Katolictví čelí neomarxismu. S kardinálem Dukou o církvi i politice

Kardinál Dominik Duka po dvanácti letech předal 2. července arcibiskupskou berlu svému nástupci v úřadu pražského arcibiskupa Janu Graubnerovi. S kardinálem hovoříme o tom, co se během jeho mandátu s katolickou církví dělo a zda nejstarší organizace světa dokáže vzdorovat dobovým trendům. Stranou nezůstal ani papež František a s ním spojená otázka, nakolik je klimatické zanícení soudobé společnosti pro křesťany konkurencí.

Dvanáct let jste sloužil jako pražský arcibiskup, jedenáctým rokem jste kardinál. Jak se za tu dlouhou dobu změnila vaše církev? Protestantské církve se přizpůsobují duchu doby. Jsou římští katolíci konzervativnější?

Celosvětově se v rámci katolické církve udál posun několika směry. Převážná část, nadpoloviční většina katolíků dnes žije v Americe, Jižní, Střední, Severní. V Evropě se musíme smířit s poklesem jak porodnosti, tak podílu katolíků hlavně v mladších generacích. Západní Evropa má nadto tu zvláštnost, že mezi mladými lidmi je dost zastoupena neevropská populace. Z některých zemí, ano, do Evropy přicházejí i křesťané, třeba z Nigérie, ale to je úplně jiný katolicismus než ten evropský. Takže my jsme jako církev přestali být církví, která má převážně evropský ráz. Ale vy se asi ptáte spíš na stav české církve. U nás pochopitelně po pádu komunismu nastala doba restaurace, pionýrského budování, kdy se na názorové proudy příliš nehledělo. Energie se soustřeďovala do fundamentálních a materiálních problémů: oprav staveb, zakládání církevních škol, církevních institucí… V takové situaci ani názorové proudy uvnitř naší církve dlouho nebyly výrazné. A tady musím říct, že společenská nálada se mění i u nás. Když papež Benedikt XVI. hovořil ve Vladislavském sále k představitelům univerzit, patřily české univerzity včetně svých studentů spíš ke konzervativnímu proudu – nikoliv extrémně, ale přece, podobně jako v dalších postkomunistických zemích střední Evropy. A to se za těch posledních deset let silně proměnilo. Takže dnes především v humanitních oborech – a to není jen Česká republika, to je i Slovensko, částečně i Maďarsko a Polsko – posílil vliv moderní levice, která hodně čerpá z toho, čemu my jsme kdysi říkali eurokomunismus a čemu se dnes častěji říká neomarxismus. Já bych ještě dodal, že je silně podmalován prvky, jaké známe z maoismu. No a jistý obrat tímto směrem prodělal i český veřejný prostor. A v této společenské realitě se pak odehrává i život uvnitř katolické církve. Jak se po pádu komunismu markantně navyšovaly počty studentů, hlavně v humanitních oborech, a jak se humanitní obory vydaly levicovou cestou, ten levicový proud se nutně dostává i do myšlení katolické církve.

O čem se mluvilo v rozhovoru:

• Proč ve srovnání s jeho předchůdcem Miloslavem Vlkem budil větší kontroverze?
• Jak s politiky vyjednal majetkové vyrovnání státu s církvemi?
• Za jakých okolností celebroval mši pro prezidentova kancléře Vratislava Mynáře v jeho vesnici Osvětimany?
• Jak se lidi bojí mainstreamového lynče.
• Jaký má on osobně a jaký katolická církev jako taková vztah k teorii člověkem způsobeného oteplování?
• Jak vnímá papeže Františka a co bude dělat na penzi?

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.