Defenzivní způsob života. S von der Leyenovou dorazil do Bruselu New Age

Málokdo asi čekal, že s novou předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou dorazí do Bruselu New Age. Názvy portfolií některých členů Komise šokovaly stylem, který by se dal popsat jako marketingově-byrokratické duchovno. Je až div, že jsme se nedozvěděli, že toto bude „tak trochu jiná“ Komise. Věra Jourová například bude mít na starosti „hodnoty a transparentnost“. Jakožto žena, která v roce 2012 svůj nástup do Komise komentovala slovy „Jsem si jistá, že si mě pan Babiš velice dobře prověřil, než mi tu nabídku dal. Udělala jsem totéž. A nepřišla jsem na nic, co by mě mělo odradit“, je pro prosazování hodnot a transparentnosti dobře vybavena. Dokonce její slova svědčí o jasnozřivé předvídavosti, jakou vystihuje anglické slovo „foresight“. Což je ovšem součástí portfolia slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče (v české verzi tiskové zprávy se z toho stává přízemnější „strategický výhled“).

Ne všechny nové názvy jsou tak imaginativní – třeba „hospodářství, které pracuje ve prospěch lidí“ není nic moc. Chorvatská komisařka bude mít na starosti „demokracii a demografii“, což obsahuje, když už nic jiného, aspoň pěknou aliteraci. Jiná portfolia zůstala bez inovativních jmen, ačkoli takovou dopravu nebo zemědělství lze vidět vyloženě jako promrhané příležitosti. Co třeba komisař pro Evropu v pohybu nebo komisař pro dary naší země? Nic?

Největší haló ovšem vzbudilo portfolio nazvané „ochrana našeho evropského způsobu života“.

Je to nečekaný krok. Historicky mnohem přímočařeji mluvili a mluví o „American way of life“ Američané, kteří se v jeho vychvalování zpravidla nekrotí. Ale to neznamená, že by se o evropském způsobu života nikdy nemluvilo. Jen byl jeho obsah trochu vágní. Často ten ostych padal, právě když šlo o to, kontrastovat Evropu s Amerikou a ohradit se proti tomu tlaku, který nepochybně existoval. Přicházel skrz americkou pop kulturu, skrz její spotřební zboží, brandy, nadnárodní firmy a instituce.

Jistěže je jedna věc mluvit o evropském způsobu života v obecném kontextu, jiná věc v politickém kontextu a ještě jiná učinit z něj přímo portfolio vysokého úřadu. Ale oznámení vzbudilo zcela přemrštěné kritické reakce. Zejména vzhledem k tomu, že právě ochrana evropského způsobu života byla součástí platformy Evropské lidové strany, jedné z tradičních konstitutivních stran proevropské většiny, v posledních eurovolbách. A předseda Komise Juncker, jeden z těch, který název kritizoval, sám věnoval doslova ochraně evropského způsobu života celou dlouhou pasáž svého projevu o stavu EU za rok 2016.

Přitom není výjimečné mluvit o způsobu života jednotlivých evropských zemí. Zadejte si do Googlu „francouzský způsob života“ ve francouzštině nebo „německý způsob života“ v němčině a uvidíte, že ty pojmy žijí.

Kritika přicházela zejména od politiků ze strany zelených a liberálně-macronovského bloku. Název je prý podprahovým signálem („dog whistle“, termín dlouho oblíbený americkou levicí) hodným extrémní pravice, a ne Evropské komise.

Takže když je někdo pro Evropskou unii, žádá evropská řešení horem dolem, kandiduje do Evropského parlamentu a stane se europoslancem, činí tak proto, aby se distancoval od evropského způsobu života?

Je třeba říci, že tady určitá zvláštnost, která to vysvětluje, je. Tím názvem bylo označeno portfolio, jež obsahuje, řečeno nepoetickým, ale právně vymezeným jazykem, problematiku migrace. Je to tedy spor mezi těmi, kdo připouštějí, že migrace může ohrožovat náš způsob života, a mezi těmi, kdo tvrdí buď, že migrace neohrožuje náš způsob života, anebo že se o tom nesmí mluvit.

A samozřejmě to je jakási opatrná reakce na vzestup tzv. populistických sil s jejich apelem na lid, který je dobrý takový, jaký je. A nemají ho měnit ani migranti, ani elity, ani nadnárodní firmy atd. A ještě s tím řežavým slovíčkem „náš“, jež evokuje, že my jsme nositeli tohoto způsobu života a pak tu je někdo jiný než my, proti němuž je tu obranu třeba podnikat. Zde si věru někdo opomněl osvojit kardinální progresivní hodnotu inkluzivnosti.

Rozhodně je to pohled staromódní – právě ten Google nám připomene, že veterán německé křesťanské demokracie Wolfgang Schäuble se už v roce 2005 dostal do titulků s názorem, že přistěhovalci musí přijmout „německý způsob života“.

Přitom je triviálně pravdivé, že přistěhovalci mohou změnit způsob života společnosti. Změní, ho, pokud jich přijde příliš mnoho, takže si udržují a reprodukují svůj způsob života, a/nebo pokud je přijímající společnost neintegruje. Není schopná je integrovat nebo netrvá na integraci nebo její nabídka – její civilizace – je taková, že příchozí k integraci neláká.

Otázka tedy zní, jak vážně to tedy von der Leyenová myslí. Jestli je to jenom messaging, nebo něco víc. A v případě, že něco víc, zda celá stávající mašinerie předpisů, praxe a personálu nějakou změnu připouští.

To pojmenování tedy není skandální, je jen podivné.

A vlastně smutné. Protože signalizuje společnost v defenzivě. Společnost orientovanou na minulost, pro niž budoucnost stejně jako vnější svět představují na prvním místě hrozby. V minulých epochách si společnosti v rozmachu nekladly otázku, zda jejich způsob života je třeba chránit. Ne proto, že by si nebyly jisté, zda stojí za ochranu. Proto, že považovaly za samozřejmé, že převáží. To si dnešní Evropa – Západ, Východ, všechno jedno – jistá není.