Epopej do undergroundu nepatří

KOMENTÁŘ

Epopej do undergroundu nepatří
Střední část Slovanské epopeje ve Veletržním paláci v Praze Foto: wikimedia commons, Jiří Sedláček
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jednou snad pomine naše pandemie a zase se vrátí starosti a radosti všedního dne. Teď to tak sice nevypadá, ale až zase bude dobře, bude se opět mluvit o Muchově Slovanské epopeji. A zase se bude řešit nerudovská otázka, ach, jaké to klišé, kam s ní a co s ní.

Na konci roku ve vší covidové vřavě poněkud zapadlo, že u Pražského obvodního soudu padl rozsudek, že dílo už nepatří městu Praze. Tím dal soud za pravdu žalobci Johnu Muchovi, který argumentoval tím, že hl. město Praha nesplnilo ani po sto letech základní darovací podmínku postavit na vlastní náklady samostatný pavilon. To je nezpochybnitelný fakt, pavilon opravdu nestojí a jen tak stát asi nebude. Rozsudek není pravomocný a hodlá ho napadnout druhá dědička, nevlastní sestra Johna Muchy, vnučka Alfonse Jarmila Mucha Plocková. Ta léta požaduje, aby byl splněn původní slib, tedy že Epopej má patřit Praze, ovšem za předpokladu, že ta pro něj najde důstojné místo.

Darovací smlouva, kterou byla Slovanská epopej odkázána Praze, pochází z listopadu 1909. Je koncipována jako dohoda tří subjektů: Alfonse Muchy, který dílo vyhotoví, amerického milionáře a filantropa Charlese R. Cranea, jenž dílo bude sponzorovat, a umožní tím de facto jeho vznik (jednalo se vlastně o formu „tvůrčího stipendia“), a města Prahy, která dílo od mecenáše Cranea převezme s tím, že pro dvacet obrazů vystaví samostatný pavilon, kde „umístí hotové obrazy svým nákladem ve výstavní síni k tomu účelu zvlášť vystavěné“.

Jak známo, to se za celých sto let nestalo: žádný pavilon pro Muchu v Praze nestojí a není vůbec jisté, zda někdy stát bude. Vždy v kritické chvíli se znovu vynoří nějaký plán, pak se o něm přestane zase mluvit. Pravděpodobně tehdy před sto lety Muchu ani Cranea nenapadlo, že by „matička slovanská“ přislíbený památník slavnému umělci nevystavěla. Jenže zachovala se tak. Zároveň ji znění smlouvy, nad nímž prý do konce života lomil rukama malířův syn, spisovatel Jiří Mucha, opravňovalo cítit se vlastníkem díla – což platí dodnes.

Brzy po prosincovém verdiktu John Mucha oznámil, že Praha pro „svou“ Epopej našla místo. Tím má být dosti překvapivě palác Savarin, respektive budoucí komerční komplex Time Out Market u Václavského náměstí, v nějž se má barokní palác (zvaný také Piccolominiho) a jeho okolí proměnit. Dvacet Muchových velkoformátových pláten má být umístěno v podzemních prostorách, což je v přímém protikladu s dávnou představou Alfonse Muchy, aby pavilon byl „světlý a vzdušný, nejlépe na Petříně“. Umístění v kontextu obchodního domu pak významné výtvarné dílo degraduje na atrakci ve stylu výstavy mučicích předmětů nebo voskových figur. Jeho umístění do středu komerční „city“ je v rozporu s proklamovanou koncepcí centrum Prahy provzdušnit a odvést z něj část turistického ruchu. Pokud je záměr míněn vážně, měl by být vnímán jako signál toho, co se může stát, pokud se Muchovo veledílo, byť na něj můžeme mít názory rozličné, stane ryze soukromým majetkem.

Slovanská epopej je v současnosti po velmi úspěšné výstavě v Tokiu v depozitáři a má se znovu vrátit provizorně do Moravského Krumlova, kde našla azyl v době, kdy o ni málokdo jevil zájem. Podmínky jejího umístění v renesančním zámku jsou však velmi problematické a objekt léta čeká na renovaci. Pražské řešení, byť by třeba ani to nebylo na věčné časy, přitom existuje. Je jím nabídka majitelů zámku na Zbraslavi, potomků Cyrila Bartoně z Dobenína, který už v roce 1915 nabídl prostory Alfonsi Muchovi a ten tam provizorně některá plátna umístil. Připomeňme, že zámek na Zbraslavi desítky let sloužil Národní galerii. Současní majitelé totéž nabídli už před dvěma lety a prostory zámku jsou zřejmě bez větších úprav schopny a připraveny celý cyklus pojmout. Tato varianta byla pražským magistrátem odmítnuta. Asi se jim garáže v obchodním domě zdály lepší.

×

Podobné články