Nebaví vás jezdit vlakem? Založte si neziskovku a pronajměte tryskáč. Jako Pelta

Tento týden jsem se dočetla, že bývalý šéf fotbalové asociace Miroslav Pelta používal k cestování soukromé letecké taxíky. „Proč ne, když na to má?“ mohl by si leckdo říct a pokračovat bez valného zájmu v listování denním tiskem. Jenomže… to je trochu omyl. Nešlo totiž ani zdaleka o soukromé, prací vydělané peníze.

Fotbalová asociace ČR (FAČR) je největší neziskovkou v ČR. A je to také další příklad toho, jak se u nás změnil význam slova neziskovka. Něco, co bylo původně zamýšleno k rádoby bohulibým účelům, představuje dnes tunel na veřejné peníze. A veřejnost dělá, že to nevidí, protože kdo si troufne říct něco proti sportu? Všichni přece „vědí“, že „sport je třeba“ a „musí se podporovat“. Nikdo se už nad tím ani nezamýšlí.

A tady jde o celkem velké peníze. Pelta prý například létal z Prahy do Brna a zpět za „lidových“ 87 120 korun. Vysvětluje to tím, že neměl čas. Ale kdo ho má hodně? Lety podle veřejně dostupných informací platil z rozpočtu asociace, ale z kapitoly vlastní příjmy, kterou tvoří například členské příspěvky registrovaných fotbalistů – tím údajně mělo být zabezpečeno, že nešlo o nehospodárné chování. To je asi jako říct, že vám byla velká zima, neměli jste čas hledat papír na podpal krbu, a tak jste ho podpálili pětitisícovkami. Prý mají velkou výhřevnost a přece nezmrznete, no ne?

Ve skutečnosti ani čas, ani kolonka původu peněz nejsou argumentem. Vlastní příjmy asociace jsou pro asociaci marginální. Většinu příjmů Fotbalové asociace tvoří dotace ze státního rozpočtu a podle toho by se měla chovat. Měli bychom si hodně nahlas říct, že fotbalisté žijí z našich peněz, a proto je musí veřejnost kontrolovat.

Fotbalová asociace ČR je na veřejné peníze napojena luxusním penězovodem. V letech 2017 až 2020 se dotace pohybovaly v rozmezí od 512 do 555 milionů korun. Půl miliardy přitom už nejsou drobné. V předešlých letech byly částky podobné, jen byly rozděleny na dotace a povinné odvody loterijních společností. Součet dotací a povinných odvodů se také blížil půl miliardě. Často slýcháme, v kolika okresech chybí školy a školky. Víte, kolik škol by za tolik peněz šlo vybudovat? Jak by se mohly zvednout služby ve zdravotnictví? Jak by se dalo kompenzovat podnikatelům před krachem příkoří, které jim způsobila vláda lockdownem?

Lze vyslovit jen jediný závěr z hlediska daňového poplatníka: I kdyby kdokoliv akceptoval názor, že „sport se musí podporovat z veřejných peněz“ (což už samo o sobě je pro mě nepřípustné), stejně tu nějak matematika nesedí. Vezmeme-li si, kolik daňového poplatníka stojí Fotbalová asociace a jak peníze využívá její vedení, lze konstatovat, že vedení dostává tolik peněz, že nepotřebuje šetřit. A kdo nešetří, má peněz evidentně moc. Jinými slovy, není důvod k tomu, aby fotbalisté a hlavně jejich úředníci napojení na veřejné rozpočty dostávali od vlády z daní tolik peněz, zatímco daně jsou placeny živořícími podnikateli a živnostníky, kteří rozhodnutím stejné vlády budou bankrotovat nebo přinejmenším propouštět.

Fotbalová asociace je zářným příkladem toho, že dotace jsou zlem. Dotace berou peníze tam, kde vznikají a pomáhají k rozrůstání bohatství, a tlačí je tam, kde by nikdy nevznikly. A proto si jich příjemci také neváží. A podobných neziskovek jsou mraky, takže jsme pořád v deficitech. Situace je už neudržitelná. Penězovody je třeba osekat.

Koronavirus torpédoval státní rozpočet. Vloni jsme měli rekordní deficit a letos si to zopakujeme. Nastal čas na revizi výdajů. Opravdu nepotřebujeme tolik subjektů napojených na veřejné finance. Opravdu ne všichni „potřebují“ z důvodů poškození rozhodnutí vlády veřejné peníze; značná část organizací je pouze chce a plánuje zneužívat.

Obávám se, že rok 2021 bude v tomto ohledu ještě horší než rok 2020. Mnozí se v nových poměrech už naučili chodit. Nepochybuji o tom, že nouzový stav, při němž není nutné vyhlašovat výběrová řízení, vygeneroval nové díry ve veřejných financích.

Příkladem je firma pirátského politika, která dodala či stále dodává roušky, respirátory a rukavice úřadům, v nichž se Piráti podílejí na vládnutí. Firma přitom od veřejného sektoru nebere žádné drobné. Jde o víc než sto milionů. Jestli tohle není střet zájmů, tak co potom je? Podobných případů vyplave na povrch časem ještě mnoho. Už mnoho měsíců je zřejmé, že mnozí na koronaviru zbohatnou a každý den lockdownu je pro ně darem z nebes. A protože za téměř vším v historii lze hledat peníze (pokud výjimečně motivem není náboženství nebo sex), mnohé v koronavirové záležitosti a regulace lze také penězi vysvětlit.

K tomu je ale třeba utáhnout kohoutky i neziskovkám. S těmi se nám v posledních letech roztrhl pytel. Není přitom neziskovka jako neziskovka - máme zde třeba takzvané servisní neziskovky, které poskytují kupříkladu sociální služby. Tady asi jádro problému nikdo hledat nebude.

Až do minulého týdne se mohlo zdát, že ani takzvané zájmové neziskovky, kam patří FAČR, nejsou problémové, ovšem ukazuje se, že když jde o stovky milionů ročně, už to pravda není. Představa, že se z veřejného nebude už nikdy krást, je naivní. Veřejné peníze budou vždy někoho lákat. Nejlepším způsobem, jak omezit rozkrádání veřejných zdrojů, je jednoduše veřejné zdroje omezit. Kde nic není, není co krást.

A největším průšvihem jsou takzvané politické neziskovky. U nich je z veřejných peněz placena propagace politických či ideologických postojů. Ty lze považovat nejen za díru ve veřejných financích, ale i za značné nebezpečí pro systém klasické zastupitelské demokracie. Z veřejných peněz si totiž platíme někoho nevoleného, kdo spoluovlivňuje nakládání právě s veřejnými penězi, čímž se kruh uzavírá a daňový poplatník jen běží jak křeček v kolotoči nových a nových daní. Navíc tyto neziskovky vytvářejí v médiích i umělá témata, čímž zprostředkovaně ovlivňují výsledek voleb. Politické neziskovky si proto nezaslouží z veřejných zdrojů ani korunu.

Pokud chce někdo prosazovat jakoukoliv politickou či ideologickou agendu, ať tak činí, ale bez veřejných peněz. Pokud chce někdo podporovat zájmy nějakého svazu a létat z Prahy do Brna třeba za milion, ať tak činí, ale za své, nikoli veřejné peníze. Je to jednoduché. Nechte žít neziskovky za své a velmi rychle se transformují v „ziskovky“, nebo zaniknou. Ty, co se změní v ziskovky, ihned začnou žít hospodárně, jezdit vlakem a veřejné finance budou mít o problém míň.