Maserati Ghibli SQ4: Slavné jméno trochu jinak

Ghibli je název horkého suchého větru, který se prohání libyjskou pouští. Zároveň je to ale také sedan vyšší střední třídy, jímž se italská automobilka snaží nabídnout alternativu k BMW řady 5, Mercedesu E nebo Jaguaru XF. Jak jí to jde?

Maserati Ghibli se znovuzrodilo již dvakrát. Původně se pod tímto názvem skrýval nádherný osmiválcový grand tourer z 60. let, podruhé dvěma turby přeplňované kupé z poloviny let 90. Současná, třetí interpretace pak sází na klasickou karoserii sedan, jež se svou velikostí umísťuje pod vrcholné Quattroporte.

Nový model byl poprvé představen v roce 2013 v Šanghaji a od té doby se montuje po boku aktuálního Quattroporte VI v nové továrně Giovanni Agnelli v Grugliascu blízko Turína. Ghibli je klíčový model v plánu automobilky zaměřeném na zvýšení objemu výroby, s čímž souvisí i fakt, že v roce 2014 vstoupilo i trh v USA. Každopádně v současné době jeho prodeje mírně klesají. Největším tahákem značky je totiž SUV Levante, o kterém jsem již psal. Právě to se totiž podílí velkou měrou na evropských, amerických i asijských prodejích – ostatně i česká situace napovídá, že největší zájem je skutečně o SUV, protože u nás tvoří Levante víc než polovinu prodejů Maserati.

V každém případě je model vyšší střední třídy v portfoliu značky důležitý. Třetí Ghibli se navíc stalo prvním Maserati, které pod kapotu dostalo i naftový motor. Jelikož ten se mi k italské značce vůbec nehodí (a není ani prodejním hitem), vyzkoušel jsem raději vrcholnou benzinovou verzi s pohonem všech kol. Opět jsem tedy mohl okusit úžasný třílitrový motor Ferrari značený F160 AN s úhlem sevření válců 60° a dvěma turbodmychadly, mezichladiči a přímým vstřikováním benzinu, který na všechna kola v nejsilnější verzi posílá výkon 430 k při 5750/min a točivý moment 580 Nm v rozmezí 4500 až 5000/min. Uchvátí už po nastartování a velmi lehce se vytáčí za doprovodu sytého, ale velmi příjemného a dunivého zvuku výfukového systému. Interiér je sice odhlučněn, ale emoce nezůstávají pod kapotou, naopak se derou k mým uším, což mě těší.

Osmistupňový automat

Všechna Ghibli jsou vybavena osmistupňovým automatem, ovládaným v našem případě hezkými, dlouhými páčkami pod volantem. Převodovce není co vytknout, se šestiválcem je skvěle sladěná, poslouchá na slovo a nemám k ní výhrady. To stejné platí o čtyřkolce SQ4, pracující na principu vícelamelové mokré spojky, která posílá výkon na otevřený diferenciál. V běžných podmínkách (tedy většinou) se Ghibli chová jako zadokolka, v případě nutnosti přenáší až polovinu točivého momentu na přední kola.

Ghibli je samo o sobě docela těžké (pohotovostní hmotnost 1870 kg), z čehož 59 kg hmoty dělá právě čtyřkolka. Z hlediska dynamických schopností se ale nejsilnější Ghibli nemá za co stydět – na stovku zrychlí za doprovodu krásného zvuku za 4,8 s, a pokud to zákony či provoz dovolí, zvládne až 284 km/h, čímž překonává většinu elektronicky limitovaných konkurentů. Jízdní zážitek je samozřejmě svým způsobem jedinečný, a to zejména díky pohonnému ústrojí a interiéru (o něm ještě bude řeč). Výrobce slibuje kombinovanou spotřebu 10,5 l/100 km, ale v praxi se dá jezdit spíše za 15 l/100 km. Vzhledem k výkonům a charakteru motoru to považuji za přijatelné.

Chuť stáčet se do zatáčky

Jinak je Ghibli s ocelovým podvozkem o něco méně komfortní, než bych čekal. České silnice se podvozku příliš nezamlouvají, pro váš klid se vyplatí nerovnostem raději vyhýbat, než je projíždět. Při jízdě ve sportovním režimu je kvalitní asfalt nutností. V takových podmínkách vynikne příjemně nastavené řízení vozu a jeho chuť stáčet se do zatáčky. Svůj vliv na nižší komfort podvozku mají jistě i efektní 21palcová kola – osobně bych doporučil zvolit menší průměr disku s vyšší pneumatikou (klidně i základní osmnáctky). Ačkoli výrobce slibuje ideální rozložení hmotnosti, k dokonalé vyváženosti má Ghibli ještě daleko – při ostřejší jízdě jako by předek a zadek auta nespolupracovaly tak, jak by měly. Běžný uživatel to nepozná, pokud vůz nevytáhne na okruh (kam podle mého stejně nepatří), znalec bude nucen trochu zpomalit, protože nebude mít přesné informace o tom, co se děje. Ghibli je ale velký reprezentativní sedan, který umí zaujmout jiným způsobem než ostrou jízdou. Třeba svými proporcemi, bezrámovými dveřmi nebo krásně zpracovaným interiérem. Ten je místem, kde budete stejně trávit nejvíce času; a podle toho vás bude rozmazlovat. Sedadla jsou orientovaná na komfort, množství voňavé kůže uklidňuje a hezké detaily potěší (například hodiny, příplatkové karbonové dekory nebo trojzubec vyšitý v hlavových opěrkách). Cestující vzadu netrpí nedostatkem místa, normální postava se usadí v důstojném komfortu. Zavazadlový prostor nabízí slušných 500 litrů využitelného prostoru.

Testované Ghibli je společností Scuderia Praha, která je výhradním zástupcem značek Ferrari a Maserati na našem trhu, nabízeno za akční cenu 81 070 eur, což je v přepočtu lehce přes 2 miliony Kč. Vzhledem k rozsáhlé příplatkové výbavě a nejsilnějšímu možnému pohonu je to v rámci třídy velmi férová cena.

Ghibli samozřejmě nabízí celou řadu komfortních a bezpečnostních prvků. Mezi ně patří například adaptivní tempomat, funkce Stop&Go, systém varování před kolizí, asistent pro jízdu v pruzích, rozšířený brzdový asistent či systém hlídání mrtvého úhlu. Většina těchto prvků patří do příplatkového paketu Driver Assistence.

Plusy:

Motor, dynamika, zvuk, zpracování interiéru.

Minusy:

Čitelnost vozu při rychlejší jízdě, nižší komfort podvozku (21palcová kola).

Verdikt:

Maserati Ghibli se postupně vyvíjí a zlepšuje, ale stále ještě není ideálně sladěným vozem. To neznamená, že je špatné – jen si jde svou vlastní, velmi jedinečnou cestou. Není tuctovým modelem pro každého, u mnohých si jistě nedostane do užšího výběru, ale to nic nemění na faktu, že jde o neobyčejnou interpretaci osobního vkusu a přístupu k věci. A co si budeme povídat, Italové design umějí a zejména přední část vozu vypadá skutečně dravě a krásně. A to také hraje roli.