FICO O MOSKVĚ
Slovenský premiér Robert Fico opět zvedl vinu pozdvižení tentokrát svým příspěvkem na síti Facebook. Zveřejnil totiž video, kde otevřeně mluvil o svém plánu ...
16:10
15:15
14:57
14:15
13:52
13:31
12:40
12:26
12:03
11:42
Reakce na zvolení tří nových členů Rady České televize byla značně vzrušená, často taky přepjatá, občas groteskní a někdy taky sprostá. Taková je ale povaha zdejší veřejné debaty jaksi dlouhodobě. Neznamená to nutně, že věc sama je bezvýznamná, že nakonec jde hlavně a především jenom o ty řeči, co se vedou.
Politické složení rady se kvůli dovolbě změnilo. Převládl v ní, řekněme, národovecký antiliberální provládní (liberalismus chápeme tradičním slova smyslu) blok. Česká televize pro něj dlouhodobě představuje fetiš, symbol, který se hodí k mobilizaci pobouřených, líčená je jako přízračná síla manipulující masami a drtící svobodu, což je samozřejmě ve značném rozporu s reálnou schopností veřejnoprávního média ovlivňovat vývoj v zemi - dá značnou práci představit si tu mediální černou magii, strašné spiknutí, jehož výsledkem jsou Otázky Václava Moravce.
Jistě, Česká televize není ideální instituce, ledacos by v ní třeba bylo hodno změny. Ale v okamžiku, kdy je předmětem permanentního útoku se o nějakých dílčích zlepšeních vede debata těžko. Volba nových členů rady dost možná je předzvěstí změny - změny k horšímu. Těžko si představit, že by nástup reprezentace vládně národoveckého bloku představoval něco jiného, že by se díky němu zprávy staly přesnější, názory lépe argumentované, dramatická tvorba umělecky hodnotnější.
Ta změna nemusí mít nutně revoluční povahu, politicky vyprofilovaná rada ale může výrazně napomoci změně atmosféry, vytvoření nějakého dusna a tlaku, úmorného sledu drobných konfliktů, který jedny vyčerpá a druhé přivede k poznání, kam je rozumnější se postavit. Samozřejmě se dá namítnout, že v Radě České televize už zasedaly všelijaké pozoruhodné i bizarní postavy, vzpomeňme třeba na někdejší komunistickou poslankyni Levou, zapálenou to bojovnici za čistotu českého jazyka a další, instituce to jakž takž přežila. Jenomže teď mohou být "postavy" ve sboru rozhodující silou. Navíc v době, kdy se tuzemský mediální svět dramaticky mění, je rozdrobenější, zčásti podřízený vládnímu koncernu, momentálně žije v očekávání vážné ekonomické krize, která může prudce akcelerovat jeho dlouhodobý ekonomický úpadek. V takové situace může představovat veřejnoprávní médium, které je vůči ekonomickým vlivům resistentnější, představovat významnější sílu než jindy a její ovládnutí by mělo reálný mocenský a společenský význam, snaze o ně je potřeba vzdorovat.
Jistou naději navíc představuje rozříštěnost politických sil, které ta nová rada většinově reprezentuje, scény, kterou spojují především sdílené averze a vágně bojovná rétorika. Mlže se snadno rozpadnout do znesvářených armádiček, z nichž každá bude mít svého maršála.
