, ale brzy jej začalo zajímat jedno z typicky ruských témat, kterým je otázka proměn doby, revolucí a zvratů. Toto studium civilizačních rytmů se dnes podle múzy dějepisných studií Kleió nazývá „kliodynamikou“. Podobně jako se matematikové pokoušeli nalézt hlavní mechanismy zvláštní sympatie kyvadel, tak Petr Turčin hledal hlavní faktory dynamiky dějin. Původně pracoval asi s 40 faktory odvozenými z politiky, ekonomie či z četnosti zpráv na první straně novin.

Postupně se mu začal rýsovat zhruba padesátiletý cyklus 1860–1920–1970–2020, který rozpracovával v několika knihách, z nichž asi nejslavnější je Válka, mír a válka z roku 2007, kde ukazuje, že obojí se v dějinách nevyhnutelně střídá, ale záleží na nás, jak nebezpečnou formu konfliktní doby zvolíme.

V roce 2010 odhadl, že další velká krize by se měla objevit o deset let později, tedy ve chvíli, kdy svět paralyzoval covid. Ve své zatím poslední, dlouho očekávané knize, která vyšla koncem minulého roku, Konečné časy, elity, protielity a cesta k politické dezintegraci, vysvětluje, jak k tomuto názoru došel a co si myslí, že nás dál čeká.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.