Nejde přece o pivo, jde o principy

Sazby daně u piva od května jsou mediálně vděčné téma, a to kvůli „idiotům“, kteří uměle konstruují tabulky jen proto, aby mohli na daňovém systému najít sem tam nějakou tu hnidu. Zařazuji se k nim, ale zůstávám při zemi – u vody. I pitná voda bude od května v desetiprocentní sazbě, ale pozor – jen pitná voda dodávaná distribuční sítí podle zákona o vodovodech a kanalizacích, tj. kohoutková, nikoli např. voda balená.

To bychom ještě zvládli zadministrovat, pokud by zákon o vodovodech a kanalizacích a související předpisy (např. zákon o ochraně veřejného zdraví), na něž zákon o DPH výslovně odkazuje, nerozlišovaly přísně mezi vodou pitnou na straně jedné a vodou teplou (tzv. TUV) na straně druhé. Teplou vodou se plátce sice neotráví, neboť většinou je vyráběna z vody pitné, zkolabovat však může při jejich vyúčtování. Pitná totiž bude v desetiprocentní sazbě, teplá zůstává i po prvním květnu v sazbě patnáctiprocentní.

Nemá-li pronajímatel vodoměry zvlášť na teplou a zvlášť na studenou (tj. pitnou) vodu, budou si muset nájemci průběžně počítat, kolik natočili kbelíků teplé a kolík studené vody, a reportovat údaje pronajímateli, aby tento mohl vystavit fakturu. Ale i přelévat vodu z kbelíků do vany se nakonec naučíme, podle starého přísloví si totiž člověk zvykne i na oprátku.

Až teprve vyúčtování vodného (tj. souvisejících služeb, nikoli vody samotné) bude ten skutečný majstrštyk. Po prvním květnu zůstane, jak jsem už napsala, jiná než pitná kohoutková voda v patnáctiprocentní sazbě daně. Ale dokonce ani pánbů/vesmír (doplňte dle vlastního duchovního nastavení) dneska s jistotou neví, jak to bude se službami, které s dodávkou vody souvisejí (např. čištění vody pro účely její dodávky, úprava vody pro průmyslové a jiné účely, distribuce vody prostřednictvím sítí, provoz zavlažovacích kanálů, údržba vodoměrů). Možná vše v sazbě desetiprocentní, možná něco zůstane v patnáctiprocentní, uvidíme, co nám k tomu GFŘ napíše.

Smutné na tom mimo jiné je, že pracovníci Generálního finančního ředitelství o těchto nejasnostech novely zákona o DPH vědí přinejmenším od prosince a vědí i to, že dotčení dodavatelé obvykle už v prosinci vystavují platební kalendáře na celý následující rok, a proto už v prosinci potřebovali vysvětlení, které se ze zákona jednoduše vyčíst nedá. Přesto se mrtvý brouk zdá být ve srovnání s GFŘ spíše živý.

Od vody ke kávě

Od vody mohu plynule přejít ke kávě. Káva v šálku v kavárně s posezením a toaletami - deset procent (služba podávání nápojů), tatáž káva v kelímku s sebou - patnáct procent (dodání zboží). I tady si plátce většinou snadno poradí, vždyť jsme už kdysi odlišné sazby pro tyto případy měli. Ale pozor, tak jednoduše se z problému, kavárníku, nevyvlíkneš. V desetiprocentní sazbě jsou stravovací služby, které odpovídají číselnému kódu klasifikace CZ-CPA 56. V roce 2016 vysvětlilo Ministerstvo financí, co všechno pro účely EET patří či nepatří do příslušného kódu statistické klasifikace na webové stránce.

Podle těchto instrukcí do kódu 56 nespadá mimo jiné podávání jídla, které není vlastní výroby. Což je například konzumace zákusku v cukrárně, jestliže tento zákusek cukrárna sama nevyrobila. Pokud ho naopak vyrobila a zákazník na místě z talířku konzumuje, služba předepsanému kódu odpovídá. Závěry, které z takového pravidla plynou pro účely sazby DPH: káva a dort, který se v restauraci/kavárně upekl, je poskytnutí služby v patnáctiprocentní sazbě, od května v desetiprocentní sazbě; káva a dort, který restauraci dodal subdodavatel, je poskytnutí služby v jednadvacetiprocentní sazbě (káva by mohla zůstat i ve snížené sazbě, ale to bude záležet na mnoha okolnostech, k jejichž analýze zde není dostatečný prostor).

Jiný příklad: zaměstnavatel uvaří zaměstnancům bramborovou kaši a řízek a umožní jim konzumaci ve vlastních prostorách s vlastním nádobím. To je poskytnutí služby v patnáctiprocentní sazbě, od května v desetiprocentní sazbě. Nakoupí-li zaměstnavatel bramborovou kaši a řízek ve várnicích od subdodavatele a zaměstnancům umožní konzumaci ve vlastních prostorách a s vlastním nádobím, uplatní sazbu základní. Pro kavárníky, hoteliéry či restauratéry docela masakr, měl-li by se kód 56 vykládat i pro účely DPH tak, jak výše uvádím.

Někdo by mohl namítnout, že pravidla pro EET nelze aplikovat na DPH, a měl by jistě pravdu. Jenže odvolávají-li se oba předpisy na statistickou klasifikaci, která je jenom jedna, plyne z toho, že výklad MF může být také jenom jeden. Bude-li naopak výklad MF pro různé daně a různé situace různý, a mnohé tomu nasvědčuje, pak dává pravidlo pro závazné posouzení sazby zakotvené v zákoně o DPH dokonalý smysl. „Zákon jsme napsali tak, že mu rozumíme jenom my. Dej nám, občane/podnikateli, deset tisíc korun (tj. správní poplatek za jedinou položku) a my ti ho s radostí vysvětlíme, ale bude nám to chvilku trvat, máme toho moc“.

Pokračovat v podobném duchu bych mohla až do večera a klidně i přes noc. DPH u sdružení, DPH ve školství, atd., atd.

DPH je harmonizovaná daň, její pravidla musí být, až na řídké výjimky, ve všech členských státech EU stejná. Do ČR tedy plynou z Bruselu, případně z Lucemburku, sídla soudního dvora EU, a rozhodně nelze říci, že jsou přehledná či dokonce jednoznačná. Úkolem České republiky je implementace těchto pravidel do českého zákona o DPH, což lze v drtivé většině případů provést jednoznačně a přehledně tak, aby byla zaručena určitá úroveň právní jistoty a plátce si nemusel obden rvát vlasy nad dépéháčkem.

Náš stát nicméně provedl a provádí pravý opak a GFŘ to svými metodickými výklady většinou ještě dorazí. Nejsilnější dojem, který z přístupu kompetentních osob mám, je naprostý nezájem. Výsledkem je stav, kdy se špičkoví daňoví poradci, odborníci na DPH, neshodnou v řešení ani těch nejbanálnějších otázek a nejvíc je bit Franta Novák, který si bez jejich služeb ani neškrtne. Obvykle však stejně dostane odpověď typu „neobuta nebosa“, za kterou navíc zaplatí majlant, protože ona dá fakticky spoustu práce.

Ve světle toho všeho se ČSSD se svou „analýzou“ k sazbám na pivo, která by mimochodem průměrnému daňovému poradci zabrala deset minut, jeví jako právě dorazivší z Marsu. Systém dospěl do stadia, kdy jeden pomýšlí na (předčasný) důchod, variantně – podle věku – na mateřskou/otcovskou dovolenou, místo aby donekonečna řešil – když už jsem u pohádek – císařovy nové šaty, tj. pokoušel se vyznat v systému, který neexistuje.