Konec krále Izraele. Netanjahu si za svoji politickou porážku může sám

ECHOPRIME

Konec krále Izraele. Netanjahu si za svoji politickou porážku může sám
Do velké míry si Netanjahu za problémy může sám. Součástí vznikající vlády jsou totiž tři jeho bývalí blízcí spojenci. Foto: Profimedia.cz
2
Týdeník
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Nejdéle sloužící izraelský premiér v dějinách Benjamin Netanjahu, díky své politické dominanci také přezdívaný „král Bibi“ a „kouzelník“, po dvanácti letech v úřadě končí. Jeho protivníkům v Knesetu, jak se nazývá izraelský parlament, se podařilo sestavit koalici, která má v podstatě jediný cíl, odstavit Netanjahua od moci.

Pro začátek je třeba uvést, že Netanjahuův konec vůbec není tak jistý, jak se může zdát. Ja’ir Lapid, bývalý novinář a populární moderátor, nyní lídr strany Ješ atid (doslova Budoucnost existuje), sice informoval prezidenta Re’uvena Rivlina, že má dostatek hlasů k sestavení vlády, ale jde o dost nesourodý slepenec. Kromě středové Lapidovy strany Ješ atid, která se opírá o hlasy sekulární střední třídy, je součástí koalice sedm dalších stran napříč politickým spektrem. Přestože Ješ atid je z koaličních stran největší, má 17 poslanců, Lapid se obětoval a novou vládu zpočátku nepovede.

Premiérem se stane Naftali Bennett ze strany Jamina, přestože ta ve volbách získala jen sedm křesel. Hlavou vlády bude do roku 2023, kdy se vystřídá s Lapidem. Sám Bennett charakterizuje Jaminu jako napravo od Netanjahuova Likudu. V tisku je občas charakterizován jako izraelský nacionalista. Odmítá dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu a prosazuje anexi některých palestinských území. V minulosti vedl organizaci reprezentující izraelské osadníky na těchto územích. Hlásí se k modernímu ortodoxnímu judaismu a neustále nosí kipu (jarmulku), kterou si ke své téměř holé lebce lepí speciální páskou. Ekonomicky je však pravicový liberál, hlásí se k tradici Reagana a Thatcherové a slibuje hlavně škrtat daně. Jako téměř všichni Izraelci sloužil v armádě. Byl členem komand Sajeret Matkal a Maglan. Bojoval v několika válkách, naposled byl v roce 2006 povolán ze zálohy, aby se účastnil operací v Libanonu. Před vstupem do politiky založil start-up, který v roce 2005 prodal za 145 milionů dolarů.

Celý text Ondřeje Šmigola si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku ECHO od čtvrtka na stáncích. Objednat si jej můžete zde.

Foto: echo

 

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články