Z proroctví QAnonu. Covid nahrává šíření konspirací

KOMENTÁŘ

Z proroctví QAnonu. Covid nahrává šíření konspirací
Ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Q, záhadný zdroj, který začal svoje teorie o celosvětovém spiknutí pedofilů nejprve publikovat na serveru 4chan, by možná nedosáhl takového úspěchu, nebýt covidové karantény. To byl nečekaný efekt celé epidemie.

V souvislosti s „lockdownem“ se hodně mluví o ceně zaplacené v penězích – určitý typ komentátorů ani jinak než v částkách, ziscích a ztrátách uvažovat neumí. Nechci ji zesměšňovat, určitě je nemalá, ale změny ve společenském uspořádání můžou mít nakonec větší dopad než prostá ztráta ekonomického výkonu. Internet a osobní kontakt jsou víceméně spojené nádoby. Čím více lidí potkáváte v reálném životě, tím menší chuť máte trávit večery na sociálních sítích a naopak.

 

Určitá část lidstva už si sociální sítě zvolila za svoje fórum dávno. Letošní karanténa ale dosáhla něčeho, o čem předtím manažeři velkých digitálních společností mohli jenom snít. Do kyberprostoru se přesunuly i komunity, které se dříve setkávaly osobně. Přátelé, sousedé, věřící, rodiče dětí ze stejné třídy. A jejich fungování se změnilo. Najednou už nehrál největší roli pastor nebo čestný předseda, ale ten, kdo dokázal získat nejvíce sdílení a lajků. A ty se nejlépe získávají směsicí zuřivosti a strachu.

Před několika lety, když vrahové ve jménu Alláha masakrovali kreslíře vtipů, jsem se obával toho, že postmoderní západní společnost nedokáže ani pochopit jejich motivaci; žili jsme ve světě, kde naše vlastní náboženské systémy dávno ztratily pomyslné zuby a schopnost vybičovávat lidi k šílenství a staly se synonymem pro tichá a nenápadná společenství sedmdesátníků v poloprázdných kostelích. To bylo zdrojem nedorozumění. Naši vlastní lídři se ve snaze vysvětlit krutost bojovníků džihádu uchylovali k frázím o „sociální frustraci“, „rasismu“ nebo „ekonomické nerovnosti“, protože pochopení pro sílu iracionální víry jim scházelo. Však se s ní taky za svých životů nesetkali.

O pět let později je situace jiná. Běsnění, které se v covidové éře přelévá ze sociálních sítí na ulice, dokazuje, že kapacita západních společností pro slepou a paranoidní víru je stále živá, jenom ji zkrátka dříve neuměl nikdo využít, zejména pak ne tradiční církve, které už s ní úplně ztratily kontakt. QAnon a jeho šiřitelé jako by představovali návrat k chaotické reformaci 15. a 16. století, při které se všude po Evropě vynořovali chiliastičtí kazatelé, hlásající konec světa a svržení stávajícího řádu. Žádná hereze, ani ta nejabsurdnější, nebyla příliš šílená na to, aby se k ní nějaký zástup nepřidal.

Jaké budou následky? Kdo ví. Internet je o něco centralizovanější, než byl svého času knihtisk, revoluční technologie, která vyrvala církvi monopol na informace. Je možné, že spojené síly majitelů Googlu, Facebooku a Twitteru dokážou heretiky potlačit a zavést nějaký shůry naoktrojovaný řád, tvářící se o něco benigněji než informační politika čínské komunistické strany. Tím by ale zároveň fakticky naplnily podezření QAnona a jeho kolegů, nejednalo by se totiž o nic jiného než o globální konspiraci k potlačení nežádoucích hlasů.

V konečném důsledku je technologie jen malá část problému. Palivem tohoto neřízeného motoru je nedůvěra k vladařům. Bylo tomu tak v 16. století a je tomu tak teď: naši pánové se nám vzdálili a čím dále jsou, tím méně je vnímáme jako lidi z masa a kostí. Předkládá-li vám někdo k uvěření, že uctívači Satana provozují podzemní továrny na zneužívání dětí, je snazší to akceptovat, pokud jste žádného z těch obviněných v životě neviděli.

Mohou zase jednoho dne v globálním světě převládnout ty střízlivější hlasy, navíc samy od sebe? Snad; ale jedině tak, že jejich zastánci budou mít při řešení různých věcných otázek zjevně dobré výsledky. To je totiž ta nejtvrdší měna, na kterou se poslední dobou kvůli budování vlastního PR všeobecně zapomnělo.

 

×

Podobné články