Smrt posledního islamobolševika, jedné z nejodpornějších postav moderních dějin

ZAVÁHIRÍ A JEHO SVĚT

Smrt posledního islamobolševika, jedné z nejodpornějších postav moderních dějin
Nápis na zdi po zásahu amerického dronu proti vysoce postavenému hodnostáři al-Káidy, tentokrát v Jemenu v roce 2015. Foto: Profimedia
2
Týdeník

Martin Weiss

Smrtí Ajmana al-Zaváhirího odchází ze scény generace džihádistů spojená s velkými útoky na západní cíle. Všichni jejich organizátoři jsou buď mrtví, nebo ve vězení. Ale i ideologicky je to konec éry.

Zaváhirí určitě patří do galerie nejodpornějších postav moderních dějin, ale má v ní zvláštní postavení. Byl nesmírně vlivný a je za ním dlouhá řada zločinů, ale zároveň byl v tom, co si vytkl, neúspěšný. Jeho podíl na útoku na Dvojčata je teď Američany z pochopitelných důvodů zveličován, ale ve skutečnosti svou chřadnoucí organizaci sloučil s Usámovou al-Káidou shodou okolností jen pár měsíců před 11. září, když už byly přípravy v plném proudu.

Ale tento úspěch byl vlastně zároveň vrchol. Zaváhirí původně, a vlastně až do 90. let, usiloval o islamistickou revoluci ve svém rodném Egyptě. To se mu nikdy nezdařilo; nejblíž se tomu, byť jen dočasně, přiblížilo Muslimské bratrstvo, s nímž nesouhlasil. Jeho pozdějšího cíle, obnovení islámského chalífátu, dosáhl, opět dočasně, ISIS, jehož členové buňky al-Káidy ve svém působišti dílem kooptovali, dílem likvidovali. Zaváhirí byl pro ně otravný, vyřízený strejc, kterému se otevřeně posmívali.

Na násilný islámský fundamentalismus se lze dívat jako na toxickou mutaci něčeho, co je vlastní islámu. Anebo je možné v něm vidět spíš produkt srážky islámských zemí s modernitou, což je pro ně především zkušenost pokoření. Když islamisté odmítli západní modernitu, neuvědomovali si, jak moc jsou jí nasáklí. Islámským teroristům se občas říká islamofašisti, ale to hlavně proto, že fašismus je na Západě prostě synonymum toho nejhoršího. Niall Ferguson v roce 2004 napsal – nevím, jestli jako první –, že trefnější označení je islamobolševici.

Islamisté, stejně jako bolševici, spoléhali na uvědomělý revoluční předvoj. Zaváhirí masám nedůvěřoval, jeho představa byla, že se moci v Egyptě chopí rychlým pučem, při němž zabije politické vedení a bleskově obsadí státní aparát. Islamisté tak jako ruští radikálové spoléhali na teror a vymýšleli pro něj zrůdná morální ospravedlnění. Zaváhirí sehrál aktivní roli při vytváření teologických argumentů, proč jsou sebevražedné útoky a zabíjení nevinných přípustné.

Je snadné podlehnout sentimentálním představám o zbídačených arabských masách, jež zoufalství dohnalo k teroru. Ale skuteční teroristé ke spodině nepatřili, ostatně tak jako „dědičný šlechtic Uljanov“.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.