„Afghánci nejsou úplně snadno integrovatelný prvek,“ říká Matyáš Zrno

V Afghánistánu vedl Matyáš Zrno v letech 2010 a 2011 tým českých civilních expertů v armádním rekonstrukčním týmu. V provincii Lógar stavěli lávky, budovali kanály, opravovali školy. Nyní pracuje jako editor na Prima CNN News. Jako znalec afghánských poměrů se nedomnívá, že se z Afghánistánu nyní stane líheň islámského terorismu. Ale potenciál pro další migrační krizi je podle něj velký. „Je to do budoucna potenciálně destabilizující, protože Afghánci nejsou úplně snadno integrovatelný prvek,“ říká v rozhovoru pro Echo24.

Teď se množí různé hlasy, podle nichž se ovládnutí Afghánistánu Tálibánem dalo už před časem očekávat. Dalo se?

Sebekriticky se musím přiznat, že jsem něco takového nepředpokládal, myslel jsem, že to bude podobné, jako když odešli Sověti. Očekával jsem, že Tálibán bude postupovat, ale neočekával jsem, že padnou velká města. I když kdysi 90 procent území ovládali Mudžáhidi, vláda si držela klíčová sídla a koridory mezi nimi a nějak to šolíchala. Ukázalo se ale, že současná vláda je neefektivní a že se zhroutila jako domek z karet. I predikce, že vydrží jen 90 dní, se ukázaly jako příliš pozitivní.

Mohlo v tom nějakou roli hrát smýšlení běžných Afghánců nebo bojovníků Tálibánu? Je i zde rozdíl v boji za konkrétní myšlenku oproti boji v běžné armádě?

S tím je to stejné v každém konfliktu. Máte malou skupinu podporující jednu stranu, jednu skupinu pro druhou stranu a mezi tím obrovské množství lidí, kterým se říká fence sitters. Lidé, kteří sedí na plotě a převáží se na jednu nebo druhou stranu podle toho, co je pro ně výhodné. A pokud jste tamější venkovan, tak vám za těch 43 let nepřetržitých bojů prošlo přes území hodně skupin a vy už jen chcete přežít. Jste v zásadě ochoten tolerovat každého, kdo zajistí mír a elementární pořádek.

Proč afghánská armáda pořádně nebojovala, to je klíčovou otázkou, na kterou není jednoduchá odpověď. Jednou věcí je, že jsme se snažili vybudovat moderní armádu v předmoderní zemi. Je to země, kde nedošlo ke vzniku národů a národních států v evropském slova smyslu. Afgánec má loajalitu především ke své rodině, svému rodu a kmenu. A to také znamená, že voják, který je rekrutován na jednom místě a poslán na jiné, nemá zdaleka takovou motivaci.

Pak se stane, že Američané odejdou, ustane letecká podpora i školení, které poskytovali, a navíc začali Američané stahovat i své civilní experty, kteří Afgháncům spravovali bojovou techniku. Afghánci to sami nedokážou. A toto tam rostlo, až přišel klíčový psychologický moment, kdy padla první afgánská posádka. V afghánském pojetí cti je běžné, že člověk v bezvýchodné situaci zvedne vysílačku, zavolá protivníkovi a domluví s ním podmínky předání základny nebo zbraní. Takto to fungovalo vždycky. V kombinaci se všemi dalšími faktory se pak vojáci začali hromadně vzdávat a vláda věděla, že v očích lidí zklamala.

Kdekdo se začíná bát, že z Afghánistánu se stane líheň islámského terorismu. Je to možné?

S terorismem bych to neviděl tak dramaticky. To jsou lokálně myslící lidé bez džihádistických ambicí. Chtějí zůstat v Afghánistánu bez cizinců a nevěřících, ale nemají touhu zasahovat do světové politiky. Tam jen tehdy hrála roli specifická osobnost Usámy bin Ládina. Už před deseti lety projevovali jistou ochotu zajistit, že se to nebude opakovat, a to je to hlavní, o co šlo Američanům. Zajistí se, že v Afghánistánu nebudou výcvikové tábory a přestane se s teroristickými útoky, a Západ je nechá v Afghánistánu dělat, co chtějí. O tohle teď podle mě Afgháncům půjde i nyní. A svůj zájem na klidu v oblasti bude mít i Čína, protože tam se v minulosti cvičili i radikální Ujguři. Pragmatický vztah k tomu má i Rusko, které také nemá zájem, aby tam stály islamistické základny. Otázkou samozřejmě je, jak moc se vše podaří Tálibánu prosadit, protože to také není perfektně fungující struktura.

A co migrace?

Už v migrační vlně z roku 2015 i při té loňské před covidem značnou část uprchlíků tvořili lidé z Afghánistánu, takže tady je velký potenciál migrační krize. A v okamžiku, kdy se zdvihne jedna vlna, bude obtížné zastavit další. To, že Turecko už teď staví plot na hranicích, to nedělá jen tak zbůhdarma. Je to do budoucna potenciálně destabilizující, protože Afghánci nejsou úplně snadno integrovatelný prvek. V západních zemích většinou vévodí ve statistikách kriminality. Je to společnost zcela jiná od naší a v okamžiku, kdy je vyrvete z jejich prostředí a umístíte do evropských ulic, to může dopadnout špatně.

V redakci jsme zjišťovali, na kolik Českou republiku Afghánistán vyšel. Dozvěděli jsme se, že mezi lety 2002 a 2020 činily náklady ministerstva obrany na afghánskou misi asi 20 miliard korun. To mi jako laikovi připadá málo. Kolik z toho spolkl váš rekonstrukční tým?

To se těžko zjišťuje. Mohu říct, kolik jsme třeba přesně dávali na projekty na místě, bylo to většinou 80 až 90 milionů korun ročně. Nicméně už u vypravení letu do Afghánistánu není jasné, zda se to počítá z těchto peněz nebo z běžných provozních nákladů, takže je velice těžké dopočítat se konkrétní sumy, byť ty nižší desítky miliard jsou reálné.

Zničehonic se také objevilo poměrně diskutované téma afghánských tlumočníků a dalších spolupracovníků. Máte pocit, že česká vláda se zajištěním jejich bezpečnosti pochybila nebo zaspala?

Paní poslankyně Černochová (ODS) na to upozorňovala už před několika lety a nově vypsaný program na ochranu afghánských tlumočníků byl, jestli se nepletu, vypsán asi před tři čtvrtě rokem. A nedělo se nic. Osobně si myslím, že to nebylo tak, že by s tím vláda nechtěla nic dělat, ale že to spíše zdržovala úřednická složka a kabinet to jen ignoroval. Když něco coby ministr chcete, musíte se tomu věnovat každý den. A konat se pak začalo ani ne za pět minut dvanáct, ale ve dvanáct. Na druhou stranu byl stát schopen vyvinout velmi rychle úsilí a snažil se zachránit, co se dá, byť to bylo trošku na doraz.