"Pavel Blažek je pro premiéra klíčovou figurou. On byl ten, kdo dokázal s prezidentem, s nímž má velmi dobré vztahy, dohodnout, aby neblokoval vznik vlády, v níž seděl ministr zahraničí Jan Lipavský, kterého Zeman opravdu nechtěl," píše Lenka Zlámalová.
Foto: ČT24
1
Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ...
Politická bystrost a instinkty se poznají v těžké době. O tom, že ji prožíváme a ceny elektřiny se už vymkly jakékoli tržní racionalitě a evropský pseudotrh nás dostal na hranu kolapsu ekonomiky, už dnes pochybuje málokdo. Ze dne na den je zjevnější, že nic jiného než zastropování cen už cestu do ekonomické a společenské katastrofy neodvrátí.
Pasivita vlády, výroky premiéra Petra Fialy nebo ministra průmyslu Jozefa Síkely ale jako by patřily mimo tento čas a prostor. Stejně jako vládou ve středu schválený úsporný tarif, který působí podobně mimózním dojmem, jako by se člověk se život ohrožujícím zánětem chtěl léčit fitness potravinovými doplňky. Ceny elektřiny stoupají na násobky. Veřejným prostorem létají zprávy, jak univerzity opět nechají studenty doma na distanční výuce, protože nemají na násobné účty. Jak fakultní nemocnice nemají peníze na elektřinu na příští rok.
Ta vládní pasivita ale zněla unisono. Nikdo ji nenabourával. Působilo to dojmem, že je to snad třeba jen nevědomá strategie, na níž je shoda. Nebo že nikdo z ministrů nechce jít s váhavým a nerozhodným premiérem do střetu.
Až do chvíle, než v pátek vystoupil s průlomovým projevem ve sněmovně ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Situace je podle něj dramatická. Ohrožuje celý politický systém i existenci Evropské unie. Míní, že jiná cesta, než jsou úvahy o zastropování cen, není. Byť jde podle něj o složitější problém a mnozí právníci uvádějí, že takto postupovat nelze. „Nebudu dělat teď nic jiného než nacházet takové právní řešení, aby to šlo,“ zdůraznil. Stát podle něho nemusí určit cenovou hladinu, ale ohraničit marže výrobců a obchodníků. Nemusely by pak vznikat spory o náhradu škod, protože podle něj na zisk neexistuje právní nárok. „Pokud vláda nevyřeší krizi v energetice, stejně tady dlouho nebude,“ poznamenal Blažek k výrokům a krokům opozičních politiků.
Taková slova by člověk očekával od premiéra, ministra financí a ministra průmyslu. Už před týdny. Jak je jejich komunikace pasivní, zmatená, bez jasné vůle a řešení, je ta Blažkova naprosto ukázková. Přesný popis problému. Jasný, zcela konkrétní návrh řešení. Žádné obecné fráze. Ale hlavně jasné vyjádření vůle udělat cokoli, byť to vůbec nemusí být snadné.
Je dobře, že tento projev zazněl. Že ho pronesl člen vlády, který tu pasivitu kabinetu zblízka sledoval a zjevně už na něj byla moc. Pavel Blažek je v pozici toho, kdo si takovou ostrou kritiku vládní politiky může dovolit. Vždy byl k Petru Fialovi velmi loajální. Takže jeho současnou kritiku není namístě číst jako útok na premiéra, nebo dokonce pokus o vnitrostranickou revoltu, ale naopak jako přátelskou výzvu. Pane premiére, prober se, jedeme do zdi.
Vždycky je dobré vedle sebe mít někoho, kdo nás, byť ostře, upozorní, že jsme na šikmé ploše. Chytrý člověk to vezme jako výzvu k otevření očí, nikoli jako osobní útok. Obklopení se přikyvovači, kteří se bojí jít do střetu, je to nejhorší, co by se v těžké době mohlo Petru Fialovi stát.
Pavel Blažek je pro premiéra klíčovou figurou. On byl ten, kdo dokázal s prezidentem, s nímž má velmi dobré vztahy, dohodnout, aby neblokoval vznik vlády, v níž seděl ministr zahraničí Jan Lipavský, kterého Zeman opravdu nechtěl. On byl ten, kdo začal řešit třaskavou situaci v centrální bance, poté, co prezident jmenoval guvernérem Aleše Michla, který vyděsil trhy a prudce oslabil korunu. Právě Pavel Blažek pomohl dojednat večeři prezidenta s premiérem, na niž Petr Fiala přinesl seznam přijatelných potenciálních členů bankovní rady. Z toho seznamu nakonec prezident vybral tři kompromisní jména, která byla pro vládu přijatelná.
Hned po Blažkově pátečním projevu Petr Fiala ohlásil, že je potřeba mířit k zastropování cen elektřiny po dohodě v Evropské unii. Teprve pokud by se to nepodařilo, zasáhla by vláda do cen přímo doma.
Fiala má teď unikátní dějinnou příležitost využít toho, že předsedá Evropské unii, a pokusit se změnit systém obchodování s elektřinou, který žene nesmyslně cenu vzhůru. U nás je to vidět obzvláště radikálně. V Praze je elektřina skoro nejdražší v Evropě. Přestože ji doma vyrábíme v jaderných a uhelných elektrárnách za ceny o desítky procent nižší, než za jaké ji firmy prodávají. Máme jí dost. Jsme čistým vývozcem. Zdražuje nám ji jen současný systém, jakým se na evropském trhu obchoduje. Řada zemí Evropské unie už ten pseudotrh fakticky opustila a začala ceny elektřiny fixovat. V takové situaci nemusí být těžké najít spojence.
Zastropování ceny má jednu podstatnou přednost. Stát nikomu nemusí platit žádné kompenzace ani sociální dávky. Tím pádem nebude zvyšovat státní výdaje ani dluhy. Rychlé zastropování ceny pak dá časový prostor dohodnout v Evropské unii nový systém obchodování, který zabrání excesům, jaké právě prožíváme.
Kdyby se to Petru Fialovi vyjednat podařilo, bude to významný zápis do dějin Evropské unie. Předsednictví, které mělo smysl a pomohlo zachránit Českou republiku a Evropu od ekonomického a společenského kolapsu.
00:02
