Hra o Ukrajinu. Jaké jsou zájmy mocností v nastalé krizi

Právě probíhající týden může nabýt historického významu. Německý magazín Spiegel a sever Politico na základě úniků od amerických tajných služeb označily středu 16. února za nejpravděpodobnější den ruské invaze na Ukrajinu. Američtí představitelé mluví o bezprostřední hrozbě ruského útoku.

Ukrajina se ocitla uprostřed složité hry velmoci. To je velký rozdíl proti roku 2014. Politolog Bruno Maçães, jenž navštívil v nedávných dnech Kyjev, hlásil, že převládající pocit mezi Ukrajinci je, že „v roce 2013 jsme tvořili dějiny, dnes jsme objektem, se kterým si ostatní hrají“. Jaké jsou tedy zájmy mocností v nastalé krizi? Začněme od těch nejméně důležitých.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se snaží situaci využít ve své volební kampani. Jeho horečnatá aktivita, kdy navštívil Moskvu i Kyjev, má domácímu publiku jasně ukázat, že Francie je stále velmocí, se kterou se ostatní baví a je potřeba s ní počítat. Kdyby se mu podařilo zajistit mír v Evropě, byl by to politický majstrštyk. K tomu je potřeba připočítat tradiční francouzskou politiku, jenž se snaží vytvořit z Evropy další mocenské centrum, pod francouzským vedením samozřejmě. Tuto tradici založil Charles de Gaulle, jež vyvedl Francii z vojenských struktur NATO a jednal na vlastní pěst s Moskvou. Macron se svými nápady na evropskou autonomní obrannou politiku je v tom dědicem de Gaulla. Pro náš kus světa je to spíš špatná zpráva. Francouzi ve víře, že jsou stále mocnost, chtějí jednat pouze s ostatními mocnostmi. Zájmy menších států spíš přezírají.

Velká Británie je naopak v současnosti nejbližším spojencem Ukrajiny v západní Evropě. Dodává Kyjevu ve velkém zbraně, varuje Moskvu před unáhlenými kroky a s Polskem a Ukrajinou připravuje novou bezpečnostní alianci. Londýn má pro svou politiku v podstatě tři důvody. První je, že vztahy s Ruskem jsou v posledních letech na bodě mrazu. Brity přestalo bavit, že Rusové si z jejich země udělali operační prostor. Prvním impulzem byla vražda Alexandra Litviněnka ruskými tajnými službami v roce 2006, ale opravdu Britům došla trpělivost v roce 2018 po pokusu o zabití bývalého agenta Sergeje Skripala, kdy Rusové v podstatě použili chemickou zbraň uprostřed katedrálního města Salisbury. Následoval hromadný vyhazov ruských diplomatů.

Celý text si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.