„Tykání je velmi vážný závazek.“ Před 160 lety se narodil katecheta společnosti Guth-Jarkovský

„Když jíš, dej pokoj rukám. Nehryz prstův. Poodvrátě se, šátkem nos vytři, nesopci. Co vykrkneš, zastři nohou.“ Tyto skvosty stojí ve spisu polského kněze Valentina Polona Pomni na mne vydaném v Praze roku 1589. Jindřichohradecký farář Tomáš Rešl se v kázání z téže doby vyjadřuje s obdobnou jadrností: „Jez jako člověk, nemlaskej a nehltej jako svině, když v korytě nosem se brodí.“ Student a později doktor filozofie Karlo-Ferdinandovy univerzity Jiří Stanislav Guth-Jarkovský výchovné traktáty tohoto typu vyhledával a s gustem studoval. Tato záliba, role vychovatele na dvoře knížete Schaumburg-Lippe a povolání gymnaziálního profesora ho přivedly až k údělu tvůrce prvních českých pravidel slušného chování.

Princátka Albrechta a Maxe vyučoval v letech 1883–1887 na zámku v Ratibořicích a v penzionátu Château de Lancy u Ženevy, dvorská etiketa se mu vryla pod kůži i na cestách po Evropě, Africe, Asii a Severní Americe. Její symbol, frak, nosil nejinak než jako pracovní oděv. „Oblékali jsme ho ke každému dinner… Nabyl jsem v tom takové zručnosti, že vraceje se z projížďky koňmo upocen a zablácen, umyl jsem se a převlékl do deseti minut,“ stojí v jeho memoárech. Rady, příkazy a úvahy na sociální témata vtělil do dnes už kanonizovaného kompendia nazvaného Společenský katechismus I–III a tuto látku rozvíjel od roku 1914 do jemnokreseb typu Obchodník-gentleman, Mladému republikánu nebo Tramvajový zřízenec po stránce společenské.

Některé autorovy zásady se dávno přežily: „Setkáte-li se za tmy s jiným automobilem, vyžaduje zákon zdvořilosti, abyste zhasili reflektory.“ Nebo: „Snoubenci se stále oslovují ‚slečno‘ a ‚pane‘ , a mluví-li druh o druhu, říkají: ‚Viděla jsem dnes pana Jaroslava…‘ anebo: ‚Odevzdám to slečně Marii…‘ a podobně. Tykání je velmi vážným závazkem pro budoucnost.“ Z jiných pokynů čouhá snobství, jehož míru lze dokonce přesně vyčíslit: „Po smrti choti nebo dítěte je cylindr zakryt černým bezlesklým suknem do výše 15 cm, za bratra a švagra 12 cm, za strýce 8 cm.“

Většinou však Guth-Jarkovský zdůrazňuje slušnost, čestnost, skromnost a vzájemnou úctu, tedy normy, které platí (nebo by měly platit) dodnes. Ve svých dílech je podává poeticky a s humorem; viz návod na to, jak čelit scénám při udělování tramvajových pokut: „Zřízenec jí chléb elektrárenský, a proto i elektrárenskou píseň vždycky musí housti. Zachovejte klid, poslechněte, zaplaťte, stěžujte si písemně správě podniku a buďte jisti, že vám to – nic nepomůže. ‚Nahoře‘ jsou na takové zákroky zvyklí a mají na to šimla, že je všecko v pořádku.“

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.