Miluju tebe a Lenina. Jak komunisté vztyčili v Praze na Kulaťáku sochu giganta

Prvního dubna 1970 vyšlo v Rudém právu na první straně oznámení, že hl. město Praha vypisuje soutěž na reprezentativní Leninův pomník, který by měl stát na náměstí Říjnové revoluce, tedy na Kulaťáku, v Dejvicích. Nikoho už nejspíš nenapadlo, že by šlo o apríl – a také o něj ani náhodou nešlo. Majestát Lenina nebyl ani za pražského jara dotčen, ostatně jedno z hesel po 21. srpnu znělo: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.“

Jako by Lenin byl nevinný, nějaká lepší alternativa mordoru z Východu, která by Brežněva pokárala a nechala Dubčeka dělat jeho „dělo“. Lze proto předpokládat, že na blížící se jubileum vůdce světového proletariátu by se dobře připravili i reformátoři, aby dokázali, že právě oni Leninův odkaz tvůrčím způsobem rozvíjejí a v žádném případě nezrazují. Ostatně k Leninovi se potom oddaně hlásil i Gorbačov, byť Lenin by ho zřejmě, vstav z mauzolea, proklel.

Od roku 1953 měl Lenin v Praze v Hybernské ulici své muzeum, ale kupodivu reprezentativní socha v Praze chyběla. V tom možná sehrál svou roli tragikomický osud se Stalinovým sousoším na Letné, které nejprve myšlenku na Leninovu sochu zastínilo, a pak, když je vyhazovali do povětří, na to jaksi nebyla atmosféra.

Na jaře 1970, kdy se výročí sto let od narození Volodi Uljanova kvapem blížilo, byla situace už značně jiná.

Celý text Jiřího Peňáse si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.