Dobře zrežírované znechucení v ND

KOMENTÁŘ

Dobře zrežírované znechucení v ND
Ředitel ND Jan Burian Foto: Printsreen Česká televize
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Divadelní život potřebuje aspoň trochu vzrušení a emocí, takže oznámí-li šéf činohry Národního divadla, že předčasně končí, musí to aspoň trochu bouchnout. Titulky včera zněly, že „Daniel Špinar odchází po kritice ředitele Buriana“. To může znamenat obojí: totiž že ho kritizoval Burian, stejně jako že on kritizoval Buriana. Obojí je v nějaké podobě pravda, prostě už si šli ti dva dosti odlišní muži navzájem na nervy, tak se tedy kritizovali.

Tedy přesnější by bylo napsat, že hlavně kritizoval Špinar Buriana, a to veřejně a dosti konfrontačně. V onom rozhovoru pro Český rozhlas, ve kterém kritiku rozbalil, se však vyjadřoval ani ne tak k Národnímu divadlu, jako spíš k Burianově působení v čele katedry herectví na DAMU, jíž Burian šéfuje už několik desetiletí: letos mu byla opět prodloužena smlouva po účasti v konkurzu, kterého se ale zúčastnil jako jediný. To ovšem není jeho chyba: kdyby byl rafinovanější, přemluvil by někoho, aby tam s ním do konkurzu šel.

 

Mnohem citlivější a jaksi záludnější ovšem bylo Špinarovo obvinění, jistěže nepřímé, že Burian je zodpovědný za morální stav na katedře, který na jaře vyústil v hnutí, či jak to nazvat, „Ne!musíš to vydržet“, jež mělo odhalit příklady šikany, sexismu a manipulace. Problém těchto kampaní je, že není jisté, co bylo dříve, tedy zda kampaň, nebo zavrženíhodné skutky (vždycky jsou nějaké skutky, některé se ale až v kampaních stávají zavrženíhodnými). Ty sice byly konstatovány, ale nikoli odhaleny, čímž se problém, který může zajisté existovat, stává problémem bez řešení. Dobře se však v takové rozvířené atmosféře zaujímá postoj mravního rozhořčení: „Jsem natolik znechucen, že v tom chvilku nechci být,“ vyjádřil se k tomu Špinar. Jaká je konkrétní příčina toho znechucení, však zůstává zahaleno tajemstvím, jenom to citlivého člověka musí znechucovat. A protože tedy není konkretizován důvod znechucení, je aspoň lokalizován původ toho znechucení – a tím je tedy šéf katedry a shodou okolností i Špinarův šéf v Národním, ředitel Burian.

Taková situace, když je někdo znechucen svým nadřízeným, končí buď výpovědí, nebo výpovědí. Buď se podává, nebo se dostává. Podle toho, kdo má lepší nervy. Výpověď podal tedy Daniel Špinar, Burian ji přijal, poděkoval mu za odvedenou práci a dohodl se s ním, že dokončí sezonu, takže půl roku tam režisér bude ještě trpět poměry, které snášel šest let. Smlouva mu měla skončit za dva roky.

Pohled outsidera se může zajisté lišit od pohledu, který do toho opravdu vidí. Outsider vidí ale také střet dvou osobností, na jedné straně rutinéra a pragmatika Jana Buriana, jenž toho zvládá více, než by asi bylo záhodno. Pak osobnost talentovaného histriona (ano, přiznávám, že nemám odvahu napsat hysterika), který si nemůže pomoct a je pořád znechucován. Tak ještě půl roku v té nechutné kapličce a bude líp.

 

 

×

Podobné články