SPD má novou politickou hvězdu. Burcuje, křičí do mikrofonu a šermuje rukama
vášnivá rétorka
Pokud SPD ve vnitrostranickém referendu posvětí koaliční smlouvu, zamíří její předseda Martin Schulz do vlády jako ministr zahraničí a v čele strany jej nahradí Andrea Nahlesová, ta je vášnivou rétorkou. Před třemi týdny svým projevem přesvědčila sociální demokraty, aby dále vyjednávali s CDU/CSU o společné vládě. Na běžné politické poměry je její projev značně neortodoxní. Nahlesová umí vybudit vášně. Křičí hlasitě do mikrofonu a používá i nezvykle rozmáchlá gesta.
„Když jsme byli v opozici dostali jsme se z 23% na 25%, proto kdo mluví o tom, že bychom se v opozici zotavili, nemá pravdu,“ hřímala Nahlesová ve vášnivém projevu za bouřlivé reakce svých spolustraníků.
Nahlesová dále zdůraznila, že SPD byla ve vládě úspěšná a prosadila spoustu věcí. Chyba však byla, že strana nedokázala vyvrátit občanům jejich obavy a povzbudit je. „Neudělali jsme tolik, abychom mohli zemi řídit sami,“ vyvracela Nahlesová mladých sociálních demokratů jejich vzpouzení proti vyjednávání s CDU/SCU.
Nahlesová je od září 2017 předsedkyní frakce SPD ve Spolkovém sněmu a patří k vůdčím osobnostem levicového křídla strany, se stane první ženou v čele německé sociální demokracie.
V letech 2013 až 2017 byla ministryní práce a sociálních věcí ve třetím kabinetu kancléřky Angely Merkelové. Za svého působení v čele resortu Nahlesová prosadila plošné zavedení minimální mzdy ve výši 8,5 eura na hodinu (asi 214 korun), zákon o předčasném odchodu do důchodu, který umožňuje některým pracujícím odejít do penze už po dosažení 63 let, nebo zvýšení invalidních důchodů.
Do SPD vstoupila již v roce 1988, v letech 1995 až 1999 předsedala mládežnické organizaci strany. V roce 1998 byla zvolena do Spolkového sněmu, čtyři roky na to ale svůj mandát neobhájila. Do poslanecké lavice se znovu vrátila po volbách v roce 2005. Od roku 1997 je členkou předsednictva SPD, od roku 2003 i prezídia strany. V letech 2009 až 2013 byla generální tajemnicí SPD.
Nahlesová pochází z katolické rodiny a skromných venkovských poměrů a ráda zdůrazňuje, že v politice zastává především zájmy obyčejných lidí. Má pověst neúnavné bojovnice, která se dokáže energicky prosadit i proti mnohem starším a zkušenějším politickým protivníkům.