Levnější elektřinu si proplatí daňoví poplatníci. Kdo na stropech vydělá nejvíc

Čeští spotřebitelé se dočkali zastropovaných cen energií. Výše stropů jsou ovšem to jediné, co je známé a s čím se může do budoucna počítat. Na ničem jiném shoda ve vyjednávání mezi vládou a dalšími zúčastněnými skupinami zatím podle informací redakce nepadla. Stoprocentně jisté tak není ani to, jak se bude celý systém zastropování dotovat, jak moc z něj mají těžit dodavatelé, kterým se bude elektřina nakoupená dráž než za strop kompenzovat, a jak ze všeho vyjdou zatím netknutí výrobci. Na kompenzace přitom půjdou velmi pravděpodobně sta miliardy ze státního rozpočtu. V zájmu daňových poplatníků jsou tedy informace, jak si sami sobě budou levnější elektřinu proplácet.

Vláda rozhodla, že maximální ceny pro maloodběratele u silové elektřiny stanoví na šest korun včetně DPH za jednu kilowatthodinu, u plynu na tři koruny za kWh včetně DPH. Opatření by mělo platit i pro samosprávy či veřejný sektor prostřednictvím státního obchodníka s energiemi.

Detaily měly být známé do konce týdne, vzhledem k tomu, že zatím téměř na ničem nepanuje shoda, tomu tak ale velmi pravděpodobně nebude. Zájmových skupin je mnoho, kompromis se bude muset najít mezi vládou, výrobci i dodavateli energií.

Dodavatelé energií budou ti, kteří budou elektřinu a plyn zákazníkům prodávat za zastropovanou cenu, proto by oni podle dosavadních plánů měli být příjemci kompenzací. Nebudou smět silovou elektřinu dodat za více než 240 eur za MWh. Pokud ji nakoupili dráž, stát jim zbytek dorovná.

Nad tím, jakým způsobem se jim ale cena bude kompenzovat, jaká by měla být kupní a zisková přiměřenost nebo jak a zda vůbec bude kompenzování probíhat u spotových ceníků, visí zatím v pracovní skupině na Úřadu vlády otazníky. Dokud jasná shoda nepadne, dodavatelé nebudou vědět, jak nastavit fakturační systém pro odběratele energií, aby vůbec mohli stropů využívat.

V celém systému kompenzování stropů zatím chybí mezikrok, který by postihl i samotné výrobce elektřiny. U nich žádný strop stanoven není. Zde je tak podstatnou otázkou, jak chce vláda nastavit slibovanou windfall tax, tedy daň z tzv. neočekávaných zisků, která by měla dopadnout právě na výrobce elektřiny. Plány ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) se však kryjí s návrhy Evropské komise.

Ta navrhuje stanovit strop 180 eur za MWh, od kterého by se mohly zisky výrobců danit, tedy je to strop, od kterého by windfall tax platila. Ve hře je daň ve výši 33 procent, státy by ale podle návrhu měly mít možnost stanovit vlastní sazbu, tedy klidně 100 procent. Unijní země by pak mohly daň z neočekávaných zisků uvalit na zisky z již prodané energie.

O tom, jak daň vhodně nastavit, mluvil v rozhovoru pro Echo24 také analytik Dušan Vaškovic, který vidí problém ve zdanění zisků jen těch největších výrobců a poukazuje na problematiku elektřiny prodané do zahraničí.

„Nedanit zkrátka zisky jen těch největších výrobců, tedy ČEZ, Sev.en Energy nebo EPH, ale danit přímo každou vyrobenou megawatthodinu silové elektřiny, kterou vyrobí i menší výrobci, například bioplynové stanice. Nutné je si ale také uvědomit, že do všeho nám hází vidle zahraniční obchodování. Česká republika je v produkci elektřiny soběstačná, jsme zároveň i exportéři. Velcí hráči jako ČEZ a spol. ale obchodují mezinárodně. Mohlo se tak stát třeba to, že ČEZ už část své výroby na rok 2023 prodal například nějaké francouzské firmě za nízkou cenu 100 eur za MWh. Tím si vlastně svůj zisk vylil. To dokazuje, proč nedává smysl uvalit daň na zisk,“ řekl Vaškovic.

Pokud nebude nastaven cenový strop i na straně výrobců nebo nebude vhodně nastavené jejich zdanění, může na kompenzace jít ze státního rozpočtu obrovská nepředvídatelná částka. Vláda přišla s číslem 130 miliard, to vzápětí ekonomové označili za nereálné a hovoří alespoň o 200 miliardách. Částku na kompenzace obchodníkům by však ovlivňovala tržní cena elektřiny, a proto nelze čísla přesně predikovat.

Stanjura nyní tvrdí, že stát by měl ke stanovení maximálních cen elektřiny pro výrobce, a to podle zdroje, přistoupit. To v médiích tvrdí i ministr průmyslu Síkela s tím, že každý zdroj má jiné náklady a každá z výrob by měla jinak zastropované náklady. Podle dostupných informací redakce je ovšem vyjednávání s výrobci v ne příliš pokročilém stádiu.