Pokusila se FBI sejmout Trumpa?

FBI je buď naprosto neschopná, nebo zpolitizovaná. Tak by se dal shrnout závěr vyšetřování generálního inspektora ministerstva spravedlnosti USA Michaela Horowitze. Ten měl vyšetřit, jestli sledování pracovníka Trumpovy kampaně Cartera Page bylo politicky motivované. Horowitz sice dospěl k závěru, že ne, nicméně upozornil, že našel sedmnáct závažných pochybení.

Vyšetřování chování FBI začalo jako Trumpův protiútok na vyšetřování Roberta Muellera, zda Trumpova kampaň spolupracovala s Rusy. Když Trump usedl do Bílého domu, zjistil, že někteří členové jeho týmu byli sledováni federálními agenty. Trumpovi spojenci okamžitě na to začali poukazovat jako na důkaz spiknutí „deep state“, tedy státních úředníků a dalších zaměstnanců, jejichž cílem bylo zabránit Trumpovi začít vykonávat úřad. Úkolem Horowitze, mimochodem nominanta z Obamovy éry, bylo prošetřit, zda se tak opravdu stalo.

Stejně jako Mueller Horowitz selhal v prokázání viny v hlavním úkolu své sondy, ale stejně jako Mueller objevil značně znepokojující důkazy o fungování Trumpovy administrativy, Horowitz znepokojující důkazy o fungování FBI.

FBI sledovala Cartera Page, jehož podezřívala z práce pro Rusy, na základě takzvané „FISA warrant“ čili tajného soudního povolení. Používá se v případě nutnosti sledování zahraničních tajných agentů a možných zrádců. Žádosti FISA povolují tajné soudy. Celý systém je tak nastavený, aby nevyplašil možné agenty. Jeho kritici již dlouho upozorňují, že se pohybuje na hraně ústavnosti a je lehce zneužitelný. Což se stalo v případě Page.

Horowitz uznal, že první náznaky, že Page by mohl pracovat pro Rusy, byly oprávněné, ale když vyplynulo, že se nezakládají na pravdě, FBI měla se sledováním přestat. Ukázalo se, že žádost o sledování FISA byla napsána na základě takzvané „Steelovy složky“. Jedná se o materiál, který sesbíral pro potřeby kampaně Hillary Clintonové bývalý agent MI6 Christopher Steel. Když byla zveřejněna, média zaujala především informace, že Trump se měl oddávat zvrhlým sexuálním hrátkám v moskevském hotelu, kdy na něj měly prostitutky mimo jiné močit. Závažnější obvinění byla ta, že složka měla ukazovat spolupráci Trumpovy kampaně a Ruska. Žádná část se nepotvrdila a dnes je celá složka považována na hoax.

Problematičnost Steelovy složky byla od začátku tak zjevná, že mnoho lidí předpokládalo, že FBI musí mít i jiné důkazy o možném ovlivňování Ruska. Evidentně tomu tak nebylo.

Horowitz také poukázal na to, že Page se sice stýkal s Rusy, ale ne protože by byl jejich agentem, ale protože pracoval pro CIA. Čili jeho zadáním byl přesný opak toho, z čeho ho podezřívala FBI. Když na to byla FBI upozorněna, tuto informaci před soudem FISA zatajila.

Když tyto okolnosti vyplynuly najevo, FBI měla podle Horowitze zastavit sledování Page, nebo soud FISA neměl povolit prodloužení vyšetřování. Ani jedno se nestalo.

Horowitz ještě poukázal na chování exšéfa kontrašpionáže FBI Petera Strzoka a právničky FBI Lisy Pageové (žádná rodinná souvislost s Carterem Pagem). Ti byli milenci a zároveň hlubocí nepřátelé Trumpa. Na veřejnost se dostaly jejich SMS zprávy, kde se mísí flirtování s nadáváním na Trumpa a vzájemným ujišťováním, že je potřeba se ho zbavit. Jejich chování označil za „naprosto odporující etice ministerstva spravedlnosti“.

Horowitz před senátním výborem prohlásil, že chování všech v FBI, kteří se vyšetřování Page účastnili, včetně bývalého šéfa Jamese Comeyho, je neospravedlnitelné.

Demokratům nakloněná média sice nyní opakují závěr, že prvotní impulz k vyšetřování nebyl politicky motivovaný, ale ostatní problémy ignorují. Přitom zjištění generálního inspektora je silně znepokojující. Buď v USA řádí FBI opilá mocí, která využívá tajemného procesu FISA ke sledování nevinných občanů, za 33 let fungování programu FISA soudy schválily téměř 34 000 žádostí FISA a odmítly pouze 12, nebo se federální agenti pokusili odstranit demokraticky zvoleného prezidenta. Ani jedna z možností není příliš povzbudivá.