Už ani slovo o fotbale

Když loni v listopadu skupina fanoušků Sigmy Olomouc napadla v pražské tramvaji člověka tmavé pleti, ozvala se (oprávněná) vlna odsouzení. Zbabělý čin odsoudily veřejné osobnosti v čele s premiérem. Ale mnozí šli v rozhořčení dál a hledali viníky. Považovali za logické, že fotbaloví fanoušci jsou ve svém uvažování ovlivňováni politiky.

„Od Zemanovy protiimigrantské rétoriky k Afričanovi zmlácenému v pražské tramvaji vede přímá linka,“ napsal na Twitteru pracovník ministerstva kultury. „Jako velmi vlivný představitel veřejného života je za to odpovědný.“

„Naprosto příšerný. Poděkování míří na Hrad, MVČR, do Průhonic, Janě Černochové a jejím kvérům, … (ostatní doplň),“ rozhorlila se redaktorka Respektu.

Někteří lidé dokázali s jistotou vyvodit, že za to můžou politici. A to právě ti politici, které nemají rádi, a jejich iniciativy. Střelné zbraně zřejmě nějak vedou k rasismu. Když ony, kdoví, jestli ne zdravotní poplatky či odpor ke školní inkluzi.

K násilí fotbalových fanoušků zkrátka může vést cokoli na světě. Cokoli, jen ne fotbal.

Minulou neděli vyšlo najevo, že skupina cizinců zkopala číšníka tak, že skončil na jednotce intenzivní péče. Protože si dovolil je vyzvat, aby neseděli u zarezervovaného stolu a už vůbec u něj nepopíjeli donesené pití (aspoň podle dosavadních poznatků). Načež nepříliš vzrušeně odešli. Později vyšlo najevo, že jeden z nich už dřív obtěžoval ženu v baru a následně srazil jednoho hosta pěstí.

I tento útok měl takříkajíc rasový podtext, i když pravda v jiném smyslu, než se ten výraz obvykle používá. Ti cizinci byli neevropského, patrně blízkovýchodního původu. Což byla skutečnost, kterou mohl od počátku každý jasně vidět na množství záběrů z našeho hrozivě prokamerovaného hlavního města, A kterou všechna respektabilní média zásadně nezmiňovala – jako by na to byl nějaký koordinační výbor, kde se to dohodlo. Kromě České televize – ta v hlavních zprávách o napadení pro jistotu neinformovala vůbec. Pokud by hlavní zprávy veřejnoprávního média měly být zlatým standardem (což je velké pokud), pak se nabízí otázka: jestliže tato rvačka nestála ČT za zařazení, co z ní dělalo zprávu pro média ostatní? Nevyděloval ji z dalších rvaček právě ten pečlivě nezmiňovaný faktor? Je to nepřesné, řada médií referuje obecně o kriminalitě víc než ČT, nicméně za úvahu to stojí.

Na extremističtějších účtech na sociálních sítích v tom pochopitelně měli jasno hned, nemusíme rozvádět.

A jasno v tom nejspíš měl taky předseda vlády v demisi. Tak jako tehdejší premiér Sobotka reagoval loni na prvně zmíněný útok s rasovým podtextem, tak na sobotní útok reagoval ten současný. „Gratuluji policistům k vynikající práci. Tenhle brutální a zbabělý útok nesmí zůstat nepotrestán,“ komentoval Andrej Babiš dopadení útočníků.

Ani Andrej Babiš nereaguje veřejně na každou vraždu, natož rvačku.

Jak se ovšem po dopadení ukázalo, pachatelé naplňovali ty nejhorší stereotypy. Nebo aspoň ty druhé nejhorší; mohli to taky být uprchlíci. I když je otázka, jestli to vlastně není ještě horší. Jak ukazují jejich účty na Instagramu, tito naši unijní holandští spoluobčané, původem zjevně z Íránu, si uspokojivě žili, cestovali po světě. Uměli anglicky, znali mezinárodní hantýrku posiloven („Swole patrol“, zní popiska k poslednímu postu Armina Nahviho z Prahy). I se různými hashtagy hlásili k holandské identitě. Byli integrovaní. A zároveň naplňovali ty nejzlověstnější stereotypy toho, čeho se většina obává. Prakticky jediným jejich zájmem byl život v posilovně. Z řečí obvyklých mezi moderními nabouchanci vybočovali při jediné příležitosti: návštěvě rodného Íránu. Tam je popadá důstojnost a moudro: „Kultura + rodina“, „Nikdy nezapomeň, kde jsou tvé kořeny“, „Znát moudrost a učení, vnímat slova porozumění“.

Jistěže se v takovém čtení projevuje kognitivní konfirmační zkreslení, tedy že vnímáme jen to, co potvrzuje náš výchozí pohled na věc. Kdyby takový profil patřil někomu, kdo je vám sympatický, asi byste si rychle uvědomili, že na internetu se přece každý stylizuje. To čtení, které se nabízí, nicméně potvrzuje tušené a horko těžko potlačované obavy z krachu oficiálního modelu integrace. Tedy že přistěhovalci z Blízkého východu se klidně můžou integrovat, a přitom si zachovat svou původní separátní identitu a v Západu vidět lacinou děvku.

Mimochodem, na těch instagramových účtech pachatelů, které nebyly smazány, přibylo kvantum jadrných komentářů v holandštině. Až na nepatrné výjimky nezmiňují rasu, nicméně z jejich intenzity je vidět, že aféra ťala do čehosi živého. Pokud nedostanou útočníci plných deset let, bude v Holandsku plno zklamaných lidí. Holandský web Geenstijl taky přebírá informaci z Blesku, že „čtyři začali mluvit o rasismu a hádat se,“ a to nikoli s nedůvěrou. „Vytáhli rasovou kartu,“ překládá to svým čtenářům.

Je celé pozdvižení neadekvátní? Ukazuje skrytý rasismus? Máme uvědoměle trvat na tom, že identita pachatelů není vůbec důležitá? A hlavně se vyvarovat stereotypů? Tak jako když před pár lety zaplavila Prahu vlna dánských studentů demolujících hotely a vyhledávajících rvačky, kteří jakousi shodou okolností taky byli převážně neevropského původu? Ale stereotypy jsou opravdu zrádné. V mnoha turistických destinacích potvrdí to, co jsme kdysi přece okusili i my – že takoví Angličané z nižších vrstev se chovají taky jako dobytek.

Anebo tzv. seriózní média prokazují nám i sobě medvědí službu, když se nám snaží zapřít nos mezi očima?

Tak si pomozme ještě dalším srovnáním. Mezi uvedenými dvěma napadeními s rasovým podtextem se odehrál jeden soud. V Moravskoslezském deníku o něm 6. ledna vyšel článek s řízným titulkem „Sparta, Sparta, zakřičel mladík v Ostravě. Probral se až v nemocnici.“ Referuje o rozsudcích nad pachateli dvou útoků, jimž je společný fotbal. Při druhém jakýsi baníkovec udeřil slávistu a strhl mu šálu (takže se zpovídal z loupeže). První stojí za podrobné vylíčení.

První incident se odehrál v listopadu předloňského roku před barem v Ostravě-Porubě. Baníkovci po zápase svého týmu s Olomoucí navštívili několik restaurací, nad ránem chtěli svou pouť uzavřít v zábavním podniku v Porubě. Před ním se nacházelo několik návštěvníků.

Při pohledu na rozjeté baníkovce jednoho z nich nenapadlo nic lepšího, než zakřičet: „Sparta, Sparta!!!“ Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Dvacetiletý fanoušek z Karvinska se rozběhl přímo proti němu a ránou pěstí jej srazil k zemi. Muž spadl na záda a hlavou se udeřil o zem tak nešťastně, že ztratil vědomí. Další dosud neznámý agresor jej poté kopl.

Že pražského číšníka při pohledu na skupinu namakaných čmoudů nenapadlo nic lepšího, než jim vysvětlovat pravidla stolování, a reakce na sebe nenechala dlouho čekat – to bychom se asi nikde nedočetli, že?

Zranění Sparťana charakterizuje článek takto:

Napadený skončil v nemocnici. Lékaři u něj konstatovali krvácení do mozku. Jak později uvedl, v důsledku poranění trpí vadou řeči, čtení a psaní, má problémy s pamětí, v pravé ruce a noze cítí slabost. Mimo jiné absolvoval pobyt v rehabilitačním ústavu.

To může být srovnatelné se zraněním pražského číšníka, ne?

Abychom nezapomněli, článek taky obsahuje jednu větu pro zasmání: „Baníkovec po svém zadržení uvedl, že svého činu lituje.“

Na článek jsem narazil teď náhodou. V době svého vydání žádný zájem nevyvolal. Ani novinářů, ani konvičkovců, ani premiéra. Žádnou přímou linku od politiků ke krvácení do mozku nikdo nerýsoval. Soudný člověk koneckonců neudělá takovou hloupost, že by na fanouška Baníku křičel „Sparta!“

Jasně, a ženská, která si vezme minisukni, si koleduje o znásilnění.

Opilost dnes není v trestním právu polehčující okolnost, to byla za první republiky. Zato je to dnes přinejmenším ve společenském vědomí fotbal. Poslední útočiště, kde se i vzdělaný profesionál s evropským rozhledem může na veřejnosti chovat kmenově. Může vášnivě projevit, že patří k někomu – a je proti někomu. Nebo si to aspoň dopřávat zástupně.

Baníkovec dostal podmínku. Tři roky s odkladem na pět let.

Takže kolik by měli dostat Holanďané? Brutální a zbabělý útok přece nesmí zůstat nepotrestán.