Hradní výprava do Číny je hodně podařená lidová taškařice, míní sinolog
Zemanův zmizelý poradce
ROZHOVOR
FOTO: ČTK
Nejbližší spolupracovníci prezidenta Miloše Zemana kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý se dnes vrátili z Číny. V doprovodu místopředsedy představenstva evropské CEFC Jaroslava Tvrdíka tam měli za úkol ověřit informace o zadržení šéfa CEFC a Zemanova poradce Jie Ťien-minga. O výsledku jejich cesty bude Hrad veřejnost informovat příští týden. Sinolog a překladatel Denis Molčanov se v rozhovoru pro Echo24 nicméně domnívá, že česká reprezentace v Číně nic zjistit nemohla a její přístup přirovnal k „podařené lidové taškařici“.
Měli pánové Mynář, Nejedlý a Tvrdík reálnou šanci v Číně ohledně Jie Ťien-minga něco zjistit?
Mě osobně vždy udiví, s jakým amatérismem vystupujeme – tedy naši státní představitelé – na poměrně složitém, citlivém mezinárodním poli a především na velmi specifickém poli čínském. Na humpolácké manýry našeho vnitropolitického světa jsem si bohužel již zvykl, ty má člověk denně před očima, ale v diplomacii?! Zde se přeci bedlivě a za zavřenými dveřmi nejdříve zkoumá terén, k tomu se používají zavedené, oběma stranami uznané komunikační kanály a hlavně se nic neventiluje dříve, než je pojištěn nějaký, jednoduše vysvětlitelný výsledek.
Čeho tedy mohli hradní zástupci dosáhnout?
Pan Jie Ťien-ming je již několik týdnů vyšetřován Ústřední disciplinární komisí. To je vše, co víme s jistotou, zbytek se musíme domýšlet. Je třeba číst mezi řádky oficiálních komuniké, autorizovaných článků ve státních médiích a toho, co prosákne například v Hongkongu. Představa, že si to domyslíme lépe tím, že pošleme tři osobní prezidentovy poradce bez diplomatické funkce přímo do Pekingu, Šanghaje atd., zaklepeme na ty správné dveře, ty se otevřou a za nimi nás přivítá ten nejvyšší možný představitel Strany a Vlády, který nám bez obalu a k naší spokojenosti odpoví na všechny otázky, je pro někoho, kdo trochu zná čínské „poměry“, z říše snu, až halucinací. V čínských nejvyšších kruzích vám na přímou otázku nikdo přímo neodpoví, naopak vás bude vnímat jako neurvalého amatéra. Jedná se spíše o složitou divadelní hru, kde je scénář dán hierarchií mezi aktéry a zájmem těch, kdo mají přístup k daným informacím či pravomocím.
Kde se podle vás Jie Ťien-ming nachází a jaká je jeho šance na očištění?
Lze předpokládat, že zadržený se nachází v budově nějakého státního „hotelu“, kde je vyslýchán v souvislosti se žalobou amerického soudu podanou na Patricka Ho, zástupce neziskové divize u nás proslulé CEFC – existují totiž indicie, že v subsaharské Africe podplácel ve velkém státníky tak, aby CEFC získala nad regionem kontrolu. Je zajímavé, že pan Jie (poradce českého prezidenta – pozn.red.) se od pana Ho záhy distancoval prohlášením, že nezisková divize nemá na práci ziskové žádný vliv a naopak. Jak vidno, čínská vrchnost to tak nevnímá a v nemilosti se ocitl i pan Jie. Podle mých zkušeností je v takovém stádiu již malá šance, že by se očistil a byl „vrácen“ na svou starou pozici generálního ředitele. V „hotelu“ je naopak nucen odkrýt karty, zvláště pak účty, majetkové poměry, utajované akvizice, off-shores atd. Tomu odpovídá i skutečnost, že firmu, která u nás byla vždy představována jako soukromá – o čemž jsme od začátku pochybovali – v řádu několika dní převzala do správy velká státní agentura. To mi přijde velmi signifikantní.
Takže shrnuto: nápad, že Pražský hrad vyšle dva pány, kteří pana Jie v roce 2015 pasovali na poradce českého prezidenta v otázkách Číny, a ti se za svého blízkého spolupracovníka přimluví tak, aby byl očištěn a „všechno bylo jako dřív“, je hodný podařené lidové taškařice. Zbývá jen otázka, jestli ji platili čeští občané…
Čínský mocenský systém zavřel uvolněná vrátka
Dává vám smysl, že vedle prezidentových poradců do Číny odcestoval i místopředseda představenstva evropské CEFC Jaroslav Tvrdík?
To by mi naopak dávalo smysl největší. Pan Tvrdík a jeho Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce svázali svoji existenci s čínskou CEFC, jak nejtěsněji mohli – v pozici jejich nejvyššího českého představitele proto riskuje nejvíc. Očividně vycházel z předpokladu, že CEFC má ve svých vazbách na nejvyšší patra čínské moci pořádek, že jsou neochvějné. Jenže v Číně jako všude jinde, možná ale více než kde jinde platí, že nic netrvá věčně. Stačí když se pyramida nahoře trochu otřese a začnou se odlupovat nebo alespoň přeskupovat jednotlivé mocenské skupiny napojené v jakýchsi vláknech, mohu-li použít volného příměru. Chudák pan evropský podnikatel, který se potom už jen diví, když ze dne na den zmizí člověk, jeho starý známý, s nímž nejednou propil celou noc v přátelském objetí a s kterým si myslel, že bude úspěšně spolupracovat až do důchodu… Kdepak, čínský mocenský systém uvolnil na čas vrátka, kterým se mohlo do zahraničí vyvézt pár bilionů – nyní je zase zavřel, protože na vrcholu nabyli přesvědčení, že je to k jejich újmě. Na jak dlouho? To nikdo neví. Zdá se jen, že to panu Jie přiskříplo prsty.
Sinoložka Olga Lomová v rozhovoru pro info.cz uvedla, že Jaroslavu Tvrdíkovi mohlo v Číně hrozit i jisté nebezpečí. Viděl jste to jako reálnou možnost?
Je pravda, že se i lidé se zahraničním pasem občas v Číně ztratí a po několika měsících objeví na obrazovkách státní televize, kde si sypou popel na hlavu za nejrůznější protičínské aktivity – takovým rizikovým povoláním je například vydávání knih v Hongkongu. Jde však téměř výlučně o lidi čínského – chanského – původu. Je to takové specifikum, ale pro čínské úřady tito občané cizích zemí tak nějak zůstávají Číňany, takže si na ně například státní bezpečnost nejen na čínském území dělá větší nároky, než kdyby se narodili, řekněme, jako běloši. Z tohoto důvodu předpokládám, že pana Tvrdíka v takovém pořadu neuvidíme.
Jakou má podle vás celý případ váhu v česko-čínských vztazích?
Jinak si myslím, že zmizení pana Jie nebude mít na česko-čínské vztahy téměř žádný vliv, maximálně uspíší stažení CEFC ze státních projektů typu „Pás a cesta“. Kdo nebyl nohama na zemi, možná na chvíli uvěřil bombastickým prohlášením Hradu prodlužovaným tweety pana Tvrdíka o tom, jak velký dopad na naše hospodářství má právě úzké napojení na CEFC. Tvrdá data hovoří jinak – jsme stále v hlubším obchodním deficitu. Co se naopak podařilo, bylo zakotvení onoho politického klientelismu východního typu, jakési čínské „korporátní filozofie“ úspěšně vyvážené prostřednictvím projektů „Pás a cesta“ či „16+1“. I zde máme ovšem signály, že se v Pekingu ubírá plyn – je to všechno dražší, než se myslelo, například zasedání „16+1“ by už neměla být každoroční, ale dvouletá.
Akcemi pana Tvrdíka a CEFC se českým firmám s výjimkou několika privátních finančních domů na čínský trh proniknout nepodařilo. České subjekty jsou na něm ovšem přítomny již od 90. let, v současné době si troufám říct že naopak navzdory hradním aktivitám, jež dlouhodobým plánům soukromých firem vlastně nesvědčí, neboť jsou jen dočasným napojením na čínské polostátní „penězovody“.
Čínští poslanci v sobotu hlasováním prodloužili svému prezidentovi Si Ťin-pchingovi funkční období na dalších pět let. Vedle něj byl zvolen i jeho viceprezident Wang Čchi-šan, výrazný představitel tažení tamější garnitury proti korupci. Může s tím český případ nějak souviset?
Boj proti korupci se v Číně rovná boji vnitrostranickému. Když se nedávno zveřejnily tzv. Panama Papers a Bloomberg zveřejnil jméno Si Ťin-pchingova švagra – realitního magnáta, který tam pral peníze, tak byl odkaz na tuto stránku v čínském intranetu zablokován do tří minut … Jinými slovy: boj proti korupci je dlouhotrvající marketingová akce, kterou se vládní špičky snaží zbavit špatné pověsti v očích čínského lidu a ospravedlnit tak pokračování vlády jedné strany. Na jejím oltáři jsou pak čas od času obětováni jednak ti, kdo se opravdu křiklavě provinili proti mravům straníka a média to náhodou zveřejnila, jednak ti, kdo přestali vyhovovat zájmům vládnoucí frakce – již zmíněného vlákna, kterému se poštěstilo dosáhnout samého vrcholu pyramidy zvané čínský stát. Do které kategorie patří pan Jie Ťien-ming, to se dlouho, řekl bych že nikdy, nedozvíme.
