Bitcoin leží státům v žaludku

Kryptoměny mě nepřestávají fascinovat. Pozitivně fascinovat. Na jedné straně svou genialitou, zvláštně fungující anarchií a evolučním vývojem v přímém přenosu. Na straně druhé naivitou mnohých, kteří o nich moc nevědí, a o to vehementněji na ně sází poslední úspory.

A právě nyní vyšla zajímavá zpráva. Češi v červenci nakoupili kryptoměny za zhruba 200 milionů korun. To je dvojnásobek proti loňsku. Od začátku roku již zájemci z tuzemska nakoupili kryptoměny za více než 3,6 miliardy korun. Vyplývá to z údajů největšího tuzemského obchodníka Bit.plus.

A samozřejmě se hned vyrojily varovné komentáře, jak je taková investice riziková. Že to vlastně vůbec není investice, ale ryzí spekulace. Že to vlastně ani není spekulace, ale kasino. Že prý Češi tak hledají způsob, jak ochránit peníze před inflací a tak dál.

Někdy mám pocit, že ti, kdo chování držitelů kryptoměn do médií komentují, toho o nich vědí míň než samotní (občas dosti neinformovaní) spekulanti. Například představa, že kryptoměny chrání před inflací, je úsměvná. I kdyby inflace zůstala přechodně zvýšená na třech nebo čtyřech procentech: Co je to proti schopnosti některý kryptoměn ztratit klidně 90 % své hodnoty?
V realitě je současný enormní zájem o kryptoměny mnohem přímočařejší než spekulace o inflaci. Přispělo k němu především pět hlavních faktorů.

Zaprvé se od té doby prudce rozrostla infrastruktura, s čímž souvisí i dnešní širší akceptace bitcoinu v běžných obchodech.
Zadruhé se začaly obchodovat i burzovní kontrakty, které především bitcoinu dodaly určitou důvěryhodnost. A vyšší důvěryhodnost bitcoinu pomohla i dalším altcoinům.

Zatřetí odpor vůči dohledové aktivitě států stále víc lidí žene do virtuálního světa coby do formy úniku před očima Velkého bratra. To bývá často politiky a centrálními bankéři prezentováno jako důkaz, že bitcoin slouží ke krytí kriminální činnosti; to je však velmi průhledná záminka. Pochopitelně jistá část šedé a černé ekonomické zóny je skrze alcoiny financována, nicméně drtivá většina lidí, kteří s alcoiny obchodují, je vnímají jednak jako spekulativní příležitost, jednak jako únik před dotěrným dohledem. To neznamená, že tito lidé mají co schovávat; znamená to, že jim vadí princip všudypřítomného státního dohledu, případně se obávají, že stát se uchýlí k nějakým nekalostem typu měnová reforma, a chtějí majetek ochránit touto formou.

Začtvrté v očích mnoha lidí dodaly zejména bitcoinu váhu podpůrná slova od některých ekonomických celebrit, letos je to zejména Elon Musk. Napodobování jejich jednání žene poptávku po bitcoinech výš.

A zapáté právě nyní jsme svědky naprosto klasické a učebnicové spekulativní cenové bubliny. Ta sice již do značné míry splaskla, ale nepochybuji, že se vyfoukne ještě víc.

První tři body jsou objektivní důvody vedoucí k tomu, že cena bitcoinu v dlouhodobém horizontu poroste. Poslední dva body jsou důvody skokového růstu ceny na počátku roku a staly se také důvodem následného propadu ceny.

Mnoho mých kolegů nasazuje na kryptoměny ještě z jednoho důvodu – dnes ovšem spíš už historického. Ještě donedávna totiž platilo, že cena bitcoinu stála naprosto na vodě a na důvěře. Dnes se už to říct nedá. Dnes už i bitcoin má své fundamenty, za které můžeme považovat bitcoinovou infrastrukturu. Sem můžeme počítat síť bankomatů, síť burz, fakt, že řada velkých společností akceptuje platbu v bitcoinech (za všechny jmenujme třeba Alza.cz) a tak dál.

Mnozí lidé za infrastrukturu považují spíš technologii a tvrdí, že jiné alcoiny mají pokročilejší technologii (tj. např. rychlejší nebo levnější transakce) než dnes už relativně technologicky zastaralý bitcoin. A mají pravdu. Z toho pak vyvozují, že jiné alcoiny by mohly bitcoin překonat. Problémem této teorie ale je to, že pokročilá technologie je k ničemu, pokud není všeobecně podporována a nekoupíte si za ni žádné zboží…

Kryptoměny ovšem notně leží v žaludku hlavně státu a jeho institucím. Je zřejmé, že centrální banky, které dosud měly monopol na platidla, se nechtějí dělit o své místo na slunci s kryptoměnami. Šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová vývoj kolem bitcoinu označila za „zábavný“ a vyzvala k jeho globální regulaci. Regulace se přitom může schovat pod boj proti praní špinavých peněz. Centrální banka se rozhodla vystřelit a připomenout nám, že kolem regulace kryptoměn se schyluje k zásadní bitvě.
Bitcoin klepla navíc přes prsty i nová ministryně financí USA Janet Yellenové, když směrem ke kryptoměnám prohlásila, že tento nástroj je především používán pro nedovolené způsoby financování. Z tohoto důvodu by se jimi měla nová vláda zabývat a hledat cesty a možnosti regulace, která by zabránila praní špinavých peněz, které tímto kanálem probíhá.

Co tedy hrozí? Bitcoin jako kryptografický protokol nelze zničit zákonem. Data uložená v tzv. blockchainu tam budou, i kdyby byl napsán sebelepší zákon o zákazu kryptoměn. Bitcoiny nejsou uloženy na jednom místě, odkud by se daly vymazat. Potud je neregulovatelnost bitcoinu skutečná.

To ale neznamená, že vlády nakonec nemůžou bankám zakázat přijímat nebo odesílat platby na bitcoinové burzy. Banky mohou zastavit směnitelnost bitcoinu. Investoři by se tak v budoucnu mohli složitěji dostávat ke kryptoměnám. Najednou by neměli možnost, jak legálně své peníze konvertovat na bitcoiny.

V extrémním případě se může stát používání bitcoinu trestné. Ani to by neznamenalo faktický konec bitcoinu. Jenže za této situace by poptávka po bitcoinu skokově klesla. To by se odrazilo i ve skokovém poklesu jeho ceny.

Bitcoin je ale nezmar. Drastických více než třicetiprocentních propadů cen bitcoinu jsme viděli od roku 2017 už šest. Prozatím se bitcoin vždy dokázal otřepat z nepříznivých zpráv. A osobně nepochybuji, že má ještě velkou budoucnost.