Když se zblázní profesoři aneb otazníky mravence stojícího před válcem

ÚHEL POHLEDU: Podzimní nástup epidemie viru Sars-Cov-2 je velkou prověrkou funkčnosti vakcíny proti onemocnění Covid-19. Začal reálný test projektu, do kterého farmaceutické firmy, státy a armády politiků, novinářů a odborníků nainvestovali ohromné sázky týkající se jejich důvěryhodnosti. Už proto můžeme rovnou vyloučit, že by vakcína mohla nefungovat. Válec můžeme ale aspoň trochu chápat jen do určité meze, kvůli běžné hysterii a strachu. Jakmile je ale z bílé černá, jsme v ideologii. Nic proti vakcíně jako obecnému prostředku, ale až příliš mnohé nasvědčuje tomu, že právě očkování vůbec nemusí být hlavním faktorem úpadku viru Sars-Cov-2. Ba naopak.

Co jsme vlastně od vakcíny proti Covidu čekali? Máme-li zůstat u slovníkového pojmu vakcína a u srovnání s účinností tradičních vakcín, pak poměrně mnoho. Konkrétně u Covidu nám všem šlo hlavně o to, aby se nemocnice přestaly plnit seniory a osobami s problémy s imunitou do té míry, že nelze poskytovat běžnou péči. Přibližně po měsíci nástupu podzimní vlny epidemie však nemůžeme konstatovat, že jsme svědky naplnění těchto očekávání. Ve skupině 65 + máme v nemocnicích více očkovaných.

Odborníci, mnozí novináři a část politiků se podivu občanů doslova vysmívá. Vždyť vztáhneme-li počet očkovaných hospitalizovaných k absolutním číslům očkovaných, je přeci naprosto zjevné, jak výborně vakcína funguje: menší část neočkovaných má úměrně své velikosti větší počet hospitalizací. Dala nám vakcína výsledek politického zadání? Není z tohoto pohledu lhostejné, z jakého celku se počty nemocných v té či oné skupině odvozují? Je výsměch na místě, uvážíme-li absolutní podporu masové vakcinaci v odborné veřejnosti, v médiích a na téměř celé politické scéně? Uvážíme-li rozdíl v právech a povinnostech očkovaných a neočkovaných?

Meta 100 %

Není nás asi málo, kdo od vakcíny v pravém slova smyslu očekáváme téměř absolutní prevenci, když už ne infekčnosti, pak alespoň klidný průběh onemocnění. Už z tohoto velkorysého pohledu je zarážející, že s vakcínou se vůbec můžete dostat do nemocnice. Tato výhrada končí zpravidla v zásobníku pro 10 – 20 % osob, kterým podle příbalových letáků k vakcíně není pomoci. Pokud se tedy proočkuje 10,7 mil. občanů ČR, každý si umí spočítat, kolik lidí zůstává v ohrožení i po vakcinaci. Pojem „účinnost“ vlastně dodnes nikdo pořádně nevysvětlil. Je mimochodem 100% utopická proočkovanost opravdu v zájmu jejích propagátorů? Bude po jejím dosažení, nač se vymlouvat?

Výše uvedené je v podstatě druhotná polemika ve srovnání se zamyšlením nad metodikou odborné i mediální a politické dokumentace účinnosti vakcíny. Její absolutní nepochybnost se dokládá doslova salvami grafů a křivek srovnávajících počty nakažených a hospitalizovaných očkovaných a neočkovaných v absolutním nebo relativním vztahu podle věkové skupiny k počtům v populaci. Každý den kromě toho od ředitele ústavu, který tyto grafy produkuje, slyšíme elementární konstatování, že máme více nakažených mezi neočkovanými. Je proto lidsky pochopitelné, že 9 z 10 lidí, diplom nediplom (bohužel spíše diplom), tyto argumentační tečky hermeticky uzavírající kruh ideologie a naprosté demagogie plně akceptuje.

Kde je věda?

Mohu měřením a statistickým vyhodnocováním určitého fenoménu dosáhnout zároveň jistoty o kauzálních podmínkách jeho existence? Představte si, že na určitý počet stromů aplikujete postřik za účelem vyhubení škůdce. Škůdce po dvou letech evidence oslabí nebo úplně zmizí. Máte vědeckou jistotu, že je to díky vašemu postřiku? Půjdete a uveřejníte v prestižním vědeckém časopise studii o studii? Profesoři Dušek, Hořejší, Konvalinka a mnozí další by za běžných okolností nikdy nic takového neudělali. Právě nyní – a s nimi třeba takový hejtman Kuba – mají ale 100% jistotu, že těch 9 z 10 seniorů je doma výhradně díky vakcíně. Nebo přinejmenším aktivně vytváří takový obraz. Čím to?

Mohou tak tvrdit, protože máme najednou všechny české seniory infikované? Mohou tak tvrdit díky přesným datům o šíření nákazy mezi očkovanými, když tito lidé, dnes už tvořící téměř 60 % populace, nemusí chodit do karantény, nemají-li příznaky Covidu 19 a nevztahuje se na ně opatření MZ ČR ve smyslu povinného preventivního testování? Oni ví, kolik očkovaných, kterých je většina, denně nakazí neočkované, a naopak? Mohou tak tvrdit díky aktuálním studiím promořenosti české populace virem Sars-Cov-2, která je tak zanedbatelná, že se lze oprávněně domnívat, že vakcína je hlavním faktorem ochrany před ním?

Jak si vedou neočkovaní?

Jistě je základem jejich tvrzení i povědomí o tom, že před masovým očkováním byla úmrtnost i smrtnost seniorů s C-19 sice horší než u chřipky, leč pořád ještě minoritní. Jinými slovy, většina z nich se prokazatelně obešla v roce 2020 a 2021 i bez vakcíny. Podobně jako mnohé stromy z hypotetické studie nepotřebovaly chemický postřik. Pokud tato data nemají, nebo jimi neoperují veřejně, mají aspoň nějaké náznaky ze sociologie? Třeba, zda se očkovaní a neočkovaní senioři stejně často setkávají s vnoučaty a mají stejné nebo odlišné počty kontaktů a vzorce chování napomáhající jejich ochraně, nebo spíše naopak?

A konečně: jistě dokáží přesvědčivě reagovat na skutečnost, že podle sedmidenních statistických svodek už přibl. měsíc platí, že na JIP se dostává přibližně každý desátý hospitalizovaný s očkováním, a přibližně každý devátý bez vakcíny. To není moc velký rozdíl, že? Vlastně znamená, že neočkovaní si vedou přímo nad očekávání dobře. A to při přiznání barvy ve smyslu sledování výsledků preventivních testů a za přísných podmínek karantény a izolace. Možná se tento trend ještě vychýlí na tu či onu stranu, je ale nyní seriózní jej zcela přehlížet? A to jsme se ještě ani nedostali k možnostem léčby Covidu, které se za rok dosti zlepšily.

Potřebují očkovaní očkování?

Vezmeme-li v úvahu uvedené pochybnosti ohledně dominantní role očkování v součtu faktorů ochrany před nemocí Covid 19, nelze se ubránit drobné herezi. Je mezi skupinou očkovaných a neočkovaných opravdu tak zásadní rozdíl ve stupni ochrany? Nesplývají dnes už obě skupiny mnohem více, než si myslíme? Potřebují všichni očkovaní očkování? Bylo by hůře bez očkování? Nejde tu o ryzí středověký chiliasmus? Zkusme se zamyslet nad vakcínou i z nového hlediska: pokud rozložíme její „účinnost“ do 12 měsíců, jedná se ještě vůbec o vakcínu, nebo už spíše o jakýsi krátkodobý imunologický preparát, který na jedné straně zbytečně duplikuje tvorbu běžné imunity, na straně druhé až příliš mnohé zavazuje k možná doživotní domnělé závislosti?

Jistě, mnohé se na začátku roku 2020 o vakcíně (a předtím o Covidu) nevědělo. Přesto zůstává rozum stát nad tím, kolika stěží omluvitelným průhledným nesmyslům, lžím a polopravdám se tak velký počet vědců, politiků a novinářů dokázal v průběhu causy Covid propůjčit a sloužit jim. Kde je tečka, bezinfekčnost, 90% účinnost? Kde jsou peníze, zdraví a vzdělání dětí? Co reálně dokázaly lockdowny? Jaké pojmy se naopak budou muset plně rehabilitovat? Jaký mechanismus působí, že politici dál dělají něco, co zcela obyčejní lidé už na začátku prokouknou jako naprostý nesmysl, a mají pravdu?

Jan Frank, předseda spolku Za branou