Centrální banka nás má v hrsti

ÚHEL POHLEDU: V poslední době se hodně diskutuje o dění v České národní bance. Jak je dnes špatným zvykem, za vším se hledá jen politika, kterou je vysvětlováno první a poslední. A mezi námi – ne že by za děním v centrální bance politika nebyla.

Už jen to, že bankovní rada je jmenována prezidentem, samo o sobě zaručuje, že politika složení bankovní rady určuje, čímž tedy je určována také monetární politika centrální banky, čímž je technicky vzato určována i míra inflace, míra nezaměstnanosti nebo třeba výše hospodářského růstu – či poklesu. Ano, prezident má v tomto ohledu pravomoci gigantické. Skrze jeho rozhodnutí skutečně lze zprostředkovaně řídit takové věci jako počet nezaměstnaných, ceny nemovitostí či hospodářský růst, a tedy počet zbankrotovaných společností. Zdá se to neuvěřitelné, většina lidí si ohromnou sílu této prezidentské pravomoci neuvědomuje, ale je to tak. Centrální banka má skrze svou měnovou politiku, o které bankovní rada rozhoduje, mnohem, opravdu mnohem větší sílu ovlivnit ekonomiku než vláda.

Ale to je věc jedna, víceméně teoretická. Pro naše životy je mnohem zajímavější, respektive praktičtější, pochopit, co nás konkrétně čeká a na co se vlastně připravit. A tady začíná právě onen informační chaos.

Část lidí si skrze média stěžuje, jak je to v zásadě úplně špatně, že „nová centrální banka“ rezignovala na inflaci a na další zvyšování úrokových sazeb – tedy dle jejich slov. A jiná část lidí se zase rozvášňuje, jak byla špatná politika „staré centrální banky“, která tvrdě šla proti inflaci a velmi razantně zvyšovala úrokové sazby. Jedna část lidí se rozčiluje, jak je špatné intervenovat na podporu české koruny, což právě nyní centrální banka dělá. Jiná část lidí zase nemůže přijít na jméno staré bankovní radě, která nechávala korunu o něco slabší a místo toho zdražovala úvěry… A všechno je to vykládáno politikou. A čert aby se v tom potom vyznal, pro veškeré nadávky a stížnosti v tom pak úplně zaniká, s čím tedy vlastně máme počítat, na co se má podnik připravit, zda si má vzít živnostník úvěr teď, nebo později, zda má člověk prodat, nebo koupit nemovitost… Ale právě o tuhle předvídavost přece jde!

O mně je známo, že pro kritiku centrálních bankéřů nejdu daleko. Většinou se mi nejvíc líbí, když nedělají nic. Potom toho mohou nejméně zkazit. Ale objektivně vzato: Jestli se snažit krotit vysokou inflaci extrémně vysokými úrokovými sazbami, anebo mírně silnější korunou… Mno… V tuto chvíli k tomu mohu jen konstatovat: Každý extrém je špatně.

Extrémní bylo, když po několik let (!) centrální banka intervenovala proti české koruně, tím v podstatě jako vedlejší produkt mírně navyšovala množství peněz v oběhu – a tím zakládala kořeny k dnešní inflaci. Extrémní bylo, když centrální banka držela úrokové sazby v podstatě na nule. Extrémní bylo, když je zvýšila během chvilky na 7 procent. Jistě, extrémní je i inflace. (Ale na co si ohledně inflace vlastně stěžujeme, když máme přesně to, co jsme ve většině u voleb chtěli – totiž dost peněz pro všechny…? Že nás nikdo nevaroval, že anticovid a tisk peněz a nulové úrokové sazby zvýší inflaci? Ale božíčku, čím všichni poslouchali, když staří ekonomové – ještě nepoznamenaní epidemií progresivismu – přesně tohle říkali?)

Takže když to tak vezmu kolem a kolem, o trochu silnější koruna coby jeden z nástrojů boje proti inflaci nakonec patří mezi počiny spíš méně extrémní. Tím spíš když se na to dívám jako na „neutralizování“ předešlého dlouholetého intervenčního režimu. Aktuální politika centrální banky mi tedy prozatím žíly úplně netrhá.

Dojde k zamrznutí trhu

Z praktického hlediska je potřeba celou věc vnímat asi takto: Především inflace není něco přechodného. Ještě poroste. Zatím směřuje někam ke dvaceti procentům. Jestli se tam zastaví, o tom rozhodnou další události, třeba jak to bude s ruským plynem. Každopádně v tuto chvíli je již inflace na naše dlouholeté zvyklosti tak extrémní, že asi rozdíl jednoho nebo dvou procentních bodů nehraje úplně roli.

Spotřebitelé skrze tuto inflaci budou dál chudnout. Dál tedy budou utrácet ne za to, co by chtěli, ale za to, na co budou mít, případně za to, u čeho se budou domnívat, že to něco aspoň trochu udrží hodnotu a pomůže to k uchování hodnoty majetku navzdory inflaci.

Realitní trh je sice ukrutně přehřátý, dokonce se ozývají hlasy, jak padne, ale já si nějaký opravdu velký pád moc představit v tuto chvíli neumím. Prostě není kompatibilní skoro 20procentní inflace a ztráta hodnoty toho, co historicky nejlépe proti inflaci chrání. To spíš dojde k něčemu jinému: totiž k zamrznutí trhu. Nebude se prodávat, nebude se kupovat. Lidé nebudou mít na hypotéky a mnozí se dostanou do úpadku, ale jejich nemovitosti si mezi sebou ihned rozeberou spekulanti. Pokles cen možná nastane, ale že by došlo k propadu cen nemovitostí o desítky procent, jak se někdy straší – to si při stávajícím nastavení politiky centrální banky moc představit nedokážu.