Věčný kandidát. Kanaďan je v této disciplíně světovým šampionem. Z 95 pokusů ale uspěl jen jednou

Poprvé, když John Turmel kandidoval, se psal rok 1979 a jeho primárním cílem byla legalizace gamblingu. Třebaže dokázal zlákat jen 193 voličů, odstartovala tato politická zkušenost jistou posedlost, která nakonec sedmašedesátiletému Kanaďanovi ze stotisícového města Brantford v jižním Ontariu vynesla v Guinessově knize rekordů prvenství v počtu započatých a současně prohraných kandidatur. Jeho vizitku přinesl britský Guardian.

John Turmel má o 40 let později na kontě 95 pokusů. Během let usiloval o úřad starosty i poslance a hlasy pro jeho program se pohybují kdekoliv mezi 11 a 4500. Se svými odvážnými prohlášení typu odsouzení klimatických změn jako pouhou smyšlenku si věčný kandidát vysloužil řadu příkrých titulků. „Super poražený zase poražen,“ začínal jeden z článků, zatímco v nedávném rádiovém vystoupení ho označili za „největšího poraženého politiky“.

Samotnému Turmelovi to líto není. Volby nechápe jako něco, co se dá vyhrávat nebo prohrávat, nýbrž jako levný a jednoduchý prostředek k šíření myšlenek. Jeho původní vstup do politiky podnítil policejní zátah na ilegální hry blackjacku, které provozoval. „Pořád mě zatýkali, tak jsem se rozhodl v roce 1979 kandidovat do parlamentu, aby mě zatýkat přestali,“ řekl Guardianu. Jeho kampaň se brzy rozšířila i na legalizaci drog a prostituce.

Jelikož byl ale často tázán na svůj postoj v ekonomické sféře, rozhodl se do svého programu zařadit také problematiku úrokových sazeb a něčeho, co nazval „jemným druhem kapitalismu“. Podle jeho nápadu by lidé mohli vytvářet svou vlastní alternativní měnu, využívanou pro jejich zboží a služby. Přesvědčen, že na takový nápad uzrál čas, pokračoval v kandidaturách, aby šířil povědomí -o všem možném. „Proto jsem pořád kandidoval,“ vysvětluje. „Uvědomil jsme si, že budu muset využít každé příležitosti vysvětlit, jak bychom se mohli vyvarovat chudoby tím, že se nedostává dost peněz. Máme dostatečné množství, spoustu jídla a oblečení, jen nemáme dost peněz na to si je koupit.“

Oblečen ve svou kravatu s obrázky hracích karet a na hlavě helmu s nápisem „inženýr Turmel“ – narážka na jeho bakalářský titul – , stal se kontroverzní postavou kanadského předvolebního boje. Sám sebe nazývá nejchytřejším člověkem na světě, zatímco veřejnost popisuje jako „pomalou“. V posledních letech zrušil oslovování voličů u jejich dveří ve prospěch více konfrontační podoby kampaně. Turmel často chodí na všemožné politické debaty, a to i na ty, na něž nebyl pozván, a tak jej pravidelně musí vyvádět policie. 

„Nedělám žádné kampaně,“ nechal se slyšet. „jdu a někam se přihlásím. Dám jim svou tiskovou zprávu, vystoupím na tiskové konferenci a pak jdu domů. A pokud je někde nějaká debata, ukážu se tam.“ To málo, které vydá na sebepropagaci, pochází z jeho gamblingových vítězství. „Bydlím jen tři bloky od místa, kde se hrají největší pokerová klání v zemi, což mi financuje veškeré mé aktivity.“ Nedávno však John Turmel začal pobírat penzi, a ta mu výdaje pokrývá.

Zatímco tak už podle svých slov poker příliš nehraje, v politické kandidatuře vytrval. V rámci té s pořadovým číslem 96 usiluje o křeslo starosty Bratnfordu. Na otázku, zda mu všechno to úsilí za to stálo, odpovídá bojovně. „Koho to zajímá? Dělám svou povinnost. Prostě se někde objevím, odvedu co nejlepší práci –  což je má povinnost – a pak nečinně sedím a čekám, co se stane. Ničeho nelituji. Na chlápka s nulovými finančními zdroji, který to všechno dělá z výher z povětšinou nelegálního gamblingu, za co bych se měl stydět?“

Čtěte také: Sváděla nacisty, střílela je z bicyklu, vyhazovala dynamitem mosty. Zemřela slavná Holanďanka

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.