Test v Salisbury? Zkouška, která zatím nedopadla moc dobře

Salisbury je poklidné město v anglickém hrabství Wiltshire, turisté tam jezdí obdivovat místní katedrálu s nejvyšší kostelní věží v zemi, blízko je odtud do Stonehenge, kam jezdí hipíci všech ročníků zažít vytržení při východu slunce. Představa, že by se právě tady mohla odehrát nějaká dramatická událost globálního významu, je až absurdní. Ale stalo se, jak známo. A není to zdaleka jediná okolnost útoku nervovým plynem na Sergeje Skripala, někdejšího ruského plukovníka, který pracoval pro Brity, a jeho dceru. Jako kdyby se Moskva rozhodla vyhrotit situaci až do krajnosti. Použít na cizím území nervový plyn se dá popsat jako akt války.

Sergeje Skripala Rusové před lety pustili v rámci výměny za vlastní ilegály odhalené v Americe. Útok tedy zpochybňuje jakékoliv pokusy o podobnou výměnu v budoucnosti – proč na ni přistupovat, když bude takhle drasticky nerespektována. Tím, že byla použita bojová látka, pachatelé nejenom ohrozili civilní obyvatelstvo na místě, zároveň ale jako kdyby tam zanechali svůj podpis. Premiérka Mayová také tvrdí, že vina Ruska je fakticky jasná, ze Spojeného království bude muset odejít třiadvacet ruských diplomatů (po vraždě Alexandra Litviněnka to byli čtyři), ruskou reakci na britské dotazy označila za cynickou a pohrdavou.

Může to potvrzovat rozšířenou představu Ruska jako arogantní mocnosti, která bezohledně usiluje o rozšíření své moci, jedná tvrdě a bezohledně, ale taky plánovitě, mistrně hraje jakousi svou šachovou partii. Nebezpečí, které dnes Rusko pro Západ představuje, ale může spočívat spíš v tom, že je v krizi a tamní elity tuší její další prohloubení, propadají panice a země se stává nepředvídatelnou, impulzivní. Pravice v ní nemusí vědět, co činí levice. 

Obsáhlý článek Julie Ioffeové v americkém časopise The Atlantic popisuje Vladimira Putina ne jako stratéga, ale gamblera, který zběsile sází a čeká, jestli něco nevyjde. O pozadí útoku v Salisbury se toho západní veřejnost hned tak moc nedozví. Jistě bude existovat více interpretací, které se z nějaké části budou opírat spíš o dohady než o fakta. V jednom ohledu ale smysl dává – jako test. Zkouška soudržnosti západních zemí, reakce států Unie přitom nebyla nijak zvlášť rozhodná. A nakonec ani britská politická scéna nepůsobí příliš jednotně, šéf labouristů Jeremy Corbyn má dlouhou historii prosovětských vyjádření v časech před pádem železné opony, někteří lidé z jeho nejbližšího okolí na tom jsou podobně. V debatě na půdě Dolní sněmovny taky Corbyn vystupoval velmi zdrženlivě a dával si záležet, aby z útoku Rusko neobvinil. Měl-li být útok v Salisbury také zkouškou, nedopadla zatím pro Západ moc dobře.