Babiš je v problémech, tak proč mu to usnadňovat?

Andrej Babiš poslední dobou působí jako muž v problémech. Jeho starosti by ale byly daleko větší, kdyby se jeho protivníci i prospektivní partneři chovali jaksi na výši situace. Výjimku v tom ohledu tvoří Miloš Zeman, který si premiéra v demisi podává docela zkušeně, což je jistě dobré pro prezidenta, o tom, zda je to dobré pro zemi, by se ale dalo úspěšně pochybovat. Zemanovou ambicí zjevně je získat v čase před ustavením vlády nějaké zprostředkované zastoupení ve výkonné moci (přes SPD, komunisty, zemanovské křídlo sociální demokracie), které by z hlavy státu udělalo činitele s daleko větším faktickým vlivem na běh věcí, než jak to bylo v prezidentově prvním funkčním období. 

Sociální demokrati se v danou chvíli nechovají ani strategicky, tedy s ohledem na dlouhodobé zájmy strany, ani takticky – tedy vedeni snahou získat co nejvíc ze stávající situace. Ambice vytěžit momentálně co nejvíc by jim měla velet, aby stupňovali požadavky, chtěli po ANO víc než při prvních rozhovorech o vládě, jež zkrachovaly. To, co na veřejnost uniklo o nabídce, kterou jim ANO předložilo, ale nic takového nenaznačuje. Pět ministrů a „nezávislý odborník“ dle Babišova výběru (schválený ČSSD) na vnitru. To v danou chvíli nemůže znít moc lákavě. Andrej Babiš se jistým způsobem drží svého sloganu „řídit stát jako firmu“, snaží se dělat politiku podobně, jako dělá byznys – tedy silově. Dostatek síly na to ale momentálně nemá. Respektive může budit ten dojem, část demokratického tábora navíc může cítit obavy, že případné předčasné volby by pro ně dopadly ještě hůř než ty poslední, pro některé z nich je to otázka doslova existenční.

I ANO a jeho šéf ale mají svoje strachy. Potřebují být ve vládě, v případě Andreje Babiše z velmi praktických a také existenčních důvodů. Navíc ANO není politický projekt v pravém slova smyslu, to hnutí nevzniklo pro to, aby bylo trvale přítomné na politické scéně, něco tam prosazovalo a hájilo – někdy ve vládě, jindy v opozici. Je to projekt čistě mocenský, který pozbývá smyslu, není-li v jeho dosahu výkonná moc. V tuto chvíli je dominantní, zároveň si potřebuje tu dominanci udržet, případně ji zvětšit. Dostal se ale do situace, kdy je jeho omezená schopnost dělat skutečnou politiku demaskována. Kdy je nucen dělat v zájmu vybalancování momentální vnitropolitické pozice nejrůznější veletoče – třeba rychle měnit postoje ke spojeneckému útoku v Sýrii. A kdy je tlačen k přijetí vládní konstelace, která by mu mohla dlouhodobě uškodit – nějaká forma vládní spolupráce s SPD by mu uškodila nejenom u části poslaneckého klubu (to by AB jistě zvládl), ale třeba i u části voličů, na něž už šéf ANO tak silné páky nemá. Ty momentální problémy šéfa ANO jistě neznamenají, že by nastával soumrak babišismu jako takového, a pokud na úkor premiéra v demisi bude posilovat prezident, nedá se to označit za vývoj k lepšímu. V dlouhodobější perspektivě ale může pravděpodobný vývoj české politiky působit méně chmurně. Předpokládá to ale, že se odpůrci autoritářských tendencí budou schopni stavět těmto tendencím efektivněji než dnes.