BMW 750Ld: Když i dost je málo

Vrcholné BMW řady 7 dostalo řadový naftový šestiválec přeplňovaný ne dvěma nebo třemi, ale hned čtyřmi turbodmychadly. Vyzkoušel jsem ho v luxusní verzi s mnoha doplňky z kolekce Individual. A zjistil jsem, že tohle je přesně to auto, ve kterém je skoro lepší sedět vzadu než řídit.

Aktuální šestá generace vlajkové lodi BMW v podobě řady 7 je na trhu od roku 2015. Kromě maximální úrovně vnitřního komfortu nabízí i řadu pokrokových technologií, k jejichž průzkumu budete potřebovat docela dost času. Měl jsem na to týden a už na začátek mohu prohlásit, že se BMW rozhodně nemá za co stydět.

Kokpit samozřejmě vyniká těmi nejkvalitnějšími materiály, mezi nimiž zaujme například světlé alcantarová stropnice BMW Individual v barvě čalounění, keramické ovládací prvky nebo lesklé interiérové zdobné lišty Piano Black. Nepřehlédnutelný je hlavně světle čalouněný interiér s nejjemnější kůží. Na pohled vypadá krásně, zejména koberečky připomínající luxusní koberce v královském paláci s vysokým chlupem, ovšem z hlediska praktičnosti je to katastrofa. Je jasné, že pro běžného člověka tento interiér skutečně není, protože vnitřní prostor se ušpiní pouhým pohledem, natož při používání v zimním Česku. Sice bych takový interiér do auta osobně nechtěl, ale na druhou stranu je fajn vidět, co je BMW schopné nabídnout – kvalita a dokonalé zpracování se skutečně nezapře.

Skutečný luxus

V BMW řady 7 je lepší sedět vzadu a užívat si komfortu, což o verzi L s prodlouženým rozvorem platí dvojnásob. A to hlavně v případě, že zvolíte zadní sedadlo Executive Lounge. Usadíte se, odsunete sedadlo před sebou, položíte nohy na připravenou opěrku, necháte se masírovat a všechno ovládáte pomocí zabudovaného tabletu. O zábavu máte postaráno. Jestli takhle vypadá skutečný luxus, tak si ho nechám líbit.

Mezi řadou doplňků a různých funkcí, kterými je řada 7 nabitá, bych vypíchl zejména ovládání gesty, které už funguje dost snadno a přirozeně, ale také téměř nekonečné možnosti propojení telefonu a jeho aplikací s vozidlem a jejich integraci – například zadání cíle cesty z telefonu do navigace vozu je intuitivní a použitelné. Stejně rychle a přehledně se dá ze zadního sedadla pracovat na e-mailech či procházet světové zprávy. O kvalitě audiosystému nebo celkovém konceptu ovládání (včetně skvělého barevného head-up displeje) taktéž není nutné pochybovat. BMW řady 7 si umí posádku hýčkat skutečně královsky. Vnitřní prostor je dokonale izolován od okolí, nabízí dostatek prostoru i luxusní a efektní prvky, které vás budou bavit natolik, že málem zapomenete na řízení.

Záleží u podobného vozu na jízdních vlastnostech? Určitě ano – velký manažerský sedan (mnohdy nesprávně nazývaný limuzína) nesmí drncat. Testovaný vůz byl vybaven zimními 20palcovými koly a české silnice zvládal bravurně. Většinu času jsem jezdil v režimu Comfort, protože sportovní mody se mi k „sedmičce“ zkrátka nehodí. A rád uznávám, že plavnost jízdy byla až neskutečná a o nerovnostech jsem prostě nevěděl. Právě proto mám k celkovému pojetí testovaného vozu jednu výtku – proč byl vybaven M sportovním paketem? Mnohem víc mu sluší elegantní, luxusní vizáž než zbytečné a zprofanované doplňky s písmenem M. V celkovém efektu z auta se to ztratí, ale mě to trochu rušilo – když už je auto luxusní, tak ať si nehraje na sportovnost.

Jak již bylo naznačeno, podvozek pracuje na 200 %. A dvoutunový sedan (pohotovostní hmotnost bez výbavy 2055 kg) se i nečekaně schopně skládá do zatáček. Rozhodně tomu pomáhá nejen příjemné řízení s elektrickým posilovačem, ale i aktivní stabilizátory, vzduchové odpružení a systém natáčení kol zadní nápravy. Nechci tím naznačit, že by řada 7 byla bůhvíjak obratná, ale zkrátka působí na silnici čitelněji, než bych čekal.

Nemusím zmiňovat, že BMW řady 7 je nositelem nových technologií. Co se týče bezpečnosti, výčet všech asistentů a pomocníků by vydal na menší knížku, proto připomenu některé funkčnější prvky výbavy. Prvním z nich jsou světlomety BMW Laserlight s laserovou technologií, LED světly pro odbočování a systémem BMW Selective Beam, který automaticky zastiňuje okolní vozy a vám přitom umožňuje vidět lidově řečeno všude kolem. Laserové světlomety dosvítí do vzdálenosti až 600 m a aktivují od 60 km/h výš. Propracovanému podvozku zase pomáhá standardní vzduchové odpružení, aktivně řízené tlumiče a aktivní stabilizátory, jež provádějí aktivní stabilizaci karoserie poprvé elektromechanicky, což umožňuje velmi rychlé a přesné reakce na změny okolních podmínek. Podvozek je navíc neustále zásoben informacemi z analýzy jízdního stylu, údaji z navigačního systému a stereokamery. Díky tomu všemu nabízí skutečně skvělou úroveň komfortu a vyšší bezpečnost.

Šestiválec nezklamal

Konečně se dostáváme k motoru. Upřímně, už když jsem auto vyzvedával a viděl, jak efektně je poskládáno (což je nejlépe patrné z fotografií), říkal jsem si, proč tahle nádhera nemá pod kapotou vrcholný dvanáctiválec. Připadalo by mi to důstojné. Ovšem šestiválec nezklamal…

Řadový šestiválec značený jako 50d je přeplňovaný hned čtyřmi výfukovými turbodmychadly – dvě jsou nízkotlaká (pro lepší odezvu na plynový pedál) a dvě pracují s vyšším tlakem. Inženýrům BMW se z motoru podařilo dostat výkon 400 koní při 4000/min. a brutální točivý moment o hodnotě 760 Nm. Ten je k dispozici v pásmu od 2000 do 3000/min. V praxi je zátah motoru opravdu přesvědčivý. Ačkoli zážitek z akcelerace je utlumen vnitřním komfortem, čísla nelžou: zrychlení na stovku zabere 4,7 s a rozjezd zastaví až omezovač ve 250 km/h. Nejvíc mě fascinovala rychlost reakcí motoru, který snad nezná slovo prodleva. Na pobídku pedálem reaguje okamžitě a mocně a plynule zrychluje v jakýchkoli rychlostech. Nemusím dodávat, že mu zdatně sekunduje osmistupňová převodovka ZF, proti které nemám výtku. Čtyři turbodmychadla jsou možná velmi složité řešení, ale v praxi funguje velmi dobře. Pak je tu otázka spotřeby – BMW slibuje poněkud nereálných 5,9 l/100 km (toho lze dosáhnout možná v laboratoři), já jezdil za 8 l/100 km. V zimních podmínkách, relativně svižným stylem. Co si budeme povídat, je to úžasná hodnota!

Z výše popsaného je asi patrné, v jaké cenové relaci se BMW řady 7 pohybuje. Základní BMW 750Ld xDrive stojí s DPH 3 170 700 Kč, což je samo o sobě dost. Ale příplatkové prvky (zejména ty krásné z řady Individual) umějí s cenou pořádně zahýbat, takže celková cena testovaného modelu (na fotografiích) dosáhla 4 660 060 Kč. A to už je slušná pálka. Ovšem na druhou stranu, v této vrcholné třídě vozidel nic zase tak divného…

Plusy:

Zátah motoru, komfort podvozku, dokonalý interiér.

Minusy:

Přehlednost karoserie, světlé čalounění, vyšší cena.

Verdikt:

Testované BMW řady 7 mě uchvátilo. Je jako výkladní skříň luxusu, komfortu a technologií a dokazuje, jak daleko je BMW v individuálním přístupu k zákazníkům. Za jedinečnost si samozřejmě zaplatíte, ale to je v této třídě vozidel běžné. Motor chválím za rychlé reakce, točivost, neustálou touhu zrychlovat i skvělou spotřebu. Převodovku za to, jak hladce a nerušivě posílá točivý moment na všechna kola. Podvozek za jeho schopnost odstínit veškeré ruchy okolí. Interiér za to, že vás pohltí a dobrovolně z něj nebudete chtít vystoupit. Z hlediska prestiže by se mi v BMW řady 7 líbil dvanáctiválec, ale vzhledem k tomu, že základní verze s V12 je ještě dražší než plně vybavený testovaný vůz, tak bych se s technologicky úchvatným šestiválcem určitě spokojil…