Vytáhneš kapesník a jdeš do izolace. Začne bláznivý školní rok

Podzimní a zimní měsíce v našich krajích tradičně provází nachlazení, rýma a virózy. Průměrný dospělý člověk se nachladí dvakrát až třikrát ročně, průměrné dítě šestkrát až dvanáctkrát ročně. Tyto infekce lidstvo provázejí už od dávných dob. Nikdo je moc neřeší. Přistupuje se k nim stylem: pár dní, když je člověku opravdu špatně, bolí ho hlava, má teplotu, kašle a má rýmu, zůstane doma. V dalších dnech ale běžně funguje, přestože sem tam zakašle nebo se vysmrká. Ve školách a školkách se kašlání a smrkání ozývá často. Děti si teprve imunitu budují, takže je virózy a rýmy zasahují častěji než dospělé. Kdyby měly s každým zakašláním zůstat doma, do školy by toho moc nenachodily. Dětští lékaři většinou u běžných nachlazení považují za hranici, kdy do školy opravdu nejít, zvýšenou teplotu nad 37 stupňů Celsia.

Teď ale ministerstvo školství vydalo manuál, jak se mají chovat školy, až se v září po jarním koronavirovém vypnutí zase otevřou. Ten manuál je skutečně hodně alibistický. Ředitelům důrazně doporučuje, aby domů okamžitě poslali každého žáka, u něhož se objeví byť jediný symptom covidu. Na každého, kdo zakašle nebo vytáhne kapesník, bude automaticky pohlíženo jako na nosiče koronaviru. A žák bude muset negativním testem dokázat, že nosičem není.

Manuál je rozdělený do tří kategorií. Nejměkčí verze je označena písmenem I. Ministerstvo tady školám pouze ukazuje, kde mohou získat informace a zjistit postupy pro rozhodování v situacích, které mohou nastat. Druhá kategorie D jsou doporučení. Jakýsi ideální postup, kterým by se školy měly řídit. Poslední kategorie označená paragrafem jsou už přímo nařízení, podle nichž ředitel musí rozhodovat a nemá v nich prostor pro vlastní úvahu a vyhodnocení situace.

Kapitola nazvaná Kroky školy v případě podezření na covid má podstatnou část v nejtvrdší kategorii nařízení. Dá se shrnout tím, že každý, u koho se projeví příznaky nachlazení, je automaticky považován na potenciálního přenašeče covidu. Do chvíle, než prokáže, že covid nemá. Důkazní břemeno je na straně žáka a jeho rodiny.

„Škola nemá povinnost aktivně zjišťovat u jednotlivých dětí/žáků/studentů příznaky infekčního onemocnění (jako je například zvýšená teplota, horečka, kašel, rýma, dušnost, bolest v krku, bolest hlavy, bolesti svalů a kloubů, průjem, ztráta chuti a čichu apod.), ale je vhodné těmto příznakům věnovat zvýšenou míru pozornosti a při jejich zjištění (objevení) je nutné volit tento postup: příznaky jsou patrné již při příchodu dítěte/žáka/studenta do školy – dítě/žák/student není vpuštěn do budovy školy; v případě dítěte či nezletilého žáka za podmínky, že je přítomen jeho zákonný zástupce, příznaky jsou patrné již při příchodu dítěte/žáka do školy, a není přítomen zákonný zástupce dítěte či nezletilého žáka – tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci neprodleně a informovat ho o nutnosti bezodkladného vyzvednutí/převzetí/odchodu ze školy; pokud toto není možné, postupuje se podle následujícího bodu, příznaky se vyskytnou, jsou patrné v průběhu přítomnosti dítěte/žáka/studenta ve škole; neprodleně dojde k poskytnutí roušky a umístění do předem připravené samostatné místnosti nebo k jinému způsobu izolace od ostatních přítomných ve škole a současně informování zákonného zástupce dítěte/nezletilého žáka s ohledem na bezodkladné vyzvednutí dítěte/žáka ze školy; zletilý žák/student opustí v nejkratším možném čase budovu školy. Ve všech uvedených případech škola informuje zákonného zástupce, respektive zletilého žáka nebo studenta o tom, že má telefonicky kontaktovat praktického lékaře, který rozhodne o dalším postupu.“

Celý text si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku ECHO ve čtvrtek na stáncích. Objednat si jej můžete zde.