Jednání mezi nepřátelskými stranami nejčastěji probíhají na speciálně zorganizovaných summitech, v bilaterálních vztazích. Někdy poslouží jako prostředník třetí strana, málokdy je to však samotná OSN, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Šéf íránských revolučních gard dnes prohlásil, že zatykače vydané Mezinárodním trestním soudem (ICC) na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho bývaléh ...
António Guterres navštívil Moskvu a Kyjev. Pokud nevíte, kdo to je, vězte, že se jedná o generálního tajemníka OSN. Do hlavních měst válčících států vyrazil vyjednávat o mírovém řešení války, nebo aspoň o vytvoření humanitárních koridorů pro civilisty z oblastí, kde se bojuje. Vše nasvědčuje tomu, že selhal. V Moskvě ho ruský prezident Vladimir Putin přivítal u již legendárního dlouhého stolu. Nikdo chudáka Guterrese nebere vážně. Jeho cesta tak jen podtrhla skutečnost, že OSN je organizace naprosto k ničemu a měla by se zrušit.
OSN byla založena po druhé světové válce s cílem zajistit světový mír a bezpečnost. Úkol, ve kterém soustavně selhává již 76 let. Selhání je zabudované již do samotných orgánů OSN. Žádnou akci nelze schválit bez souhlasu Rady bezpečnosti, kde pět členů má právo veta. Vzhledem k tomu, že patří do nepřátelských táborů, na jedné straně USA, Británie a Francie, na straně druhé Rusko a Čína, zablokování je normou.
Situace, kdy se OSN odhodlala k opravdu rázné akci, se dají spočítat na prstech jedné ruky. V roce 1950 tak schválila obranu Jižní Koreje před útokem ze severu jen díky tomu, že Sověti tehdy účast v OSN bojkotovali. Podruhé už tuto chybu neudělali. Čína v té době byla zastupovaná Čínskou republikou, tedy dnešním Tchaj-wanem. Za období spolupráce lze také považovat devadesátá léta, kdy se Rusko snažilo začlenit na Západ. Takto byl zajištěn souhlas OSN s první válkou v Perském zálivu.
V hlavních cílech tedy OSN nemůže uspět. K čemu pak tedy je? Obránci OSN mají dva argumenty. Zaprvé OSN slouží jako světové fórum, kde nepřátelské státy mohou spolu jednat, udržovat otevřené komunikační kanály a promazávat kolečka diplomacie.
Kdy však díky OSN došlo k opravdu velkému diplomatickému průlomu? Jednání mezi nepřátelskými stranami nejčastěji probíhají na speciálně zorganizovaných summitech, v bilaterálních vztazích. Někdy poslouží jako prostředník třetí strana, málokdy je to však samotná OSN.
Druhým argumentem je drobná užitečná práce, kterou OSN skrze své agentury provádí. Je však OSN k jejich fungování opravdu potřeba? Navíc řada z nich je značně problematická. Světová zdravotnická organizace se během pandemie ukázala jako značně zpolitizovaná a kvůli slepé důvěře v čínská tvrzení nezasáhla nijak efektivně, což mělo katastrofální následky. Z Rady OSN pro lidská práva bylo kvůli invazi na Ukrajinu vykopnuto Rusko. Členy zůstávají ale takové vzory dodržování lidských práv, jako je Čína, Kuba, Venezuela, Katar nebo Spojené arabské emiráty. V organizaci OSN pro práva žen zase zasedá Saúdská Arábie, země, kde do roku 2018 ženy nesměly řídit auta.
Pak jsou tu „modré přilby“, vojáci vysílaní pod hlavičkou OSN udržovat mír v konfliktních oblastech. S výjimkou zmíněné Koreje vojáci působící pod vlajkou OSN nikdy žádný mír nenastolili a často v ochraně civilistů žalostně selhávají. Nejznámějším případem je masakr v Srebrenici, k němuž došlo, přestože město bylo oficiálně bezpečnou zónou pod ochranou modrých přileb. Podobně jednotky OSN nedokázaly zabránit genocidě ve Rwandě. Vojáci OSN navíc často sami páchají zločiny. Investigace AP v roce 2017 vyjevila, že více než 100 příslušníků modrých přileb po deset let na Haiti provozovalo pedofilní organizaci. Nikdo nebyl potrestán. Země, kam modré přilby přijely, zase hlásí zvýšenou míru prostituce a obchodu s lidmi.
A nakonec tu máme antisemitismus. Mezi lety 2006 a 2016 Rada pro lidská práva vydala 135 rezolucí kritizujících konkrétní země, 68 z toho kritizovalo Izrael, jedinou demokracii na Blízkém východě. Valné shromáždění OSN v letech 2012 až 2015 přijalo 97 rezolucí kritizujících konkrétní země, 83 bylo protiizraelských. A tak by se dalo pokračovat. OSN je tedy podivná zkorumpovaná organizace, soustavně selhávající v jediném cíli, který si vytyčila.
Včera byl Den památky šoa a hrdinství, den připomenutí nejhoršího zločinu v dějinách, zavraždění šesti milionů Židů nacisty. Při té příležitosti se často říká „nikdy více“. OSN mimo jiné vznikla, aby již k holokaustu nikdy nedošlo. V roce 1948 OSN v reakci na zločiny druhé světové války přijala jednomyslně právní definici genocidy. Státy se zavázaly proti genocidě zakročit. Přesto k ní dochází znovu a znovu.
Proto byl založen Stát Izrael, vysoce militarizovaná liberální demokracie. Židé pochopili, že pokud se nespolehnou jen na sebe, nemohou se spolehnout na nikoho. Druhý holokaust nenastal ne díky OSN, ale díky izraelské armádě.
Zde se dostáváme zpět k Ukrajině. Tam genocida v právním smyslu neprobíhá. Nicméně cílem ruské invaze je zničit ukrajinskou státnost, o které Putin nevěří, že existuje. Jediným způsobem, jak se Ukrajinci mohou ubránit, je zuřivý vojenský odpor. Minulý týden mnoho lidí klausovsky zdvihalo obočí nad komentáři Evy Soukeníkové na Seznam Zprávách, která se zamýšlela nad tím, že kvůli válce na Ukrajině „se svět zase otáčí podle bílých heterosexuálních linií“. Podivuhodná je zvláště tato pasáž: „Jsem divná, když mi přijde okamžité sypání peněz do vojenské techniky a zbraní ve své podstatě nesmyslné, protože a priori nechci financovat zabíjení lidí?“ Nesmyslnější je sypání peněz do OSN, protože to mír nikde nepřinese, na rozdíl od porážky Ruska. Navrhuji rozpustit OSN a za ušetřené peníze nakoupit Ukrajině další tanky.
00:02
